Česká egyptologie má světové jméno. Chcete-li studovat 5. dynastii, musíte do Prahy, říká egyptolog Megahed
Egyptologové Mohamed Megahed a Hana Vymazalová loni zazářili na mezinárodním vědeckém poli. Doplnili bílé místo v historii. Nalezli tisíce let zapomenuté jméno význačné královny a odkryli zcela ojedinělou hrobku hodnostáře. Kvůli jejich objevu egyptské ministerstvo pro památky uspořádalo tiskovou konferenci přímo u Džedkareova pyramidového komplexu v Sakkáře. Americký časopis Archaeology označil Chuyho hrobku za první z deseti nejvýznamnějších archeologických objevů roku 2019.
Kdy jste u Džedkarea začali pracovat?
MM: V roce 2008 jsem začal dohledávat nálezy z Džedkareova pyramidového komplexu ve skladech po celém Egyptě. První sezóna na Džedkareově pohřebišti proběhla v dubnu 2010 v zádušním chrámu královny. Vyčistili jsme severozápadní část chrámu, zdokumentovali bloky vápencové podlahy a odstranili suťový zával u východní stěny pyramidy. Další, dvouměsíční sezóna byla naplánovaná od konce ledna 2011. Výzkum jsme zahájili 22. ledna — a o pár dnů později byl konec.
V Káhiře vypuklo arabské jaro.
HV: Za Mohamedem jsem přiletěla 23. ledna 2011. Když jsem se chystala k odletu, jeden kolega mi řekl: „Hlavně na sebe dávejte pozor, v Tunisku je revoluce.“ Myslela jsem si, že v Egyptě k tomu nedojde. Přijela jsem ve středu a v pátek to začalo…
MM: Na náměstí Tahrír došlo k ostrým střetům policie s demonstranty. Nefungovaly mobilní telefony ani internet. V sobotu jsme se byli podívat na Tahríru a u káhirského muzea. Chtěli jsme kolegům v muzeu nějak pomoci, ale nepotřebovali nás. Lidé už budovu chránili před vandaly.
Archeologické lokality nezůstaly ušetřeny…
HV: Mohamed každý den jezdil do Sakkáry a Abúsíru měnit rozstřílené zámky u hrobek a skladů. Centrální depozitář v Sakkáře naštěstí střežili vojáci.
MM: Pořád jsme kupovali zámky…
HV: Volala jsem Mohamedovi a v telefonu slyšela střelbu. To nebylo příjemné…
MM: Každé ráno jsme se s inspektory a památkovou policií vydali na pohřebiště a vraceli se ve tři odpoledne, těsně před začátkem zákazu vycházení. Předák dělníků Mohamed Antar byl v poušti ve dne v noci. V Abúsíru svůj strážní domek neopustil Sajjíd, který s českou expedicí pracoval od šedesátých let. Letos bohužel zemřel.
Speciál Reflexu s názvem Úžasné století české egyptologie můžete objednat na webu ikiosek.cz zde >>>
Nebál se?
HV: Asi měl pocit, že lidé, které zná – a v Abúsíru se znají všichni –, mu neublíží… Jeho zodpovědnost byla silnější než strach.
MM: Vždycky mi akorát řekl, co mu z domku ukradli. Lžičky, hrnky i čaj… Vandalové v Abúsíru provedli přes dvě stě nelegálních výkopů, žádné cennosti však neobjevili. Profesor Miroslav Bárta přiletěl už na konci února jako první ze zahraničních expedic, aby vše zkontroloval. Víc škody napáchaly nelegální stavby a hřbitovy. U Džedkareova pyramidového komplexu, na východním konci vzestupné cesty, místní vesničané během čtyřiadvaceti hodin postavili modlitebnu. Během dvou dnů u archeologických lokalit v blízkosti vesnic vznikly nové hřbitovy.
Modlitebna na Džedkareově vzestupné cestě zůstala?
MM: Když to policie přijela prošetřit, seběhla se celá vesnice… Není možné ji odstranit. Za její zdí se vrší odpadky… Je to samozřejmě problém. Je ale nutno říci, že většina lidí z vesnice si památek váží.
