Nedávné rvačky na náměstí v Kojetíně: Čekají nás nové rasové nepokoje?
Je horký červen. Na náměstí se pere zhruba dvacítka lidí. V rukách mají hole, tyče a sekery. Incident musí uklidňovat několik policejních hlídek. Střílí se z plynové pistole, ženy křičí, létají nadávky nejhrubšího zrna. Vše trvá pár minut, pak násilnosti končí. Druhý den o tom píšou všechna celostátní média, televize vysílá reportáž, ze které máte dojem, že během rvačky skončil svět. Lidé se bojí vycházet po setmění ven. Místní starosta hřímá o potřebě opět nastolit ve městě pořádek. Místní mu děkují, ostatní se pohoršují nad mírou rasismu v jeho projevu. A incidenty se opakují. To celé se neodehrává v americkém Bronxu 70. let, ale v malém městečku Kojetín na Hané v roce 2019.
Kojetín je město ležící ve středu trojúhelníku mezi Kroměříží, Přerovem a Prostějovem. Má kolem šesti tisíc obyvatel, na Wikipedii se o něm dočtete jen pár řádků. Příliš mediální pozornosti nikdy nebudil. Až do června 2019, kdy se tu odehrála na náměstí rvačka místních Romů. Přítomny byly skutečně sekery, tyče i plynová pistole. Televize Prima líčí události tak, že v Kojetíně propukají regulérní rasové nepokoje a z centra města se stává no-go zóna. Starosta Leoš Ptáček píše na Facebook ostré prohlášení, ve kterém přirovnává dění na náměstí k pavilónu kočkodanů a z problémů ve městě obviňuje „cikánský zlořád“. Jeho vzkaz citují média napříč republikou, romské organizace na něj podávají trestní oznámení.
V červenci se o Kojetíně píše znovu. A opět za to „vděčí“ týmž Romům, kteří si na náměstí rozmlátili tyčemi auto. Poslední velký incident, jenž si zaslouží mediální pozornost, se odehraje v prosinci. Další bitka, do níž zasáhnou strážníci spolu s policistou, který je zraněn tyčí. Opět jde o stejné účastníky, opět na náměstí. Starosta Ptáček píše otevřený dopis občanům číslo dvě. Tentokrát je mírnější a svůj hněv směřuje především na neznámého soudce. Vadí mu, že na účastníky bitek neuvalil vazbu. I tentokrát jej přetiskují média. Nikdo ale do Kojetína nezajede osobně. Se starostou Ptáčkem se nedají dohledat žádné obsáhlejší rozhovory a nikdo se ani nezajímal, jací lidé dělají v Kojetíně problémy. Proto jsme se rozhodli tam vyrazit.
„Kočkodani“ a „cikánský zlořád“
Když přijíždíte do Kojetína z dálnice D1, uvítá vás hned za cedulí čtvrť, která na první pohled vypadá jako vyloučená lokalita. Domy s otlučenými fasádami, nepořádek u zadních vchodů. Nábytek pohozený venku v bahně, prádlo, které se „suší“ na dešti. Ulice se jmenuje příhodně – Padlých hrdinů. V minulosti tu stával místní cukrovar – chlouba Kojetína. Dnes je na jeho místě louka posetá solárními panely. Z nádherných, sto let starých dělnických domků jsou ruiny. Budou se prý bourat a rodiny se odtud mají vystěhovat. Alespoň nám to tvrdí asi padesátiletý místní občan, kterého potkáváme při příjezdu. Jméno nám říct nechce, vyfotit se nenechá. Ptáme se ho na rvačky. Poprvé slyšíme dvě příjmení – Milko a Mižikar. To jsou dvě rodiny, které se účastnily obou rvaček. Roli hrají peníze, lichva, drogy. Dostáváme od něj adresy a vyrážíme do města. Za železničním přejezdem už mají domy fasády upravenější. Vysoký kostel ční do nebe dvojicí věží, pak už se před námi otevírá obrovské náměstí s měšťanskými domy. Všemu dominuje radnice. Tam máme sraz se starostou Ptáčkem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
