Pod růží pánů z Rožmberka aneb Obnovený pivovar v oblíbené vodácké destinaci
Manažer pivovaru Rožmberk Michal Krumel se usmívá. Stojíme v nově zrekonstruovaném sklepení pod budovou, která k pivovarnickým a pohostinským účelům sloužila již od 17. století. Před dvěma měsíci se brány pivovaru, restaurace a hotelu opět po dlouhé době otevřely hostům. A od 1. října zahajují i řízené prohlídky pivovaru.
Je polovina pracovního týdne a zářijové počasí má stále horký letní charakter. Kempy na nejvytíženější vodácké trase v zemi, tedy z Vyššího Brodu do Českého Krumlova, jsou přesto téměř prázdné. I když vody je v řece dost. Městečko Rožmberk, jedna z ikonických zastávek při sjíždění Vltavy, působí poněkud opuštěně. Sborové ahoj, které se jindy ozývá od jezu pod hradem prakticky nepřetržitě, dnes téměř není slyšet. Vyznavači masového vodáctví, kteří ve většině už dávno vyměnili vratké kanoe za pohodlné a prakticky nepotopilné nafukovací čluny, okupují tok Vltavy především v období letních prázdnin. Bez davů vodáků si ale návštěvník může lépe vychutnat poklidnou atmosféru památkově chráněného centra města. Stopy rodů Rožmberků a Buquoyů v podobě kamenných erbů, rozet i místních názvů tu lze najít všude, na hradě i v podhradí. Obnovený Pivovar Rožmberk není výjimkou.
Chátrání a obnova
„Pivovar vybudoval roku 1590 Vilém z Rožmberka, v druhé polovině devatenáctého století byl pak objekt významně přebudován hrabaty Buquoy. Pivo se zde přestalo vařit kolem roku 1907, ve třicátých letech byla budova přestavěna pro hotelové účely pod názvem Český dům. Šlo o jeden z nejmoderněji vybavených hotelů tady na Šumavě,“ líčí na venkovní zahrádce pivovarské restaurace historii místa pan Krumel. Další osudy objektu s dlouhou pivovarnickou a pohostinskou tradicí se pak ubíraly po očekávatelné, depresivní trajektorii. Vyvlastnění původních německých majitelů po roce 1945, postupná přeměna kdysi elegantního hotelu na exkluzivním místě v lidovou ubytovnu pro pionýry či vodáky, desetiletí zanedbaných oprav, chátrání. V devadesátých letech zde ještě byla diskotéka, ale budova byla v havarijním stavu a provoz rychle skončil.
Nynější majitel, podnikatel Martin Neudörfl koupil zchátralý pivovar od státu v roce 2016. V aukci za něj zaplatil necelé dva miliony korun. Velkoryse pojatá rekonstrukce si následně vyžádala přes sto milionů korun. Vzhledem k záměru obnovit staletou pivovarskou a pohostinskou tradici se novému majiteli podařilo získat i evropské dotace. Kromě Neudörfla se do projektu významně zapojil i jeho syn, historik a lingvista Martin Neudörfl mladší, který přišel s řadou dějinných faktů a zajímavostí, na něž provoz a celkový koncept obnoveného pivovaru Rožmberk nyní navazuje.
Důraz na lokální zdroje
„Samozřejmě, že jsme se při realizaci projektu trochu potýkali s památkáři, ale to je při komerční rekonstrukci velkého objektu v tak památkově unikátní oblasti, jako je Rožmberk, asi nevyhnutelné,“ říká manažer Michal Krumel a pokračuje: „Navazujeme na tradici, ale zároveň ji rozšiřujeme. Kromě pivovaru tak v objektu máme i lihovar, hostům tedy budeme nabízet naše domácí pálenky, dále máme vlastní pekárnu a cukrárnu. Gastronomický koncept je takový, že nabídka hotelové restaurace vychází z pivovarského charakteru místa a zároveň hodně pracuje se surovinami typickými pro Šumavu: hovězí z místních farem, zvěřina, lokální sladkovodní ryby. Důležitá je pro nás i sezónnost a pořádání zákaznicky atraktivních akcí, jako třeba zabijačky,“ představuje Krumel plány na podzimní a zimní sezonu.
Nedostatku návštěvníků se v pivovaru Rožmberk nebojí. Většinu z jednadvaceti pokojů mají od slavnostního otevření v polovině července plně obsazenou a domácí i zahraniční klientela se do šumavského Povltaví naučila jezdit i mimo období letních prázdnin.
Pivo v hlavní roli
Pěstování chmele, klíčové suroviny při výrobě hořkého moku, má na svazích kolem meandrující Vltavy dlouhou tradici. Zmínky o existenci místních chmelnic lze najít už v prvních písemných záznamech o Rožmberku. V nově obnoveném pivovaru se nyní vaří klasický ležák plzeňského typu, ale i lokální speciály. Novinkou bude pivo s malinovou příchutí. Název pivního speciálu bude odkazovat k rodu Buquoy, který v Rožmberku a okolí zanechal nejvýraznější stopu hned po Rožmbercích. „Soukromě jsem si pro toto pivo myslel na název Malinová bukvice, ale obávám se, že mi to neprojde,“ směje se Michal Krumel.
Rodinný podnik
S náborem personálu problém nebyl. Tým se podle provozovatelů ještě usazuje, teď kompletní servis pivovaru, restaurace a hotelu zvládají s pětadvaceti zaměstnanci, ale chtějí nabírat další. Preferují mladší personál, protože ten se má větší ochotu učit vyššímu standardu služeb, který zde chtějí nabízet. Podstatou má i být pro hosty příjemně strávený čas v domáckém prostředí za férovou cenu.
Jižní Čechy, hlavně tady v okolí Krumlova, přeci jen pořád trochu trpí pověstí regionu orientovaného na masovou turistiku. Tohle má být ale podnik rodinného typu.
Jak se tam dostat
Jedinou vadou na kráse, za niž ale malebný Rožmberk skutečně nemůže, je cesta sem. Třeba výletník z Prahy, který zatouží po místní čepované desítce nebo dvanáctce a chce strávit jednu či dvě noci ve stínu erbovní růže pánů z Rožmberka, se musí, jede-li autem, připravit na části cesty na silniční kalvárii, zejména v případě posledních pár desítek kilometrů ve směru Dolní Dvořiště.
Ale u výborně ošetřeného piva, které se v pivovaru Rožmberk vaří po více než stoleté pauze, cestovatel na podobné ústrky téměř zapomene.