Kolik členů má vaše výprava?
MM: Jsme malá expedice. Během jarní sezóny 2019 nás bylo osm. V terénu jsme pracovali my dva, egyptská studentka a inspektor památek, jenž na výzkum dohlíží. Ve skladu zpracovávali nálezy dva antropologové, restaurátor a keramoložka. Na neodborné práce, které však musejí být prováděny pečlivě a opatrně, najímáme místního spolehlivého předáka a jeho osvědčené dělníky.
HV: Každou sezónu se složení expedice trochu liší podle toho, co je třeba udělat. Celý chod expedice zajišťuje Mohamed. Určuje, plánuje rozvrh prací, vybírá spolupracovníky, shání finance… Na podzim i loni na jaře s námi pracovali ještě studenti z Prahy a kolega z Vídně a také skvělá konzervátorka z Londýna. Na další sezóny jsme přizvali specialisty na botanické nálezy a zooložku.
Váš nález je označován za český, jindy za egyptský objev.
MM: Je to trochu matoucí. Z vědeckého hlediska ho můžeme považovat za společný česko-egyptský objev, oba jsme přece členové Českého egyptologického ústavu. Koncesi na výzkum v jižní Sakkáře jsem ale získal ještě před tím, než jsem v Praze nastoupil na doktorské studium. Výzkum tady vedu už více než deset let a finance na něj poskytlo několik grantů – americký, britský, rakouský.
HV: A od roku 2018 máme poprvé český. Mohamed získal na výzkum prostředky z Nadačního fondu na podporu vědy Neuron a další projekt jsme získali od Grantové agentury ČR. Právě v rámci českého grantu se uskutečnila větší část našich posledních objevů.
Proč si Egypťan zvolí pro doktorát z egyptologie zrovna Karlovu univerzitu?
MM: Faraón Džedkare byl předposledním panovníkem páté dynastie. Největším odborníkem na toto období je profesor Miroslav Verner. Kdo se chce do hloubky věnovat páté dynastii, musí do Prahy. Český egyptologický ústav má světové jméno.
HV: Profesor Verner vychoval řadu svých nástupců a dalo by se říci, že mnoho z nás na páté dynastii vyrostlo. Nebýt jeho, neměla by dnes česká egyptologie takové renomé. Navíc i díky němu působí česká expedice už desítky let na královském pohřebišti v Abúsíru.
Díky tomu, že jste po doktorátu zůstal v Praze, se vlastně pro Český egyptologický ústav zdvojnásobil počet královských pohřebišť.
MM: To je pravda, navíc spolu obě pohřebiště úzce souvisejí. V královských hrobkách v Abúsíru byli pohřbeni Džedkareovi bezprostřední předchůdci, takže v mnoha ohledech při své práci v jižní Sakkáře navazujeme na český výzkum v Abúsíru.
HV: Navíc z Džedkareovy doby pocházela podstatná část abusírských papyrových archívů, což jsou zlomky administrativních dokumentů, jež se našly v tamních pyramidových komplexech. Vypovídají o každodenním provozu, o rituálech a o kněžích, kteří pečovali o zádušní kult zemřelých panovníků. Postava Džedkarea tedy obě pohřebiště propojuje.
Jak dlouho spolupracujete?
HV: Poprvé jsme se setkali při práci na vykopávkách v Abúsíru v roce 2002. Pracovat jsme spolu začali až později, když se Mohamed přestěhoval do Prahy.
Není tajemstvím, že jste nejen kolegové, ale i manželé. Svatba proběhla ve stínu pyramid?
MM: Před Džedkareovou pyramidou jsme se zasnoubili. Vzali jsme se v Česku.
Džedkareův pyramidový komplex byl jediný, který nebyl podrobně prozkoumán. Dalo se předpokládat, že vás čekají zajímavé objevy?
