Vzhůru nohama s propadlým obličejem a žaludkem v krku. Co s vámi udělá let akrobatickým letadlem?
Mám strach z výšek, v autě se mi někdy dělá zle a na horské dráze jsem raději nikdy nebyl. Ale když jsem měl možnost proletět se v akrobatickém letadle s letkou Red Bull Flying Bulls, neváhal jsem ani minutu. Od kolegů jsem se pak několikrát dozvěděl, že jsem se asi zbláznil. Když jsem se předem díval na videa, co piloti s těmi letadly dokážou a jak taková akrobacie vlastně vypadá, začal jsem si jako blázen také připadat.
Už prvotní instrukce ve mně vzbudily další pochybnosti o správnosti mého úsudku. Pasažér akrobatického letadla může mít z bezpečnostních důvodů jen omezenou hmotnost a doporučuje se před letem raději nesnídat. Cestou na letiště v Jaroměři projíždíme přes historickou pevnost Josefov. Už z auta vidím, jak se na obloze míhají šmouhy. Jsou to ta letadélka a dělají psí kusy. Na letišti mi dají podepsat papíry, že do letadla nastupuji na vlastní nebezpečí. Zatímco si je nervózně studuji, k hangáru už se blíží první letka, kterou jsme před chvílí viděli ve vzduchu. Ze čtyř letadel vystupují kromě pilotů i další šílenci v civilu, kteří se chtěli proletět. Tvrdí, že je to životní zážitek a že jim nic není, ale bledý výraz a vrávoravá chůze mi vykreslují mnohem pravdivější obraz o jejich současném stavu.
Letím v poslední skupině, takže mám možnost vstřebat dojmy a výrazy dalších pasažérů. Abych byl spravedlivý, musím dodat, že někteří z nich skutečně vyzařovali autentické nadšení a pohodu. Z nějakého důvodu mě to ale neuklidnilo. Před nástupem do letadla na mě pilot navlékne padák. Je to moc milý chlapík a neustále opakuje, že kdyby něco, tak jsme do dvou minut na zemi. Padák slouží jako opěrka, protože sedadlo v letadle je jen taková nepohodlná šlupička. Poloha, ve které sedím, je téměř totožná s polohou na gynekologickém křesle. Pilot mě pevně přikurtuje k sedadlu, takže se nemůžu skoro hnout. Během toho mi dává instruktáž, co dělat v případě nutnosti opustit letoun. „Když na to přijde, odhodím kabinu. Pak si tady těma páčkama rozděláš pásy, to se celé uvolní. Pak vyskočíš a zkus se dostat dál od letadla. Pak pravou rukou zatáhneš tady za to madlo a padák se otevře. Nedá se moc řídit, ale snaž se to do ničeho nenapálit.“ „Stává se často, že by bylo potřeba vyskočit?“ ptám se. „Ne, ani ne. To je jen pro případ, že bychom do sebe ve vzduchu ťukli a letadlo se nedalo ovládat. Kdyby nám vypnul motor, tak to spíš doplachtím někam na pole.“ Hned jsem klidnější.
Sedím tedy v letadle přikurtovaný k sedačce, na hlavě sluchátka a pomalu se schyluje ke startu. Někdo ještě přijde s tím, ať si vezmu igelitový pytlík pro případ nevolnosti. Instinktivně si ho dávám do kapsy. „Nech si ho v ruce, pak nebudeš mít čas šátrat po kapsách,“ říká mi pán s vizáží neohroženého dobrodruha. A říká to tak samozřejmě, jako by to opakoval desetkrát denně.
Takže jdeme na to. Zavírá se víko kabiny. Najednou je tu vedro a téměř žádný vzduch. Motor točí, ale nestartuje. „Když je to zahřátý, tak to hůř chytá,“ slyším od pilota ve sluchátkách a nervózně přemítám nad tím, že třeba u auta mi to přijde právě naopak. Ostatní letadla už spokojeně vrčí a my pořád nic. Říkám si, tak jo, tak je to osud, prostě letět nemám, prozřetelnost [1] mě zachránila před smrtí. Asi po desátém pokusu nastartovat se otevírá kabina a já už se pomalu sápu ven. Když tu slyším pilota, jak hlásí kolegovi venku: „Skoč pro baterku, nahodíme to přes kabely.“ Jestli jsem si někdy v životě byl jistý tím, že umřu, tak to bylo teď. Když to o pár dní později píšu, napadá mě otázka, proč jsem z toho letadla nevystoupil. V tu chvíli jsem se asi poznal o něco víc, než je zdrávo. A zjistil jsem, že hluboko uvnitř sebe jsem mnohem větší fatalista, než bych býval čekal. Letadlo konečně nastartovalo a pomalu jedeme na ranvej. Pilot neustále zatáčí ze strany na stranu. „To dělám proto, že jak jsme na zemi, tak přes čumák letadla vůbec nevidím, kam jedu, tak se musím dívat bokem.“ Letadélko poskakuje na travnaté ranveji a zrychluje kupředu, zatím je to v pohodě.
Jak celý let probíhal a jak to se mnou nakonec dopadlo, si můžete prohlédnout ve videu nahoře v článku. A pokud si chcete letku Flying Bulls prohlédnout na vlastní oči, vypravte se 1. a 2. června do Pardubic, kde vystoupí na Aviatické pouti.
