Statisticky jsem mrtvý aneb „Posmrtný“ rozhovor s Václavem Klausem
„Nepatřím k žádné rizikové skupině. Průměrný věk dožití je v Česku 78 let a já jsem už o rok a půl starší. Průměrný věk zemřelého na covid u nás je 79 let. Já jsem už tedy statisticky dávno zemřelý. Pro nás by měli vymyslet úplně jinou kategorii,“ řekl s úsměvem bývalý prezident Václav Klaus Bohumilu Pečinkovi a Marku Stonišovi ve velkém rozhovoru, který vychází již ve čtvrtek v novém vydání týdeníku Reflex.
Covid sice rozhovoru dominuje, ale současná epidemie se stala Václavu Klausovi důvodem k obhajobě svého vidění světa. Dokládají to mimo jiné i odpovědi na následující otázky:
Budete se očkovat proti covidu?
Znám mnoho lidí, kteří se nechali očkovat proti chřipce. Ale ťukám se do čela, mě by nikdy nic takového nenapadlo. Stejným způsobem se dívám na současnou variantu chřipky.
A když to bude podmínka vycestování do zahraničí?
Na tuto otázku se mi odpovídá špatně a mladší ročníky mi za to nadávají.
Proč?
Ve svém krátkém horizontu života si už některé věci dovedu odpustit. Například to, že už nikdy nepoletím letadlem, pokud bude podmínkou nechat se očkovat. Navíc nejsem a nikdy jsem nebyl dovolenkář a odborné konference se teď stejně konají online. Rozumím, že kdybych byl ve věku vás dvou, asi bych si tuto otázku kladl úplně jinak. Jenom doufám, že stát nepodlehne tlaku zájmových skupin a nedá zákonnou povinnost se nechat očkovat. Bohužel si myslím, že si to ale na lidech stejně vynutí šéfové různých podniků a leteckých společností.
Blízkým očkování doporučíte?
To je svobodná volba každého. Očekávám, že povinně nepovinné očkování způsobí to, co kdysi prohibice ve Spojených státech - falšování potvrzení a velkou hru kolem toho, jestli jste nebo nejste očkován.
Co byste vlastně dělal v éře koronakrize, kdybyste byl premiér?
To je opravdu neadekvátní otázka. Premiérem jsem nebyl a stylizovat se do této role není možné. Otázka pro mě stojí koncepčněji. V prvních týdnech karantény jsem vládu hájil, protože jsem viděl, že jednala z vylekání, a moc jsem se jí tedy nedivil. Nicméně už v dubnu jsem začal klást určité otázky. Například: je nadále důvod být vylekaný covidem? Na to odpovídám nejen svými antirouškovskými postoji, ale i vážnými texty a knihami.
Co se tedy podle vás udělalo špatně?
Nemělo dojít k tomu prvotnímu velkému úleku. Na něj mylně navázaly plošné restrikce, s nimiž se musí zacházet jako se šafránem v kuchyni, jinak vám zničí jakýkoli pokrm. Přehnané zákazy, karantény a lockdowny se nám vymstí nejen krátkodobými ekonomickými dopady. Právě jsem dopsal knihu Karanténa II. , jejíž jedna kapitola nese název „Obrovské vedlejší náklady covidu samotného a způsobu jeho léčení zvláště.“ To jasně naznačuju, co si o tom všem myslím. Jedna podkapitola se jmenuje ztráty ekonomické, další ztráty ve vzdělávání a třetí zásahy do duše miliónů a tedy do duše národa.
Celý rozhovor si přečtěte již ve čtvrtek v novém tištěném Reflexu >>>
