Povodně v roce 1997 přišly z čistého nebe, vzpomíná bývalý šéf hasičů. Záchranáři jsou nyní lépe připraveni
Po ničivých záplavách na začátku září nyní příslušníci Hasičského záchranného sboru pomáhají při likvidačních pracích. Zatím není jisté, kdy se poničené obce především v Moravskoslezském a Olomouckém kraji vrátí do původního stavu. Hasiči byli ale letos na záplavy lépe připraveni, než při první velké povodni v roce 1997, míní tehdejší generální ředitel Hasičského záchranného sboru Miroslav Štěpán. Ten kromě zásahů při velkých povodních zavzpomínal i na vytváření struktury krizového řízení a integrovaného záchranného systému.
Více než tisíc příslušníků hasičského sboru momentálně pomáhá s likvidačními pracemi v zasažených oblastech, nejvíce jsou potřeba v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Odstraňují následky povodní, odčerpávají vodu ze zatopených prostor, odstraňují naplaveniny či obnovují poničenou infrastrukturu.
„Dovážíme do postižených oblastí humanitární pomoc nebo také například elektrocentrály, tak, aby byla pro obyvatele k dispozici elektrická energie. Ve spolupráci se Správou státních hmotných rezerv distribuujeme vysoušeče a další materiál do postižených oblastí. V terénu poskytujeme psychologickou intervenci. Na místě máme k dispozici několik psychologů, kteří koordinují tuto pomoc obyvatelům, u kterých je tato pomoc potřebná,” přiblížila mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Lucie Pipiš.
Není jisté, jak dlouho bude obnova zasažených oblastí trvat. U nejvíce poničených oblastí v Moravskoslezském a Olomouckém kraji to může být týdny i měsíce. Miroslav Štěpán, který byl generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru od roku 1997 do roku 2011, podotkl, že dobrá připravenost záchranných složek na letošní povodně byla hlavně díky přesnější a včasnější meteorologické předpovědi. Sbor vedl při velkých povodních v roce 1997 i 2002.
„Nynější povodně rozhodně dosáhly v některých místech na severní Moravě úrovně té v roce 1997. Co se týče české části, dalo by se to srovnat s povodněmi v roce 2002. V současné době se výrazně lépe povedla manipulace s vodními díly, právě díky tomu, že meteorologové dokázali daleko přesněji určit, kolik bude srážek v jaké lokalitě. Vodohospodáři i krizové orgány a IZS tak měli téměř tři dny se na to připravit,” uvedl Štěpán.
Křest vodou v roce 2002
Velkým rozdílem, který bývalý šéf hasičů vidí, je také to, že existují pamětníci, kteří právě velké povodně v roce 1997 a 2002 zažili a ví tedy, jaké hrůzy podobná živelná katastrofa obnáší. „Když pak hydrometeorologové říkali, že to dosáhne úrovně v roce 1997, tak minimálně v tenkrát zasažených oblastech jim při vzpomínkách musela naskočit husí kůže. Tehdy nám říkali, že blbneme, povodeň tu nebyla 50 let, a pak přišla opravdu ničivá. Dnes už pamětníci jsou a ta zkušenost tu je, i když někdy nepřenositelná,“ sdělil Štěpán.
Při vzpomínání na povodně v roce 1997 podotkl, že voda přišla téměř z čistého nebe bez varování. V té době navíc nebyla vybudovaná struktura krizového řízení a zatím nebyl vytvořen integrovaný záchranný systém v podobě, jak jej známe dnes.
„V roce 1997 navíc ještě nebyly kraje a země se dělila na okresy, které měly vlastní záchranné složky. Dirigovat 76 okresů z hlavního města bylo těžké. Právě po povodni se začala diskutovat nutnost vytvoření struktury krizových orgánů, což se stalo s účinností od 1. ledna 2001, kdy se vytvořily i kraje. Zároveň se stanovila pravidla, jak budou záchranné složky spolu kooperovat,” podotkl Štěpán.
Nově vytvořený integrovaný záchranný systém (IZS) byl plně vyzkoušený povodněmi v roce 2002, kdy se spolupráce mezi složkami osvědčila. „Byl to takový křest vodou. A už ten systém nyní funguje téměř 25 let a myslím, že dobře,” komentoval Štěpán.
Oproti roku 1997, kdy omezený počet hasičů v okresu vyjížděl na zásahy, mohou krajská ředitelství rychle přesunout jednotky z nezasažených oblastí do těch zaplavených a zároveň Národní operační středisko může vyslat na místo další hasiče z jiných krajů. Štěpán také upozornil, že je mnohem lepší vybavenost Správy státních hmotných rezerv. Vzpomínal, že například o vysoušeče byla tenkrát nouze.
Zároveň ale bylo potřeba vytvořit nové krizové a poplachové plány, a většinou zrevidovat i povodňové plány. Také byl vypracován seznam zásad, které by obce a kraje ve svých plánech měli mít. Při tvoření legislativy pak expertní skupina, ve které byl i Štěpán, chtěla v zákoně stanovit i přísné postihy za neuposlechnutí výzvy k evakuaci. „To se ale nepovedlo, tehdy se poslanci a legislativci obhajovali lidskými právy a svobodou jednotlivce. Jenže hasiči pak na místo musí jet znovu, riskují svůj život a nevím, jestli by se na to měla takto uplatňovat svoboda jednotlivce,“ podotkl Štěpán.
