Smrkové monokultury neměly v kombinaci sucha a veder šanci, říká mluvčí NP České Švýcarsko Salov
Vrtulník Blackhawk, poskytnutý polskou policií, se vznáší sotva metr nad hladinou Labe. Nabírá vodu do hasícího bambi vaku o objemu tři tisíce litrů a odlétá jen několik set metrů nad příkré stráně za Hřenskem, které je bránou do nejmladšího z českých národních parků Českého Švýcarska.
Další stroje, vrtulníky českého letectva a hasičů, opakují stejný manévr. Oheň už ze silnice u soutoku Labe a Kamenice vidět není, ale z lesů se stále valí kouř. České Švýcarsko postihla po letech sucha a kůrovcové gradace další katastrofa. Požár zničil více než tisíc hektarů plochy národního parku, shořelo několik obytných domů, evakuovat se musely desítky místních obyvatel. Intenzita a charakter požáru byly podle zasahujících hasičů extrémní. Klimatická změna, roky řadou českých politiků a postav veřejného života podceňovaná či přímo popíraná, se ve Hřensku naplno projevila v jedné z nejničivějších podob.
Smrková plantáž
„České Švýcarsko se bohužel stalo jakousi modelovou studií dopadů změny klimatu na území ČR,“ říká Tomáš Salov, mluvčí národního parku. Stojíme ve skalní soutěsce za Jetřichovicemi, vzdálenými od Hřenska asi pět kilometrů vzdušnou čarou. Zkáza, jež postihla velkou část parku, je tady neviditelná. Po turistické stezce směrem na oblíbenou rozhlednu na Mariině skále stoupají turisté a kolem stezky roste mladý, hustý a převáženě listnatý les.
„Tuhle lokalitu postihl požár v roce 2006. Kolem sebe můžete vidět přirozenou obnovu lesa a zmlazení pionýrskými dřevinami, především břízou. Je potřeba si uvědomit, že smrkové lesy, z nichž teď významná část shořela, jsou místně absolutně nepůvodní druh. České Švýcarsko sloužilo už od 19. století jako smrková plantáž, za komunismu se v této praxi pokračovalo. Kůrovcová gradace, která park postihla v letech 2017 a 2018, byla nevyhnutelná,“ vysvětluje mluvčí.
Může za to hrabanka
„Suché, písčité podloží, které zde máme, je pro smrk absolutně nevhodné. Bohužel, sucho, které oblast Českého Švýcarska postihlo v minulých letech, bylo extrémní a tento rok se opět vrátilo. Smrkové monokultury neměly šanci kombinaci dlouhodobého sucha a vysokých letních teplot přežít. Na území parku hořelo již v minulosti, plameny se na místních prudkých svazích rychle šíří, ale požár nikdy neměl takový rozsah a intenzitu jako nyní. Šířil se hlavně kvůli zcela proschlé hrabance (směs jehličí, listí a další organické hmoty, která tvoří „podlahu“ lesa, pozn. red.) Foukal silný vítr a kvůli velkému množství rozžhavené hmoty tak požár přeskočil klidně sto metrů. K tomu došlo v obci Mezná, tam hořely domy vzdálené desítky metrů od lesa,“ říká Tomáš Salov.
