Sochař Kryštof Hošek bojuje za historický most v Květnici. Jiné už ustoupily betonu
Sochař Kryštof Hošek sepsal s kolegy petici a všemožnými kroky se snaží přimět odpovědné, aby byl most v Květnici prohlášen za kulturní památku. To by prý znamenalo jeho záchranu. Jinak bude muset ustoupit moderní výstavbě. Mladý sochař se ale domnívá, že jde o památku místního významu a podobně jako třeba drobné sakrální památky bychom měli i tyto menší historické objekty chránit a předávat je budoucím generacím.
Květnice je středočeská obec jihovýchodně od Prahy, protéká jí potok Výmola, na skalním ostrohu nad obcí bývala tvrz. Její historie dle zmínek kronikářů sahá až do 14. století. A v podstatě končí s třicetiletou válkou. Jak píše amatérský historik Ferdinand Heber ve své knize z roku 1843: „Tvrz nebyla velikého rozsahu, přesto však byla dostatečně prostranná, aby mohla sloužit pro početnou panskou rodinu. Se zřetelem na svou pevnost nechala za sebou daleko mnohé sousední hrady, neboť byla chráněna před každým napadením svými kolmými (svislými) podpěrnými skalními stěnami, východní a jižní, jak je ještě dnes můžeme zřetelně pozorovat, ze třetí strany byla obklopena vodou a na čtvrté straně, nejslabší, obrácené dopředu dvěma hlubokými, ve skále vylámanými příkopy a vysokým zemním valem. V tehdejší době mohl sotvakdo něco podniknout proti jeho zdem, a přece byl ve válečném ohni násilně do základů zničen.“
Pak už je tvrz uváděna v zápisech jako pustá. Do dneška se zachovala jen jedna zeď na skalním ostrohu. „Během těch let to lidi rozebrali na stavbu svých domů a domků,“ vypráví mi Kryštof Hošek, když procházíme okolo rybníka a parkem směrem k bývalé tvrzi. A pod ní je asfaltový most, v jehož základech mladý sochař objevil barokní mostní klenbu. „Historická barokní konstrukce je zcela v pořádku a denně po ní jezdí auta i autobusové linky. Ve špatném stavu je naopak ta novodobá betonová přístavba mostu z 20. století, která tvoří rozšíření mostu na dva pruhy a chodník,“ ukazuje mi sochař Hošek zrezivělou armaturu a odpadající beton, když spolu slezeme pod most. Fakt je ten, že zřejmě právě kvůli špatnému stavu jsou na mostě umístěny zábrany, aby se na něm auta nemíjela a mohla po něm jezdit vždy jen v jednom pruhu.
„Krajská správa údržby silnic a Pragoprojekt se rozhodly ‚opravit‘ tady ten náš barokní kamenný most přes Výmolu demolicí a postavit zcela nový, železobetonový,“ vysvětluje Hošek, proč s kolegy z obce sepsal petici a začal bojovat za zachování mostu. Kromě jiného iniciovali i vyjádření Národního památkového ústavu, kdy vedoucí odboru evidence, dokumentace a IS Vladislav Razím v roce 2023 most prohlédl a doporučil: „Historická část mostu je v dobrém technickém stavu, nejsou patrné žádné stavebnětechnické závady. Opravou by obec získala hodnotnou barokní památku s vazbou na hradní areál. Rehabilitace by přispěla k zachování nejstaršího, a tedy i nejcennějšího místa v Květnici.“
Bez estetických ambicí
Naproti tomu ale stojí posudek Pragoprojektu, který ho zpracoval pro KSÚS a který navrhuje výstavbu zcela nového mostu. „Kamenná klenba rozhodně není bez závad, viz poslední hlavní prohlídka mostu (Chlopčíková, 2020): ‚Místy hloubková degradace zdiva, zvětrávání, povlak, stopy po zatékání, vydrolená malta ve spárách. Byla zjištěna podélná trhlina přes celou klenbu šířky do 1,2 mm.‘ Rekonstrukce dle návrhu NPÚ by zásadním způsobem negativně ovlivnila dopravní situaci v daném místě (pohyb chodců v jednopruhové vozovce), návrh neumožňuje zlepšit dopravní řešení křižovatky s ulicí Ke Tvrzi ani zajistit opravu vysoké opěrné zdi podél této ulice,“ píše Filip Řehoř z Pragoprojektu v záznamu jednání, kterého se zúčastnili i zástupci obce Květnice a managementu KSÚS. Jinými slovy a v širším kontextu, kvůli plánované developerské výstavbě se očekává zvýšení automobilového provozu v obci a jeho plynulost by jednosměrně průjezdný most výrazně zhoršil.
