Mistryně na plyšovém koni: Zvláštní závod s koňskou hlavou, ve kterém Češky lámou světové rekordy

Kolem víceúčelové sportovní haly v Čelákovicích se to v sobotu ráno jen hemží. Je tu tolik lidí, že je takřka nemožné zaparkovat, a podle značek na autech sem přijeli z celé republiky. U vchodu do haly už se srocuje početný dav čítající lidské i koňské hlavy. Jsme na mistrovství České republiky v hobby horsingu a už od první minuty je to něco úplně jiného, než by ne­zúčastněný člověk čekal.

Vycpaná koňská hlava na tyčce se dá mezi nohy, jedna ruka se chytne za tyč a otěž, druhá drží jen otěž. Celý koník by neměl být lehčí než 350 gramů a tyčka nesmí být užší než 1,5 centimetru. Máme-li správného koně a postoj, můžeme závodit. Disciplín je více a jsou odvozené od klasického koňského sportu. Na mistrovství republiky se závodí v drezúře, dostihu, parkuru i ve skoku a v mnoha dalších disciplínách. Že to působí jako bizarní kratochvíle pro někoho, kdo má patologickou posedlost koňmi? To jsme si taky trochu mysleli, ale poté, co strávíme den uprostřed české hobbyhorsingové komunity, se všechno vyjeví v docela jiném světle.

Rodiče ve vleku

Hala praská ve švech. Bezmála celá plocha je věnována závodištím, jsou tu už vystavené překážky, laťky ke skoku, okruh na parkur i menší ohrada, kde se jede drezúra. Ano, správně se říká jede, byť závodníci ve skutečnosti pobíhají. A lepší by bylo říci spíš závodnice, protože až na opravdu ojedinělé výjimky se tomuto koníčku věnují především mladé dívky. Po obvodu haly si jednotlivé závodnice a jejich týmy, tedy rodiče, už dělají svá stanoviště, některé mají s sebou i více koní, ale ke každé disciplíně se musí zapsat svým jménem i jménem konkrétního registrovaného koníka. V 8.30 začíná prezentace, a tak se situace ještě více znepřehledňuje, protože mezi pobíhajícími závodnicemi a jejich koňmi se vine dlouhý had čekatelek na zápis k závodu. Startovné činí 500 korun a maminky či tatínci doprovázející svoje ratolesti ochotně sázejí bankovky do kasičky před startovní komisí.

Podobně jako na každé sportovní akci pro děti a mládež tu vidíme dva typy rodičů. Jedni jsou nadšení a své děti v jejich zálibě bezvýhradně podporují. Pečují o ně i o koně, chystají svačiny, navlékají ponožky, upravují dresy a dávají rady a postřehy, jak jejich dítko může svůj výkon ještě vylepšit. A pak je tu druhá skupina rodičů. Ta obsadila hlavně vyvýšenou tribunu. Z jejich výrazu je dobře patrné, že by si sobotní dopoledne dokázali představit i jinak, a jako vězni svého rodičovství počítají minuty a hodiny, než jejich účast na tomto mistrovství bude moci skončit. Ale ne tak rychle, program tu máme na celý den a začínáme jak jinak než státní hymnou. Slovo si bere zakladatelka České hobbyhorsingové federace a pořadatelka mistrovství Sandra Moravcová a krátkým proslovem vítá závodnice.

A není na co čekat, ke startu už se chystají nejmladší závodnice. Přihlášených je tolik, že ačkoliv se turnaj dělí podle věku do tří kategorií, prostřední skupina se pro velký zájem dělí ještě na dvě další. Zatímco dívky jedou první kola parkuru, mám čas se paní Moravcové zeptat, co to vlastně pozoruji. „Dalo by se říct, že hobby horsing je sport, i když to zatím oficiálně uznaný sport není, protože nesplňujeme ještě úplně všechny podmínky, abychom byli uznáni olympijským výborem,“ říká mladá dáma a zběžně zrakem kontroluje dění v aréně. Náš rozhovor občas přeruší notný křik, to když rodiče a dívky povzbuzují ostatní závodnice. „Ono to je inspirované jezdeckým sportem, je to finančně dostupnější, a co si budeme povídat, i bezpečnější varianta. Já jsem koňař, vyrostla jsem u koní, a k hobby horsingu jsem se dostala přes jezdectví a vidím ty obrovské výhody,“ doplňuje paní Moravcová.