Kulatý stůl o zlu v českém fotbale a o věštbě ukryté v symfonické básni Vyšehrad
Dvořákovci, zaklínající se neustále Rusalkou a Novosvětskou, to neuslyší rádi, ale nejnovější skandál českého fotbalu potvrdil, že skladatelem schopným ukrýt do svého díla nadčasové poselství byl jednoznačně Bedřich Smetana. Jistě, Smetana měl výhodu, že se věnoval tzv. programní hudbě, kde každý tón znamená nějaký obraz. Už ve škole nám sugerovali, že Vltava, to je taková „voda“, kterou sjel skladatel od pramene až k ústí řeky. O Vyšehradě se tolik nemluvilo. A tu máš, čerte, kropáč: Vyšehrad je o kauze Berbr!
První z cyklu symfonických básní Má vlast, kterou skladatel komponoval v průběhu počínající hluchoty, je šokujícím způsobem nadčasová. Vzpomenete si snad na jiný případ, kdy by patnáctiminutová skladba měla schopnost po 146 letech usvědčit pachatele?
Jen si to představte, v roce 2020 si vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová pustí Vyšehrad z roku 1874 a za nudným výkladem o jakési Lumírově věštbě náhle spatří zločin jasně jako za prosklenou vitrínou. Dvacet let trvající Berbrova zvůle je do skladby vetknuta zřetelně jako komár do jantaru na počátku Jurského parku.
Bůhví, zda Smetana něco věděl o fotbale a o Berbrovi, ale to je právě to, co dělá z nadprůměrného skladatele geniálního – má vidění a dokáže je díky talentu zaklít do hudební partitury. Na druhou stranu, co je na tom tak překvapivého? Zločiny se prostě děly, dějí a dít budou. Vltava taky teče věčně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