MM: Objevy jsem původně vlastně neměl v plánu. Když jsem v roce 2008 žádal o koncesi, mým úmyslem bylo pyramidový komplex zdokumentovat a zachránit. Ve čtyřicátých letech dvacátého století zde jednu sezónu, to znamená méně než dva měsíce, působil egyptský archeolog Abdel Salám Husajn, o sedm let později tu pracoval další archeolog, Ahmed Fakhrí. Výsledky své práce však nikdy nezveřejnili a nálezy, které jejich výzkum přinesl, skončily v různých depozitářích. Nikdo pořádně nevěděl, kde se nacházejí. Rozhodl jsem se je nalézt, shromáždit na jedno místo a prozkoumat.
Vzhledem k vašim objevům ukončili egyptští archeologové výzkum v jižní Sakkáře předčasně…
MM: Egyptská expedice v minulém století prozkoumala velkou část zádušního chrámu krále Džedkarea i sousedního chrámu neznámé královny, prostor mezi nimi ale nechala bez povšimnutí.
HV: A právě tam jsme našli nové doklady o Džedkareově královně. Když jsme odstranili čtyři metry písku, objevili jsme místo, kde kdysi býval vstup do královnina komplexu. Na jaře 2018 jsme nejprve našli několik fragmentů reliéfní výzdoby, jež nesly královnino jméno Setibhor, byla na nich však vždy jen polovina jména…
MM: A na podzim téhož roku jsme objevili spadlý sloup a na něm úplně dochovaný nápis, který její jméno potvrdil.
Takže váš objev je výsledkem celoročního úsilí.
MM: Přesně. Během té doby jsme shromáždili velké množství cenných dokladů a nálezů. Nápis s královniným jménem je jen třešnička na dortu.
Kdo byla královna Setibhor?
HV: Musela to být výjimečná žena. Vstup se sloupy z červené žuly žádná jiná královna ze Staré říše neměla. Její pyramidový komplex má více rysů, jež bývaly tehdy vyhrazeny pouze panovníkům.
MM: Nyní nás zajímá, jaká byla role Setibhor v páté dynastii, z jaké rodiny pocházela, zda byla královské krve a jakou úlohu sehrála za Džedkareovy vlády.
Jestliže zádušní chrám Džedkareovy manželky neměl ve Staré říši obdoby, není s podivem, že jméno natolik významné královny z historické paměti zmizelo?
MM: Je to zajímavé. Dokonce sami staří Egypťané zapomněli její jméno. Když o víc než tisíc let později jeden ze synů Ramesse II., Chaemvaset, obnovoval královské hrobky v Sakkáře, zapsal na královninu pyramidu nesprávné jméno.
HV: To znamená, že v Nové říši jméno této výjimečné královny bylo zapomenuto, přitom žádné jiné královně ve Staré říši nepatřila větší pyramida.
Má jméno Setibhor nějaký význam?
MM: Jistě, a velmi poetický!
HV: Potěšení Horovo, tedy královo potěšení.
Jméno dostala při narození, nebo až po sňatku?
MM: To se nedá s jistotou říci. Pravda ovšem je, že jména žen v královských rodinách nebyla náhodná, vyjadřovala politický záměr a většinou odkazovala na panovníka.
VH: Například jméno princezny Šeretnebtej, jejíž hrobku jsme našli před několika lety v Abúsíru, obsahuje odkaz na heraldické bohyně Horního a Dolního Egypta, a tedy na krále.
Na tiskovou konferenci uspořádanou k vašemu objevu se loni v dubnu dostavily stovky novinářů a desítky velvyslanců. Jak probíhala?
MM: Slovo měl především ministr pro památky Egypta, Chálid el-Ananí. Já jsem na svůj projev dostal jednu minutu.
HV: Je třeba dodat, že egyptské ministerstvo pro památky vychází České republice nesmírně vstříc. Důkazem dlouhodobě dobrých vztahů je i skutečnost, že poprvé v historii Egypt povolil za naprosto výjimečných podmínek zapůjčení památek na výstavu Sluneční králové, která se připravuje v Národním muzeu.
Je egyptologie v Egyptě populární studijní obor?
