Spolehnout se sami na sebe: Přes 200 tisíc živnostníků bylo nuceno přerušit podnikání

„Zažívám chvíle, kdy bych si nejraději lehla na zem a nedělala vůbec nic. Nějak to nakonec dopadne, ať už jakkoliv… Informace, které se k nám dostávají o tom, jak nám stát prý pomůže, se pořád mění. Navíc když pak u účetního zjišťuju, co a jak, dozvím se často, že není reálné s tím počítat nebo že to je jinak… Ale spousta lidí tomu, co se řekne v televizi, věří. I někteří mí zaměstnanci. A pak mi píšou, proč nedělám tohle a tamto, a já vypadám jak pitomec,“ říká paní Táňa (47), majitelka kavárny, kadeřnického salónu, sušenkárny a hostelu.

„Co si mám počít, když peníze, které jsem měla, jsem dala v březnu za platby mimo jiné taky státu? Některé platby pak byly dočasně pozastaveny, ale to už jsem je poslala. Říkají, že jsme měli mít úspory. Ale já všechny peníze vracím zpět do firem, otevírám nové provozy, posílám své zaměstnance na školení, investuju do rozvoje,“ pokračuje brněnská podnikatelka, která zaměstnává přes čtyřicet lidí.

Výsměch státu

V březnu vydala ve výplatách, nájmech, energiích, odvodech státu vlastně všechny své peníze (loni investovala mimo jiné do přestavby hostelu). Poslala je, protože ji nikdo nevaroval, co přijde. „To málo, co mám, si musím nechat pro sebe a pro rodinu na jídlo,“ má to prý rozpočítané téměř na koruny na tři měsíce. Co bude pak, neví, krčí rameny ve své prázdné kavárně v historickém centru Brna.

Popisuje, jak si vždycky před tiskovkou vlády sedá doma s notýskem a tužkou před televizi a snaží se pochytit, co se dá. Protože nikdo, ani na úřadech, kam volá, nic neví jistě. Pořád se čeká, posunuje, mění se pravidla. Hořce konstatuje, že v jiných zemích EU – včetně třeba Řecka – už lidé peníze od státu dostali. Bez byrokracie a průtahů. Stát jim pomáhá, když to potřebují.