A jak se k tomu nejen v této věci staví Ministerstvo kultury? „Obecně MK považuje historické kamenné obloukové mosty za důležitou krajinotvornou, urbanistickou a estetickou součást naší kulturní krajiny, podobně jako tomu je v případě drobné sakrální architektury – kapliček, křížů, božích muk a soch v krajině. Každý řešený případ je specifický a individuální. MK v tomto smyslu pochopitelně doporučuje zachovávání a obnovy historických mostů před jejich nahrazováním utilitárními železobetonovými konstrukcemi bez jakýchkoli estetických ambicí,“ píše ve stanovisku resortu Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva.
Jenže ty železobetonové konstrukce bez jakýchkoliv estetických ambicí za posledních několik let ve středních Čechách nahradily řadu historických mostů. Namátkou most přes Výmolu ve Vyšehořovicích z roku 1836 ‒ zbourán 2015, gotický most přes Výrovku v Klášterní Skalici ‒ zbourán 2016, barokní most přes Výrovku ve Vrbčanech ‒ zbourán 2015. Dodejme ale pro přesnost, že některé, jako třeba most u škvorecké obory, byly zachráněny. „Jenomže tam nevede žádná silnice, tak nikomu nevadil,“ myslí si sochař Hošek.
Vyšehořovický most
Asi nejkřiklavější z těch zbouraných je případ dvouobloukového Vyšehořovického mostu, nad jehož demolicí kroutí hlavou nejen laici, ale hlavně i odborníci. Zachránit se ho pokusil místní domorodec a historik Martin Hůrka z Oblastního muzea Praha–východ. „Tady to široko daleko patřilo Lichtenštejnům a ti začali původní mosty často jen jednoobloukové někdy nahrazovat dvouobloukovou konstrukcí nebo i jinak renovovat. Je to zajímavý prvek (nejen) zdejší krajiny první poloviny 19. století,“ vysvětluje Martin Hůrka, proč se domnívá, že měl být Vyšehořovický most prohlášen za kulturní památku a zachráněn pro budoucí generace.
Když si prohlížím fotografie, tak nerozumím tomu, proč musel jít most k zemi. Přijde mi bytelný a údajně byl pár let předtím dokonce opravován. Tehdy se také u tohoto mostu jednalo o tom, zda by měl být prohlášen za kulturní památku. „Památkáři tehdy záměr prohlásit most kulturní památkou plně podpořili, ale úředníci řekli ne,“ vzpomíná historik Hůrka na řízení na ministerstvu kultury. Tady dodejme tehdejší stanovisko Národního památkového ústavu. „Kamenný most přes řeku… postavený 1836 na místě původní stavby představuje svým provedením i umístěním významnou technickou památku zachovanou ve své původní podobě. Ze stavebního hlediska most reprezentuje netypický příklad použití lomových kamenů a opracovaných kvádrů, což se u mostních děl této velikosti objevuje ojediněle.“
Samozřejmě jsem chtěl znát zdůvodnění tohoto překvapivého rozhodnutí od vedoucí ochrany kulturních památek Petry Ulbrichové z Ministerstva kultury. Za ni odpověděla resortní mluvčí Ivana Awwadová. „O prohlášení věci za kulturní památku rozhoduje Ministerstvo kultury dle v § 2 odst. 1 zákona o státní památkové péči. Správní řízení je velmi náročný proces, ve kterém ministerstvo kultury musí posoudit a doložit památkové hodnoty objektu dle uvedeného zákona, zhodnotit všechny nashromážděné podklady a stanoviska orgánů památkové péče jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. MK po pečlivém zvážení v tomto případě dospělo k závěru, že míra dochování mostu či jeho historicko-architektonická hodnota i autenticita nestačily k tomu, aby byl předmětný most prohlášen za kulturní památku.“ A teď kdo má pravdu, že? Akorát už je to jedno, protože most byl zbourán.
