Medici na odchodu: Nejpalčivějším problémem lékařského vzdělávání v Česku je akutní nedostatek praktické výuky

Jakub Kovář je absolvent 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nyní odchází do Německa. Důvod? Dle jeho tvrzení zejména nedostatečná pregraduální a postgraduální praktická výuka. „Kvalita vzdělání je pro mě prioritní a celkově jsou v Německu lepší podmínky. Se vším mi jako cizinci pomohli a nabídli mi ubytování přímo v areálu nemocnice,“ říká Kovář, který nastupuje na pozici sekundárního lékaře na interně, aby si mohl za pět let udělat atestaci.

Otázka zní: vrátí se pak, nebo zůstane v cizině?

Málo praxe

Právě nedostatek praktické výuky se ukazuje být nejpalčivějším problémem lékařského vzdělávání v Česku. Ze studie mapující vyučování na všech českých vysokých lékařských školách Medici 2020 vyplynulo, že z 474 studentů 6. ročníků 48 procent nikdy neošetřilo nekomplikovanou chirurgickou ránu. Nebo že se pouhých 21 procent studentů cítí připraveno na první rok klinické praxe.

Hlavním důvodem nespokojenosti pak byl zejména příliš velký počet studentů připadajících na jednoho vyučujícího v rámci praktické výuky. „Problém v oblasti praktických dovedností je celosvětový. Je ale pravda, že u nás je poměrně hodně výrazný, a je to dáno několika faktory,“ řekl Reflexu profesor Otomar Kittnar, proděkan pro rozvoj fakulty a vnější vztahy a přednosta Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. A pokračoval: „Problém není ani tak v tom, že by bylo málo učitelů a moc studentů – samozřejmě tlak na to, abychom přijímali víc studentů, existuje, protože je nedostatek lékařů. Máme ale nedostatek pacientů, na kterých se studenti mohou učit.“