Kandidovat v podzimních volbách na senátora by bylo nefér, říká Michal Horáček
Černý bookmaker, uznávaný textař, neúspěšný prezidentský kandidát nebo student prvního ročníku bakalářského studia nejsou zástupci nesourodých společenských archetypů, ale životní role Michala Horáčka. Některé z nich zdárně završené, jiné nedokončené, všechny ale stejně neplánované. „Metodický jsem až v případě, že už jsem se rozhodl. Pak bojuju s tím, abych po hurá začátku dotáhl i ten zbytek,“ přiznává v otevřeném rozhovoru s Luďkem Staňkem, kterému prozradil i to, kde chce umřít a jaké je to studovat s o půl století mladšími spolužáky.
„Rozhodnutí nemůže být metodické, je to jako zamilovat se. Toužíte po lásce, ale po jaké a kde ji vzít? Najednou se prostě musí něco stát,“ popisuje Michal Horáček, jak dospěl k tomu, že si v sedmašedesáti podal přihlášku k prezenčnímu bakalářskému studiu dějin umění. „Už jsem byl rozhodnutý studovat historii, ale byl jsem na předvolebním mítinku v Praze 7, na kterém byli různí lidé, a tak si mezi sebou povídali. A jeden člověk mě tam vyhledal a říkal mi: ‚Hele, ta píseň Baroko, to je taková moje hymna, protože já se baroku věnuju.‘ A já na to: ‚To je pěkný a který vy jste.‘ A on, že je ředitel Ústavu pro dějiny umění,“ vzpomíná na setkání s doktorem Bieglem. Ten je, jak se později ukázalo, stejně jako všichni Horáčkovi spolužáci, ale i profesoři mladší než on sám.
Celý rozhovor s Michalem Horáčkem sledujte na internetové televizi Mall.tv:
Právě věkový rozdíl je zdrojem řady nestandardních výukových situací, které demonstruje na aktuálních opatřeních. Ta postupně umožní studentům návrat do lavic, nicméně nabádají k obezřetnosti jejich vyučující starších ročníků. „Ale co studenti nad pětašedesát? Zase na mě zákonodárci nemysleli!“ zlobí se naoko Horáček.
Co se jeho další politické kariéry týče, aktuálně o ní neuvažuje. „Sleduju, co se děje v naší společnosti, a často mě to nenechává chladným, ale nemám žádný plán. Chvíli se mluvilo o tom, že bych mohl kandidovat v podzimních volbách na senátora, byl jsem už domluvený, ale potom jsem musel být poctivý. Tím, že jsem se dostal na školu, se tam pochopitelně někdo jiný nedostal, a ode mě by bylo strašně nefér říct, že mě to přestalo bavit a že půjdu radši dělat senátora,“ vysvětluje.
