Festival bláznů aneb Babišova spanilá jízda na venkov
Tour s obytňákem zatím končí, Andrej Babiš stihl navštívit 150 obcí, kde údajně prováděl kampaň na komunální volby. Jeho vystoupení neminuly silné emoce jak na straně podporovatelů, tak o to víc u odpůrců. Strávili jsme s touto politickou karavanou jeden den v Karlovarském kraji, abychom mohli podat svědectví o šílenství, které ji provází.
Na Babiše chodí převážně senioři, občas matky s dětmi. Aby taky ne, lidé v produktivním věku jsou v čase, kdy se konají akce s obytňákem v práci, navíc důchodci tvoří převážnou část Babišova elektorátu. Náměstí se deset minut před ohlášeným příjezdem expremiéra rychle plní. Místní dědové sedí na zídce u kašny a kdybych to neviděl na vlastní oči ve Žluticích, přišlo by mi to jak z filmu.
„Nazdar Pepiku“, zdraví páni zdejšího policajta.
„Zdravíčko pánové, přišli jste fandit, nebo pískat?“
„My podporujem, to je jasný..“
„To je dobře,“ odpovídá mladý strážce zákona.
Když se pánů zeptám, proč mají Babiše rádi, přijde jasná odpověď ze všech stran. „Stará se o lidi, on nám pomohl, tahle vláda na nás kašle!“
Místní Romové jsou s pány na zídce zajedno. „Zajímá se o lidi, tady jsou malé platy, on pomáhá. Volili jsme ho a volit ho budeme.“
Všechny výpovědi Babišových sympatizantů spojuje vztek na současnou vládu, která podle nich málo koná pro občany, v této souvislosti je často řeč o pomoci Ukrajinským uprchlíkům, o které se prý vláda stará místo o nás. „Co mi ten politruk z Brna bude říkat, jenom máchá rukama, já mu vůbec nerozumím. Fiala je pro Ukrajince a pro bohatý!“ stěžuje si stařenka, která cestou z nákupu zašla i na Babišovo vystoupení a prodrala se malým, ale těsným davem až k obytňáku, kde se rozdávají reklamní knížky a čepice.
Proti všem
Kolem Toužimského náměstí, kde se koná další zastávka karavanu, jezdí neustále dokola dvě auta polepená státními symboly doplněnými nápisy „Občan v odporu“. Z aut hraje nahlas na střídačku státní hymna a hity kapely Ortel. Když se Babišův meeting chýlí ke konci, pasažéři vystoupí a jdou se podívat k podiu.
Vy jste pro Babiše, nebo proti?, Ptám se.
„Proti, zásadně proti“, odpoví muž ve středních letech, kterému kvůli vybitým zubům špatně rozumím.
A podporujete současnou vládu?
„No to už vůbec ne!“
A koho podporujete?
„Jakoby nikoho, nikdo tu není, máme vlastní sdružení“, dodává starší dáma. „My jsme za svobodu, začalo to za covidu, jsme proti omezování naší svobody.“
A jak vám kdo omezuje svobodu?
„Naše kluky zavřeli, takhle nám omezujou svobodu!“
Vaši synové jsou ve vězení?
„Ne naši synové, naši kámoši, Tušl s Čermákem (proruští dezinformátoři, kteří jsou ve vazbě poté co ve svých videích vyzývali k odporu proti Ukrajincům – pozn. red.), zavřeli je za pravdu, jsou to politický vězni!“
Tito lidé jsou součástí různorodé názorové skupiny spolků, sdružení a iniciativ, která se utvořila během covidu s cílem bojovat proti vládním restrikcím. Ačkoliv tato omezení již dávno pominula, chuť na občanský aktivismus je nadále neopouští, a i když jejich agenda není zcela jasná, v blízké budoucnosti prý plánují velkou demonstraci na Staroměstském náměstí.
