Soňa Peková: Moje původní myšlenka, že koronavirus není přírodní izolát, se stále potvrzuje
Molekulární genetičku a viroložku Soňu Pekovou „proslavil“ zkraje pandemie vzdor proti lživému osočení ministra Vojtěcha z neprofesionality. Poté se ministr omluvil a její laboratoř získala povolení testovat. Březnový rozhovor Reflexu s paní doktorkou měl mimořádný ohlas, proto jsme chtěli vědět, co si o koronaviru a opatřeních státu myslí dnes.
Zeptám se hned na začátku: Nezaklekl na vás stát?
Ne. Ignorujeme se navzájem. Žádné zakleknutí se nekonalo a my pracujeme pilně. Ale určitě se na nás někdy přijdou podívat a já je uvítám, vadit mi to nebude. Stát soukromé subjekty významně kontroluje. Část života jsem strávila v akademické a druhou část v komerční sféře. V té akademické si nepamatuji, že by přišla nějaká státní kontrola. V komerční sféře je to stále dokola. Oni si myslí, že komerční laboratoře jsou nějací šméčkaři a dělají to špatně, ale opak je pravdou. Komerční laboratoř vzniká teprve tehdy, když člověk usoudí, že si na to může troufnout a je dost dobrej.
Jak se tedy vynachází laboratoř Soni Pekové po ukončení nouzového stavu?
Teď se hlavně staráme o pendlery, lidi, kteří jezdí za prací do ciziny. Potřebujeme vědět, jestli nám něco náhodou nepřinášejí domů anebo něco neodvážejí odsud tam. Našimi klienty jsou i ti, jimž stát nebo zaměstnavatel nařídil prokázání bezinfekčnosti. Pořád máme hodně pacientů, ale za poslední zhruba tři týdny ty pozitivní už nevídáme. Myslím, že aspoň tady u nás na Kladensku, v oblasti, kterou obhospodařujeme, je to už dobré.
Kolik jste za ty dva měsíce udělali testů?
Kolem pěti tisíc. Zpočátku, v březnu, jsme detekovali tak tři až pět procent nakažených, podobně jako v jiných českých laboratořích. Díky karanténním opatřením a širšímu testování se situace postupně zklidnila.
Byli někteří klienti ve vážnějším stavu?
V naší laboratoři jsme vídali celé spektrum pacientů. Obsluhujeme především „lidi z ulice“, kteří nesplňují parametry zdravotní indikace na pojišťovnu. Ti, kdo přišli, měli až na výjimky v sobě obří kvantity viru, a přitom fungovali normálně. Pomáháme ale také fakultním nemocnicím s laboratorním vyšetřením pacientů na ventilátorech, na jipkách, prostě s těmi variantami viru, jež je „zabíjely“ a bohužel někdy i zabily. A pacienti přitom měli v sobě stejné kvantity viru. Chci tím říct, že tento koronavirus je extrémně biologicky variabilní. Strašně rychle se množí, proto je ta kvantita tak vysoká, ale jednou je to kmen viru, který člověku nic moc neudělá, a podruhé kmen, jenž zabíjí.
Takže těch kmenů dotyčného koronaviru je kolem nás víc?
Vypadá to, že na začátku byl jen jeden. Díky své obrovské schopnosti vytvářet hrozně moc různých kopií sebe samého a kvůli tomu, že je to zároveň i hodně chybující genom, naseká těch chyb dohromady spoustu. Některé chyby vedou k tomu, že ho třeba i zničí. Tyhle viry vůbec nevidíme. Další mutace jsou typu „nic moc mi to neudělá“. Všimla jsem si, že pacientům napadeným tímhle „nic-moc“ zvláštně svítily oči, začali jsme tomu říkat „zlatý oči“. Krásně rozzářený, jako u mimozemšťanů. Když jsem s několika z nich mluvila, říkali mi: „To je přesně ono, my jsme to měli se ženou a měli jsme takové rozzářené oči.“ Ono to zřejmě napadá slzné žlázy a nadbytek slz oči rozzáří.
Pro nás laiky ještě jednodušeji: to znamená, že „zlaté oči“ jsou z viru, jenž patří k mírné mutaci, a pak jsou i silné mutace, které člověka mohou zabít?
Ano, právě ty chybné repliky viru způsobí, že se chová agresívně, a to na škále od nuly (to je beránek) do sta (to je zabiják). Zlaté oči měli ti, kdo k nám do laboratoře přišli po svých a v pohodě zase po svých odešli. Pouze říkali, že je jim divně, nad jejich obvyklou úroveň pocitu „divnosti“. Agresívní mutace zřejmě napadly ty pacienty, kteří museli být hospitalizováni.
Má Česko vyvíjet vlastní vakcínu proti covidu-19? Čeká nás na podzim druhá vlna pandemie? Je potřeba mít před virem respekt? Přečtěte si velký rozhovor v novém tištěném Reflexu >>>
