Adéla Knapová exkluzivně z Řecka: Na Chalkidiki jedině s rouškou a akce nanejvýš pro devět lidí
Řekové k nařízení přistupují jako k většině příkazů – svým způsobem ho dodržují. Obsluha kafeterií, taveren, čerpacích stanic, hotelů, obchodů… má roušky většinou přes ústa a někdy i přes nos, ostatní je mají buď zastrčené v kapse nebo zavěšené za uchem. Dnešek a následující víkend nechtějí provokovat, protože řecká vláda oznámila, že na Chalkidiki a ostrov Mykonos, jichž se zarouškování zatím jako jediných řeckých oblastí týká kvůli zvýšenému pohybu turistů (kterých je ovšem minimálně na Chalkidiki jen zlomek obvyklého počtu), pošle policisty, aby na plnění nařízení dohlíželi.
Vzhledem k malým číslům nakažených covidem-19 (tady u nás v okruhu od jara až dosud nula) se dá očekávat po pár dnech to, co se na řeckém území stalo třeba s celoevropským zákazem kouření v uzavřených prostorách – že to bude víceméně dobrovolné rozhodnutí každého Řeka a drtivá většina místních ho bude přirozeně ignorovat. Zpřísněná opatření se navíc budou kontrolovat hlavně v letoviscích, protože tam jsou turisté, u nás na venkově se dle včera večer na pláži uzavřených sázek objeví policejní kontrola jednou během dneška či víkendu a pak ještě jednou maximálně příští víkend. (I to bude událost, policejní vůz zde pamatují snad jen pamětníci.) Pak skončí sezóna...
Přestože zarouškování bude zřejmě platné doslova jen pár týdnů, včera, tedy ve čtvrtek odpoledne a večer, se po celém Chalkidiki slavilo (cokoliv) dlouho do noci, aby se to ještě stihlo. I my jsme na naší pláži narychlo uspořádali koronapárty s grilováním a ohňostrojem. Jsme tu sice jen dva domy starousedlíků (mě a mého muže po pouhých šesti letech, co se zde několik měsíců v roce vyskytujeme, považují místní za „své“), ale rádi se k nám přidali známí z nedaleké vsi. A tak nás bylo několikanásobně víc než ode dneška povolených devět. O tom, že jsme rozhodně nebyli sami, kdo se loučil „se svobodným dechem“, svědčily další ohňostroje na noční obloze podél celého dlouhého pobřeží Sithonie…
Dnes ráno jsem se (s rouškou v kapse) vydala na pravidelný trh. A poprvé za těch šest let, co jsem tady, nebyl. Stála jsem na prázdné ulici s dalšími Řeky, rozhlíželi jsme se, jestli nejsou snad desítky lokálních farmářů někde za platanem a tohle není jen žert. Nebyl. Tak jsme se vydali do supermarketu, kde byla logicky zarouškovaná hlava na hlavě. Pak to chtělo načerpat síly v kafeterii. I tam bylo plno lidí, pro změnu bez roušek. Na ulicích roušky nemá téměř nikdo, byť by se prý měly nosit i na veřejnosti a snad i na pláži (to vyvolává v debatách salvy smíchu) – ano, totální zmatek a nejistota je i tady, není to výsada Babišova cirkusového klanu. Ovšem na rozdíl od udávajících se a hysterických Čechů si tady každý hledí svého. Na chaos jsou Řekové od nátury fatalisté šmrncnutí anarchií zvyklí celý život. A tak realita tady u nás na venkově severního Řecka vypadá tak, že kdo chce mít roušku, má ji, kdo ne, nenosí ji. Dostane pokutu? Možná. Uvidíme. Kdo ví…