MM: Není to obor, jenž by vám zajistil snadnou obživu. Někteří z mých kolegů proto pracují jako průvodci. Jednak se líp uživí a každý také neunese zodpovědnost, která je s touto prací spojena.
HV: Egyptští archeologové totiž nejsou pouze vědci. Starověké památky spravují, starají se o jejich ochranu, zajišťují restaurování, stavějí a spravují muzea.
Kolik je v současné době v zemi koncesí na archeologický výzkum?
MM: Zhruba tři sta padesát. Všechny expedice musejí dodržovat podmínky stanovené ministerstvem. Zkoumané památky je nutné náležitě zabezpečit, restaurovat a zdokumentovat. Výsledky práce se musí publikovat. Smlouva s ministerstvem se přitom podepisuje každý rok, a to na provádění konkrétně stanovených úkolů. Na dodržování pravidel dohlížejí inspektoři.
HV: Česká expedice v Abúsíru je jedna z největších, působí zhruba na dvou čtverečních kilometrech. Většina expedic má povolení na velmi omezený výzkum, mnohé týmy pouze dokumentují nebo restaurují již známé památky. Tak tomu bylo na začátku i při našem výzkumu v jižní Sakkáře.
Během staletí bylo z Egypta odvezeno mnoho artefaktů. Stačí zmínit jen Napoleonovu výpravu. Je to dodnes citlivé téma?
MM: Jen v některých případech, které neproběhly legální cestou. V minulosti místokrál Muhammad Alí běžně používal egyptské památky jako diplomatické dary. Ostatně až do roku 1983 bylo legální památky podle stanovených pravidel vyvážet.
HV: Do té doby se dělily i nálezy československé expedice v Abúsíru.
Ohrožením pro památky jsou vykradači hrobek...
HV: Kromě mnoha dalších nebezpečí… Hrobky byly vykrádány už od starověku. I pohřební komoru hodnostáře Chuyho, kterou jsme loni objevili v Sakkáře, navštívili starověcí zloději.
MM: Od té doby se ale do jeho hrobky nikdo znovu nedostal, zřejmě kvůli tomu, že měla atypický přístup do podzemí ze severní stěny. My jsme ten vstup také nemohli najít, protože jsme ho hledali tam, kde bývá obvykle.
Jak jste si poradili? Dlužno podotknout, že Chuyho hrobka byla zařazena mezi největší světové objevy roku 2019.
MM: Nejprve jsme odkryli kapli se zbytky reliéfní výzdoby a velkým kamenným oltářem, který byl malinko posunutý, a pokračovali v pracích západně od kaple. Tady zpravidla bývá šachta, jež vede do pohřební komory. Jenže šachta nikde. Začalo to být napínavé. Napadlo nás, že musí být důvod, proč je oltář trochu posunutý, že to není náhoda. Nadzvedli jsme ho — a pod ním byl zlodějský výkop.
HV: Když jsme ho vyčistili, poprvé jsme se zlodějským otvorem podívali do pohřební komory. Komory v tehdejších nekrálovských hrobkách obvykle bývaly deset patnáct metrů pod zemí, tahle je těsně pod úrovní podlahy, jako tomu bylo u královských pyramid. A navíc byla zdobená. Zkusili jsme se protáhnout dovnitř, ale nešlo to. Jen našemu nejdrobnějšímu dělníkovi se to povedlo. To už jsme tušili, že vstup do podzemí bude od severu.
To tedy není práce pro klaustrofobiky.
HV: To není. Je ovšem nutné postupovat promyšleně a obezřetně. Nejdůležitější je bezpečnost. Trvalo týden, než jsme mohli do pohřební komory vstoupit. Musíte mít trpělivost.
MM: Součástí naší práce je i štěstí. Nikdo z nás nepočítal s tím, že najdeme takto krásně zdobenou hrobku. Objevili jsme ji na konci naší sezóny. Měli jsme samozřejmě radost, ale především jsme se soustředili na práci.
Čím je výjimečná hrobka hodnostáře Chuyho?