Diskuze o tom, zda si mají lidé platit záchranu v případě prvotní odmítnuté evakuace, se vede po téměř každé povodni. Při odmítnuté nařízené evakuaci se lidé dopouští přestupku a hrozí jim podle zákona o integrovaném záchranném systému až dvacet tisíc korun. Většina lidí totiž nechce opustit své příbytky kvůli strachu z rabování. Policie po těch letošních řeší celkem čtyři případy odcizení věcí z opuštěných obydlí. Za to pachatelům hrozí až osm let vězení.
„Vždycky se najde někdo, kdo opustit dům nechce, je to jedna z horších částí práce hasiče při povodních. Na jednu stranu to chápu, protože je to jejich majetek, ale na druhou stranu to ztěžuje práci záchranným složkám,“ komentoval Štěpán.
Dobrovolníci občas překáželi
Z pohledu hasičů je pak podle něj důležité zachovat chladnou hlavu a vytvořit si kolem sebe dobrou strukturu. To většinou znamená, že si velitelé zásahů jako svůj výkonný orgán vytvoří štáb, ve kterém jsou zastoupení různí odborníci. Ten pak spolupracuje s povodňovými komisemi, meteorology a dalšími, aby se co nejlépe přijala vhodná opatření.
Po opadnutí vody pak hasiči pomáhají s likvidačními pracemi a koordinují je s dobrovolníky, kteří v zatopených oblastech pomáhají. „V roce 1997 se dobrovolníci různě sjeli a někdy téměř až překáželi. Nyní neziskové organizace jako Charita, Červený kříž nebo ADRA ví, že se mají nahlásit u krizových štábů, které je nasměrují, kde je jich potřeba,“ podotkl bývalý generální ředitel.
Například ADRA do záplavových oblastí vyslala již 480 dobrovolníků, především pak na Ostravsko, do okolí Bohumína a Krnova. Pomáhají s vyklízením bahna, likvidací poškozených věcí, poskytují psychosociální pomoc a rozdělují věci z materiální sbírky, především potraviny, vodu, powerbanky či dezinfekční prostředky.
Je tedy Česko nyní lépe připravené na povodně? Štěpán se do hodnocení pouštět nechtěl, protože už v hasičském sboru není. „Nemám všechny informace. Ale jistě mají profesionální i dobrovolní hasiči nesrovnatelně lepší techniku, než před těmi téměř 30 léty. Je zde dobrá krizová legislativa a stát disponuje daleko většími zásobami ve hmotných rezervách a podobně,“ podotkl bývalý šéf hasičů.
Podle Pipiš příprava hasičů na letošní povodně byla na velice dobré úrovni, od posílení personálních stavů po komunikaci s veřejností i samosprávami. Po ukončení likvidačních prací pak sbor bude zásah při povodních vyhodnocovat. Už teď jsou ale jasné oblasti, ve kterých by bylo potřeba zlepšení.
„Povodně mimo jiné potvrdily potřebu plánovaného navýšení početních stavů a s tím spojenou změnu kategorií hasičských stanic, cílem je zajištění stejné úrovně činností pro všechny občany v ČR. Narušení komunikační infrastruktury a výpadky elektrické energie potvrzují potřebu zajištění záložních zdrojů u složek integrovaného záchranného systému a dalších prvků kritické infrastruktury a zvýšení kapacit pro satelitní datová připojení. Nezbytné bude obnovit i vydané centrální zásoby, jako jsou například povodňové pytle, vysoušeče, elektrocentrály a další,” podotkla Pipiš.
Nutná schopnost improvizace
Dá se tedy vůbec někdy dostatečně připravit na velkou vodu? „Nedá se připravit na všechno, vždy je nutná nějaká míra improvizace a to je o schopnostech velitelů zásadu a krizového managementu. Nikdy všechno nebude jako hodinový stroj, vždy tam bude nějaká neznámá, stále je to příroda, která se mění. Velitelské struktury tak musí umět reagovat na skutečnosti, se kterými někdy nemůžete dopředu příliš počítat,“ přiblížil Štěpán.
Co se týče pak připravenosti samotných lidí nejen na povodně, ale i na jiné mimořádné události, jako je třeba na blackout, bývalý šéf hasičů doporučuje mít doma dostatek pitné vody, potravin a léků za každé situace. Hodí se podle něj malý kempinkový vařič, dostatek svíček a vždy mít plnou nádrž benzínu v autě, pokud by bylo nutné se někam přesunout. Důležité je podle Štěpána také umět poskytnout první pomoc.
„Tyto zásady skoro nic nestojí a můžou být v určitých situacích i život zachraňující. Důležité je také mít dostatek takové té sousedské solidarity. Například když je soused na vozíku, tak ho při evakuaci zkontroluji a pomůžu mu, případně na to upozorním hasiče. Nebo jestliže sousedka hůř slyší, tak ji poskytneme, respektive zprostředkujeme potřebné informace a podobně,“ přiblížil Štěpán.