„Starosta byl naštvaný, že to autobusy musí objíždět, to samozřejmě vadilo i lidem v obci,“ vysvětluje mi Martin Hůrka, proč tehdy nepodal třeba nějaké odvolání proti rozhodnutí ministerstva. Sám voják v poli, usmýkán dílem úřední mašinérií a dílem tichým pozdviženým obočím, když se míjíte v potravinách. Na to naráží i sochař Hošek, že časem někteří lidé v Květnici zcela obrátili a přejí si demolici mostu a výstavbu nového betonového. „Vedení obce Květnice novostavbu tiše podporuje. V únoru na veřejném zasedání zamítli a přehlasovali můj návrh na prohlášení mostu za kulturní dědictví venkova,“ popisuje Kryštof Hošek aktuální situaci. „Dále jsem navrhl usnesení o ‚nesouhlasu s demolicí kamenného mostu s ohledem na nové pozitivní skutečnosti týkající se technického stavu barokní části mostu opírajícího se o odborná vyjádření‘. Hlasování dva pro, pět proti, návrh zamítnut,“ dodává Hošek.
Značně nekulturní
Už čeští obrozenci tvrdili, že naše dějiny jsou jedním z pilířů vlastenectví. A snaha bránit památky místního významu nebo historická jádra měst, to není nic nového či převratného. Už v roce 1900 vznikl Spolek za starou Prahu, který se pokoušel brzdit novovýstavbu s odkazem na historické architektonické a kulturní dědictví. Dnešní předseda spolku profesor Rostislav Švácha tyto novodobé bojovníky za zachování historických objektů podporuje. „My jsme odeslali dopis paní hejtmance na Středočeský kraj, odpověděl nám pán z odboru dopravy a poměrně dost odmítavě. My uznáváme, že je potřeba, aby ten most sloužil dopravě. Ale řešit to zbouráním mi přijde značně nekulturní!“ dodává profesor Švácha.
Podle sochaře Hoška je to široký problém v celé ČR. Podobných a hodnotných historických mostů je prý více a asi nemohou být všechny evidovanou kulturní památkou. Tvrdí ale, že by mohly být prohlášeny památkou místního významu. „To, co Krajská správa údržby silnic provedla ve Vyšehořovicích a Klášterní Skalici, je kulturní barbarství a zločin. Někdo by se za to měl i po těch letech zodpovídat. Mám dojem, že jsou zde zcela jiné zájmy, asi to budou zájmy betonářského lobby. Proč jinak odmítají most opravit, když by rekonstrukce vyšla výrazně levněji?“ ptá se spíše řečnicky mladý sochař, ovšem já jsem se na KSÚS doptal.
Na kolik by vyšla úprava stávajícího květnického historického mostu a jaký je rozpočet na výstavbu nového? Když se pořád dokola točí na tom, že nakládají s veřejnými prostředky a musí s nimi nakládat hospodárně. Projektant Filip Řehoř z Pragoprojektu, který je podle všeho autorem té úvahy o hospodárnosti s veřejnými prostředky, mě odkázal na KSÚS nebo na obec Květnice. Obec s tím nemá co, tak jsem se obrátil na mluvčí KSÚS.
„Dle stanoviska projektanta (Pragoprojekt, pozn. red.), se kterým souhlasíme, by se pravděpodobně muselo jednat o kompletní přestavbu, takže by se porovnávala novostavba kamenného mostu vs. novostavba betonového mostu. Stav původního zdiva je totiž s ohledem na různorodé druhy kamene, hloubkovou degradaci a poruchy v konstrukci velmi problematický. Betonová konstrukce vychází samozřejmě levněji, přesné porovnání stavebních nákladů nebylo zpracováno,“ píše mluvčí Petra Kučerová.
Ostatně už dříve odpověděl podobně profesoru Šváchovi Zdeněk Škaloud, vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje. „KSÚS jako investor stavby na základě požadavků vedení obce souhlasil s některými úpravami a technickými řešeními novostavby tak, aby byl zachován určitý historizující ráz území. Další vámi, případně vašimi občany navrhované úpravy projektu již nemohou být z naší strany akceptovány, jelikož KSÚS nakládá s veřejnými prostředky a tyto prostředky nelze vynakládat nehospodárně. Most není nemovitou či jinou kulturní památkou, navyšování nákladů na projekční práce a následnou realizaci opravy není tedy obhajitelné,“ odepsal doslova Zdeněk Škaloud.
Bůh suď, jak to dopadne, v řízení na Ministerstvu kultury je prohlášení květnického mostu za kulturní památku. Pokud k tomu nedojde, dopadne podle všeho asi jako ten vyšehořovický.