Pan Šlesinger, celebrita
Na většině Babišových vystoupení se objeví jen pár lidí, kteří proti němu protestují. Na žádném z nich ale nechybí pan Šlesinger, důchodce, který sice má problémy s chůzí, ale vždycky s vervou dává Babišovi najevo, co si o něm myslí. Nosí si s sebou sesličku a megafon, sedne si opodál a když zrovna neglosuje Babišovy projevy uváděním jeho lží na pravou míru, píská na píšťalku či jinak narušuje průběh vystoupení. V rámci mediálního pokrytí Babišovy tour se pan Šlesinger stal sám o sobě tématem a bylo o něm dobře slyšet i mimo venkovská náměstí, kde protestuje. Ačkoliv je jeho znechucení Babišem pochopitelné a touha se vůči němu vymezit spravedlivá, z jeho konání je cítit notný fanatismus. Takřka imobilní senior neustále obklopený antikonfliktním týmem, ze kterého si dá říct jen od mladé policistky, poslední týdny objíždí spolu s Babišem republiku, snáší nadávky a napadání místních podporovatelů expremiéra, tratí čas a nemalé prostředky na svou malou válku proti „estébákovi, co patří na hrad Mírov“, jak sám říká a během toho se mimoděk stává celebritou.
Kolonoskopie a elektrická škodovka
Babišova vystoupení jsou tady v Karlovarském kraji všechna nachlup stejná. Začíná se dálnicí, která tu chybí a kvůli jejíž absenci se místní mladí prý nechtějí vracet z vysokoškolských studií domů. Pak plynule v československém dialektu přejde ke Karlu IV., na kterého zkorumpovaná ODS v devadesátkách zapomněla a nechala všechno zprivatizovat cizincům. Přijde taky řeč na energetiku, což je část vystoupení, kterou má na starosti exdvojministr Havlíček, ten místním seniorům servíruje aktuální ceny za megawatt elektřiny. A vysvětluje, že Pekarová je jejich nepřítel. Ke konci si bere slovo opět Babiš, aby bůhví proč promluvil o riziku rakoviny, prospěšnosti kolonoskopie a o tom, jak jeho vláda schválila lékařské konopí na předpis. Všemu sekunduje žokej Váňa, který sice za hnutí ANO kandiduje v úplně jiném kraji, ale Babiš si tohoto svého maskota, kterému na veřejnosti říká familiárně Pepíček Váňa, vozí s sebou i na Karlovarsku.
Ačkoliv je hlavním znamením Babišovy tour obytňák, expremiér jím jezdí jen minimálně, většinu cest tráví v nové elektrické škodovce. Karavan před vystoupením přiveze ochranka, jejímž členem je i Daniel Vlachynský, bývalý policista a voják, který byl v roce 2017 odsouzen k tříleté podmínce za těžké ublížení na zdraví a kterého po přímluvě tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) Miloš Zeman omilostnil. Nyní je v hledáčku policie opět, protože na minulých Babišových vystoupeních viditelně nosil pistoli, což je přestupek.
Amok
I když Babišova vystoupení navštěvují výhradně jeho příznivci, kromě zmíněného pana Šlesingera se vždycky objeví alespoň jeden další odpůrce. Čím je obec lidnatější, tím je odpůrců víc.
„Koukám, že bez zóny to nepůjde“, říká po řadě verbálních ataků ze strany pobouřených seniorů o čtyřicet let mladší dvojník Jaroslava Hutky a vybaluje roli toaletního papíru. V Ostrově se skupinka antibabišovců oddělí od zbytku shromáždění symbolickou páskou, aby v bezpečí svého „sektoru“ mohla pískat, zvonit a houkat na odpor. Někdy ani papír nepomůže a důchodci v kšiltovkách „Sorry jako“ jdou zhurta odpůrcům říct, co si o nich myslí. Obě strany toaleťáku jsou si názorově zcela opačné, ale při pohledu na ně se nedá s čistým svědomím fandit nikomu.
Rozčarování Babišem je vzhledem k jeho osobní i politické minulosti jasné. Vina za negativní emoce, se kterými podstatná část české společnosti vnímá Fialovu vládu jde pak většinou právě na její vrub, protože není schopna tyto lidi oslovit a jakkoliv uklidnit.
Je evidentní, že Babišovy sympatizanty jímá notný vztek a zklamání, na které ovšem není a nebude lék. Babiš ale dokáže navodit dojem, že jim ten lék dá.
