Babiš je jako pupínek na pubertální tváři. Demonstranti navrhují: Vymáčknout!
Tahle akce připomíná spíš festival než demonstraci. Je to, jako by člověk šel na hlavní stage užít si nejlepší koncert. Toto vyvrcholení všech menších demonstrací skupiny Milion chvilek pro demokracii má stále stejný cíl. Za slušnou vládu bez komunistů. Za odstoupení Andreje Babiše, kterého demonstranti navrhují jakožto „pupínek na pubertálním obličeji“ vymáčknout.
Připomíná to tady festival taky proto, že aby člověk něco viděl, musí si razit cestu mezi zástupy lidí a pořád se omlouvat. Pak se v potu tváře nabodne žebry na zátarasu, na kterou se obvykle lepí skalní fanoušci skupiny. A když chce něco smysluplného natáčet, jde to velmi těžko, protože dvoumetroví spoludemonstranti mu přes obličej natahují ruce se smartphony.
I když se člověk staví na špičky, nedohlédne na konec davu. Není to jako předchozí demonstrace, kde byl kolem dokola nějaký ten osobní demonstrační prostor. Tady už se nikdo z místa nehne. Ale stojí za to tady být, protože jak právě říká na pódiu senátor Václav Láska, Zeman nás vede do míst, která raději nebudeme jmenovat.
Mirek Kalousek má snad teď radost, protože na jiné demonstraci před několika týdny si zoufal, že organizátoři akcí se distancují od politiků. Teď spolu přicházejí na pódium zástupci všech opozičních stran (samozřejmě krom SPD) a také Jiří Dienstbier.
Estébák Falmer u koryta
Miláčkem davu je jednoznačně Miroslava Němcová, která má od svého odchodu z prezidentovy inaugurace velký fanklub. „Miluju Mirku,“ špitá paní středního věku. Němcová připomíná, že protesty dotlačily „mlátičku“ Ondráčka, aby odstoupil z čela komise pro kontrolu GIBS, ale že teď má vládnout celá jeho partaj v čele s Vojtěchem Filipem neboli estébákem Falmerem. „Milovaná Mirka“ dostává po svém vystoupení pugét růží.
Akce probíhá trochu ve stylu „je tady každý, kdo něco znamená“. Organizátoři pozvali tentokrát skutečně mnoho řečníků, od politiků po historiky. Na jednu stranu se tím demonstraci dostává jisté důstojnosti, ale na druhou stranu je to trochu únavné a začíná to působit jako řečnická soutěž. Není moc prostoru na pořádný demonstrační řev na Babiše, na Zemana, na KSČM a vůbec na všechny, jak je to v posledních týdnech dobrým zvykem.
Věštba pro Andreje
Pokud by teď na Václavském náměstí ale skutečně probíhala řečnická soutěž, určitě by ji vyhrál marketingový specialista Martin Jaroš, který je v reálu ještě vtipnější než na Facebooku. Jaroš předpovídá Babišovy zítřejší facebokové příspěvky a jde mu to skvěle. „Čau lidi, jsem tady na Čapáku. Zrovna přijely tři autobusy Jihočeských středoškolaček. Já jsem jim ukázal bobra. A teď jsem ještě převedl tři babičky přes cestu. Jedna spadla do díry, co tady zbyla ještě po Kalouskovi, ale já zavolám Dana Ťoka, ten to hned opraví,“ zesměšňuje Jaroš Babiše.
„A ještě něco hnusného vám řeknu,“ pokračuje Jaroš. „Babiš je pro mě jako pupínek na pubertálním obličeji naší nedospělé republiky.“ Za Jarošovými vtípky, které přednáší s lehkostí rozeného baviče, se však skrývají hluboké myšlenky. Zaplněné náměstí navrhuje Babiše „vymáčknout“, ale Jaroš je pro odstranění toho, z čeho pupínek vzniká. Řešením je podle něj náprava politické kultury, kvalitní školství a infrastruktura. Dav ho miluje.
Začíná už ale třetí hodina řečnění a demonstrace se dost vleče. Moc se neskanduje, netluče se do bubnů ani do nádobí a nikam se nejde. Nejde se křičet ani na Úřad vlády, ani na „ÚV KSČ“, ani na hradního pána. Není to řádná demonstrace. Nebo že by se takhle protestovalo v civilizovaných společnostech? Těžko říct, ale kdyby na demonstrace chodilo pokaždé tolik lidí a kdyby byly, nedej bože, přes den, všichni komouši a estébáci už by snad utekli.
