Jacques Rupnik: Milion chvilek navazuje na disidenty, lidi myslí jako za normalizace, většina nebyli hrdinové
Politolog a historik Jacques Rupnik odešel v 15 letech z Československa. Invaze Sovětských vojsk v roce 1968 ho ale zasáhla a přitáhla jeho pozornost zpět. Střední Evropě se věnuje celý život a říká, že znovu procházíme změnami. Chválí hnutí Milion chvilek za demokracii, které podle něj navazuje na myšlenky disentu. Rupnik v roce 1987 natáčel v Praze dokument o Československu. Na první pohled bylo svobodné, pokud se tedy člověk do ničeho nepletl.
Je to morálně šokující a vypovídá to o stavu společnosti, ale lidi to přijmou, i když s despektem, říká o vládě s podporou KSČM Rupnik. Vyrovnání s minulým režimem tu podle něj neproběhlo. Udělala se jen gesta, která ale nebyla srozumitelná. Soudit dnes komunisty prý nemá velký smysl, udělat se to mělo případně po roce 1989. Změnit myšlení společnosti bude trvat generace.
Mladí musí pochopit, co prožili jejich rodiče, ne všichni byli za minulého režimu hrdinové, zdůrazňuje Rupnik. Při sametové revoluci podle něj zvítězil hrdinský příběh, většina lidí ale byla jinde. Mluví o pozdější srážce s antihrdinským příběhem, který ve společnosti rezonuje. Je to střet myšlenek Václava Havla a Václava Klause.
Na transformačním období se podle Rupnika podepsaly i myšlenky normalizace, moc se do ničeho neplést a klidně i krást. Tak se lidé dívali třeba na problémy okolo privatizace. Z toho přišla kocovina, jejíž důsledky pociťujeme dnes. Pro většinu společnosti jsou důležitější peníze než hodnoty, chovají se prý vlastně podobně jako za normalizace.
Proč je pro Jacquese Rupnika tak důležitý rok 1968 a jak se dívá dnešní komunisty? Proč vidí naději v mladých lidech a Milionu chvilek? Jaké hrozí české demokracii nebezpečí, pokud politici na myšlenky Milionu chvilek nenavážou? Proč nemá smysl soudit představitele minulého režimu? A v čem se liší hrdinský a antihrdinský příběh sametové revoluce?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
