Fočus na rozcestí: Jak je na tom tuzemská amatérská kopaná nejen po covidové pandemii?

Estádio Municipal v portugalském městě Aveiro, 19. června 2004. Necelých třicet tisíc diváků během základní skupiny D na mistrovství Evropy tehdy sledovalo jeden z nejpamátnějších zápasů české fotbalové reprezentace v jejích novodobých dějinách. Češi proti svému tradičnímu rivalovi z Nizozemska po 19 minutách prohrávali hrozivě 0:2, do konce zápasu se ­ovšem nadechli k dnes až kultovnímu obratu na 3:2.

Pyramida českého fotbalu

Na 1:2 tehdy snižoval dvoumetrový čahoun a rekordman v počtu reprezentačních branek Jan Koller, jehož první fotbalové krůčky sledovala jihočeská obec Smetanova Lhota. Senzační bombou pod břevno vyrovnávala kometa tehdejšího Eura a hráč slavného Liverpoolu Milan Baroš, odchovanec Vigantic na Vsetínsku. Střelu Marka Heinze, který s kopanou začínal v Holicích u Olomouce, dvě minuty před koncem vyrazil nizozemský brankář Edwin van der Sar pouze na kopačky někdejšího hráče slovutného Manchesteru United Karla Poborského – lídr záložní řady, jejž do fotbalového světa vypustila Jiskra Třeboň, ještě lišácky našel před prázdnou brankou dalšího fotbalistu, tehdy hrajícího ve městě Beatles, Vladimíra Šmicera, ten své první góly pro změnu sázel v dresu Verneřic na Děčínsku. A celou pro oko českého diváka ikonickou podívanou dirigoval kdo jiný než kapitán národního týmu a legenda Juventusu Turín Pavel ­Nedvěd, jenž se stále hrdě hlásí ke své první fotbalové adrese – Skalné na Chebsku.

Ke slavnému obratu v Portugalsku by zkrátka nedošlo bez kostry tehdejší „zlaté“ generace české reprezentace (na mistrovství Evropy v roce 2004 bronzové), jež prvotní fotbalové základy získala v menších fotbalových klubech regionální úrovně.

Taková družstva nemusí nutně vychovávat jednoho reprezentanta za druhým, nicméně jejich mládežnické kategorie – mladší a starší přípravka (do 11 let), mladší žáci (11–13 let), starší žáci (13–15 let), mladší dorost (15–17 let) a starší dorost (17–19 let) – a rovněž i ty ve větších a silnějších týmech vytvářejí základ pomyslné pyramidy českého fotbalu. Dospělé soutěže reprezentované nejen profesionálními hráči, včetně členů národního týmu, pak představují vrchol tohoto tělesa.

Vždyť ne každý hráč má možnost začít od útlého věku zdokonalovat své fotbalové umění a celkově se sportovně rozvíjet v dresu jednoho z pražských rivalů Sparty či Slavie, plzeňské Viktorie nebo ostravského Baníku – tedy nejsilnějších týmů nejen v daných regionech, ale v současnosti i čtyř z pěti nejlépe postavených celků v tabulce nejvyšší mužské soutěže, Fortuna ligy.