Zeman je nejúspěšnější, zapsal se do historie, ale změnilo ho zesměšnění a trauma. Už se jen baví, říká Kopeček
Talentovaný prognostik i intelektuál. Politolog Lubomír Kopeček napsal o českém prezidentovi knihu a jeho kariéru zná detailně. Na jejím začátku byl vizionářem a liberálem, který odsuzoval populisty a extrémisty. Prošel ale několik pragmatickými změnami, díky kterým se zapsal do dějin a je vůbec nejúspěšnějším politikem. Teď je to jiný člověk, i díky nucenému odchodu do ústraní na Vysočinu.
Nejde mu o revoluční přenastavení systému, už se jen baví, říká o postupu prezidenta v posledních měsících Kopeček. Stále má brilantní rétorické a taktické schopnosti, ale Čecko už nechce změnit. Jde o jeho ego, hraje na sebe. Premiéra Babiše už tolik nepotřebuje, a občas si do něj rád šťouchne, vládu nebere moc vážně. Babiš přitom í díky Zemanovi vybudoval své podnikatelské impérium. Za rok ale může být všechno jinak, díky změnám na politické scéně i prezidentovu zdraví.
Miloš Zeman byl schopen se několikrát výborně adaptovat na měnící se podmínky. Podle Kopečka je jeho současné burcování proti uprchlíkům v přímém protikladu k tomu, jak se choval v 90. letech. Zapsal se ale do historie. V roce 1989 na Letné, pak vytažením ČSSD k moci, premiérstvím i prezidentstvím. Neúspěch v prezidentské volbě v roce 2003 pro něj byl trauma a zesměšnění, a i kvůli tomu se stále mstí.
Už na Vysočině ale plánoval návrat do politiky. Uměl se obklopit lidmi, kteří mu jsou užiteční. Dřív to byl Miroslav Šlouf, který mu i vybíral oblečení. Teď je pro něj strašně důležitý mluvčí Ovčáček. Kancléř Mynář a poradce Nejedlý pak mimo jiné zajišťovali finance pro jeho kampaň. Tu zaplatili podnikatelé obchodující směrem do Ruska a Číny, a to vysvětluje zaměření Zemana na tyto země. Je za tím ale i jeho mentalita. Má rád velké stavby, vize a červené koberce.
Jaký je opravdu Miloš Zeman? Čím se zapsal do české historie? Kolik pragmatických přemetů za svou kariéru převedl, a co z něj udělalo toho politika, kterým je dnes? V čem nemá zábrany? A jak velké trauma bylo sedět na Vysočině, místo na Pražském Hradě?
