Česká otužilecká republika: Česko zachvátila vlna otužování a plavání v ledové vodě
Vstupuji v plavkách a kulichu do Vltavy. Chodidla jsou nejhorší. Jako by člověka bodaly desítky nožů. Automaticky se mi zrychluje dech. Ostatní říkají, že musím do vody aspoň do pasu a zklidnit dýchání. Jdu tedy dál za nimi, studená voda řeže do nohou, u pasu se bolest změní v permanentní jednolitou. Necítím nohy od kolen dolů. Po necelé minutě dělám první tempa. Bolest se teď koncentruje v dlaních…
Ale plavu, pomalu krájím hutnou vodu. Protože taková se mému stahujícímu se a bránícímu tělu zdá. Hutná a zároveň neexistující. Snažím se vydechovat, jako bych sfoukávala svíčku. Tep se mi zklidňuje, bolest se mění v pálení. Vím, že je to pálení studené, přesto některé části těla jako by hořely. Nelze určit, jaké přesně, teplo cestuje tělem, do toho ale k sobě začínají přicházet nohy. Znovu bolí. Neřekla bych, že míň, spíš jinak. Dlaně mě řežou celých pět minut, co plavu se dvěma zkušenými otužilci – Hynkem Matochou (44) a Evženem Teršlem (44).
O život
„Můžou tě začít bolet i klíční kosti,“ pronese Evžen právě ve chvíli, kdy se přesně to, co řekl, děje; jakoby mi někdo vykosťoval krk. „Ale máš předpisově popelavou hlavu a rudé tělo. Je to všecko, jak má být. Neboj, je to dobrý. Nebo ne?“ dělá vedle mne z druhé strany tempa Hynek. Oba mě pořád sledují, plavou kolem jako žraloci okolo kořisti. Díky nim jsem do studené vody nakonec vlezla.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
