Vojenské Vánoce: Střelba, čerti i tajné pitky. Jak prožívají svátky čeští vojáci na zahraničních misích?

Byl salát, řízky a kapr. A v noci střelba. Do vzduchu. Munici jsme měli od místních,“ vzpomíná válečný veterán Radim Chrást na své vojenské Vánoce v roce 1996 v Bosně. Na spojovacím uzlu PSU 06-Pranići bylo 12 vojáků. I když odlehlé místo mělo své nevýhody, na Vánoce či silvestra jich bylo méně než výhod. Po takřka nesjízdné silnici se totiž i kontroly dostávaly na kopec jen s obtížemi, a když už se tam někdo vydal, vojáci to věděli, protože slyšeli veškerou komunikaci v éteru.

Smyslem spojovacího uzlu nad základnou SFOR v obci Donja Ljubija bylo udržet nepřetržité rádiové spojení v rámci českého kontingentu a zabezpečit přenos signálu v případě špatného pokrytí. Prakticky nonstop byl někdo ve službě, jak na rádiové stanici, tak ve stráži. „Dole na základně nám udělali obrovskou mísu hranolků. Kdo nebyl ve službě, mohl se napít,“ vzpomíná Chrást. Přestože už tehdy platil suchý zákon, pilo se hodně. Zlatý hřeb oslav pak přišel večer. „Za whisky a cigarety jsme s místními měnili náboje a večer stříleli do vzduchu, co to dalo. Stejně divoké to bylo pak na silvestra,“ říká Chrást.

„Po celou šestiměsíční službu na tomto místě nastal prakticky jediný okamžik, kdy bylo všech 12 vojáků dohromady, a to na Štědrý den večer,“ říká další veterán, Martin Brynych, který tu trávil Vánoce o tři roky později. O množství chlastu a divoké střelbě už nemluví, svátky měli o něco klidnější. Velitelství jim zajistilo záskok na stráži i u radiostanic, aby si mohli výjimečné chvilky užít.

„Vojenské Vánoce jsou specifické tím, že vaše blízké, na které jste zvyklí, vám nahrazují kamarádi z jednotky,“ říká vojenský kaplan Milan Novotný. „Někdo to snáší líp, jiný hůř, nejhůř jsou na tom kluci od rodin nebo ženy, které doma mají děti,“ dodává katolický kněz se svěcením jáhna, jenž slouží u výsadkářů v Chrudimi a má za sebou misi na afghánské základně Bagrám o Vánocích 2019.

„Na druhou stranu jsou to skutečně čisté Vánoce bez konzumu, kde se dostává do popředí hlavní křesťanská myšlenka, tedy láska k bližnímu. Žádný shon ani hysterie, sednete si spolu s klukama a celý večer si povídáte. K tomu dobré jídlo. Nikdo vás nebuzeruje, neříká, že něco má být tak nebo tak. Přál bych to vlastně každému, aby si tohle mohl prožít,“ konstatuje kaplan Novotný.