HV: Má ojedinělou architekturu, oltář i podzemí. Její substruktura se podobá pyramidám — vstup sestupnou chodbou ze severní stěny, pohřební komora uložená těsně pod úrovní terénu. Vše je jinak než obvykle. V pohřební komoře jsme našli kanopy, které zloději rozbili na kusy. Byly to nádoby, do nichž se ukládaly vnitřnosti během mumifikace. Přitom tehdy hodnostáři nemívali běžně přístup k plné formě mumifikace a jejich kanopy bývají vyplněné hlínou, jež symbolizuje vzkříšení. Chuyho kanopy ale zjevně orgány obsahovaly, což svědčí o jeho výjimečném postavení. Našli jsme také různé typy obinadel od hrubé tkaniny po průsvitné plátno a také fragmenty jeho těla, které starověcí zloději rozmetali, když hledali cennosti.
MM: Chuyho hrobka je jedna z prvních v Egyptě, jež mají zdobenou podzemní část. Navíc výjevy v Chuyho komoře jsou jiné než ty, které jsou doloženy v pozdějších případech. Takže je možné hrobku zkoumat z mnoha různých hledisek.
Výzdoba je nezvykle barevná.
MM: Většina starověkých hrobek se dochovala bez barev nebo jsou v nich k vidění čtyři barvy – modrá, červená, žlutá a černá. V Chuyho hrobce najdete celou škálu barev a odstínů.
HV: Jsou zde různé odstíny červené až do hněda. Přítomný odstín zelené je velmi neobvyklý. Některé značky jsou vystínované. Našli jsme také otisk dlaně starověkého umělce v místě, kde se opřel o vlhkou omítku.
Co se stane s Chuyho hrobkou, až dokončíte výzkum?
HV: To je obtížné předvídat. Čeká nás ještě hodně práce, pokračuje restaurování výzdoby a rekonstrukční práce v kapli.
MM: Méně významné hrobky se obvykle po skončení výzkumu znovu zasypou, tahle je však zcela ojedinělá. Je možné, že někdy v budoucnu bude Chuyho hrobka zpřístupněna se zvláštním povolením ministerstva pro památky.
Kaple je taky vyzdobená?
MM: Výzdoba kaple je téměř ztracená, protože velké bloky bílého vápence, které kdysi nesly reliéfní výzdobu, byly v minulosti použity na jiné stavby. Egypťané si pro stavební materiál chodili do tisíce let starých hrobek. I z nitra Džedkareovy pyramidy vytrhali bloky bílého vápence už ve starověku. Vnitřní stěny pyramidy proto byly odhalené. Díky tomu ale bylo možné studovat technologické a architektonické postupy starověkých stavitelů. Pyramidy v Abúsíru byly stavěny podobnou metodou.
HV: Na odhalených blocích jádra pyramidy jsme našli kurzívní, hlinkou napsané poznámky, jež jsou velmi zajímavé. Jsou zde data, názvy pracovních skupin, jména lidí, kteří se na stavbě nebo její organizaci podíleli.
Jaký je současný stav Džedkareovy pyramidy?
MM: Vnitřní část Džedkareovy pyramidy se po staletí pomalu rozpadala. Nám se ji podařilo konsolidovat a stěnu po stěně rekonstruovat. Trvalo to šest let. Také jsme pořídili přesný plán vnitřních prostor pyramidy. Stejně postupujeme i v zádušním chrámu na východním úpatí pyramidy, z něhož zbyly jen rozvaliny. Kousek po kousku ho mapujeme. Do neprozkoumaných částí pyramidového komplexu jsme se tedy mohli poprvé vydat teprve předloni.
HV: Mluvíme tady o našich posledních objevech, ale Mohamedovým prvotním cílem bylo památku zachránit, zrekonstruovat a zdokumentovat. Měl tu odvahu. Nejde jen o to, říci: „Tady je neprobádaná pyramida, já se jí budu věnovat.“ Znamená to převzít obrovskou zodpovědnost na dlouhou dobu.
Je těžké plánovat práci a rozpočet, když nevíte, na co narazíte?
MM: I ve chvíli, kdy nečekáte nic než poničenou hrobku, musíte mít rezervu a počítat s tím, že se může stát něco naprosto nečekaného.
Komu jste o svém objevu řekli jako prvnímu?
MM: Profesorovi Miroslavu Bártovi. Ještě z terénu jsem mu napsal zprávu: „Máme něco moc hezkého.“ Jakmile jsme dorazili domů, poslali jsme mu fotky.
HV: Shodou okolností jako první viděli Chuyho hrobku s profesorem Bártou a panem velvyslancem také český ministr kultury a generální ředitel Národního muzea. Navštívili ji krátce před oznámením nálezu egyptským ministerstvem pro památky.
Budou na výstavě Sluneční králové v Národním muzeu k vidění také některé z vašich nálezů?
HV: Budou tam sochy princezny Šeretnebtej, které jsme našli v roce 2012 v Abúsíru. Tento dílčí výzkum jsem pro změnu vedla já a Mohamed byl v mém týmu. Ty sochy představují princeznu, jejího manžela a zřejmě jejich děti. Socha Šeretnebtej se synem je zcela ojedinělá.
MM: Shodou náhod jsme sochy v zazděném serdábu princezniny hrobky objevili 4. listopadu 2012, přesně devadesát let od nalezení prvního schodu vedoucího do Tutanchamonovy hrobky.
Objev hrobky princezny Šeretnebtej byl velkým svátkem české egyptologie. Věděli jste, koho a co hledáte?
HV: Věděli jsme, kde budeme pracovat. Jednalo se o část pohřebiště určeného nekrálovským úředníkům. Nikdo nemohl tušit, že najdeme čtyři skalní hrobky a že čtvrtá patří královské dceři.
MM: Královská rodina je pohřbena v blízkosti pyramid, princeznu jsme tedy našli na místě, kde by jako královská dcera neměla být. Výzkum ale ukázal, že byla provdána do nekrálovské rodiny.
Kdy jste si uvědomili, že jste na stopě princezně?
MM: První sezónu jsme objevili dvě skalní hrobky, dvoumetrovou sochu a první doklad o princezně. Později jsme odkryli další dvě hrobky, jedna z nich patřila hodnostáři Neferovi a druhá právě Šeretnebtej. Našlo se zde také dvacet soch, od dvaceti centimetrů do dvou metrů.
HV: Nápis na pilíři ve dvoře před hrobkami nám prozradil, že tu byla pohřbena skutečná královská dcera: „Králova dcera z jeho vlastního těla, jím milovaná, ctěná před Velkým bohem, Šeretnebtej.“ Jméno se dá přeložit jako „dech života panovníka“. Nápisy na zlomcích princezniných nepravých dveří ozřejmily, že byla dcerou krále Niuserrea.
Kdo byl její manžel?
HV: Bohužel nevíme, jak se jmenoval, ani čím si zasloužil princeznu. Zjevně však pocházel z rodiny významných hodnostářů. Měl jednu z nejhonosnějších pohřebních komor, jež jsme dosud v jižní části Abúsíru objevili. Možná to byl příbuzný zámožného a vlivného hodnostáře Nefera, který byl pohřbený o něco skromněji ve vedlejší hrobce.
MM: Zato víme, že princezna měla se svým manželem nejméně dvě děti, dceru a syna, a že zemřela náhle. Její pohřební komora nebyla dokončena.
Jaké nedávné objevy kolegů zaujaly vás?
MM: Naprosto zásadní je nález papyrů z doby 4. dynastie, jež objevila francouzská expedice Pierra Talleta. Některé z textů se dotýkají stavby Chufuovy pyramidy.
HV: Význam nálezu se odvíjí od toho, kolik poskytne informací. Tyto papyry jsou pro nás, kdo se zabýváme Starou říší, objevem století.
Více si o české egyptologii, jejích úšpěších i lidech, kteří svou prací dělají Česku obrovské jméno, najdete ve speciálu Reflexu s názvem Úžasné století české egyptologie. Objednat si jej můžete na webu ikiosek.cz zde >>>
