David Suchet: Poirot je pořád nejlepší přítel, jakého jsem kdy měl
Nejznámější televizní představitel Hercula Poirota Sir DAVID SUCHET (74) oslavil loni padesát let „u řemesla“, jak říká. Plné čtvrtstoletí z toho strávil právě v kostýmu belgického detektiva v 70 dílech seriálu podle Agathy Christie. Odměnou mu je 750 miliónů diváků po celém světě a stohy děkovných dopisů od fanoušků, jejichž počet letos raketově vzrostl – možná i kvůli tomu, že seriál (už zase) opakuje Česká televize. Ostatní divadelní a filmová práce charakterního herce s láskou k Williamu Shakespearovi a moderním americkým dramatikům zůstává kvůli Poirotovi v pozadí; což ale Davidu Suchetovi nevadí ani v nejmenším.
Mluví nádhernou angličtinou, což má jako dlouholetý člen Shakespearovské královské společnosti v popisu práce; hrál snad všechny velké shakespearovské role. Objevil se i v hlavních rolích her Harolda Pintera a svého milovaného Arthura Millera. Zazářil jako George v Albeeho klasice Kdo se bojí Virginie Woolfové?, nezapomenutelný byl v komediích Oscara Wildea, v roce 2000 hrál na Broadwayi Salieriho v Shafferově hře Amadeus (s Michaelem Sheenem jako Mozartem; Suchet byl za svůj výkon nominován na cenu Tony). I díky dalším přelomovým rolím byl už několikrát osloven, aby napsal herecké memoáry. Asi nejvíc se jim blíží vzpomínky Poirot a já (2014), ale teprve letos vydaná objemná kniha Za objektivem: Můj život se dá považovat za skutečnou, detailní monografii. V češtině vyšla v nakladatelství MOBA a David Suchet ji doprovodil stovkami svých fotografií; na svém hard disku má totiž uloženo přes 8000 autorských fotek, které pořizoval už od dětství.
Máte za sebou padesát let herecké kariéry: na co jste nejvíc hrdý?
Svým způsobem na Poirota. Musí to být Poirot. Ten seriál jsem začal natáčet v roce 1988 a přestal v roce 2013, a přitom jsem právě dnes od své sekretářky obdržel další objemnou obálku. Je plná dopisů z celého světa. Ještě jsem ji neotevřel, ale můžu vám zaručit, že většina z nich bude od mladých lidí, kteří zhlédli Poirota teprve nedávno, poprvé. Na to jsem hrdý. A taky mám radost, že jsem, aspoň to tak vypadá, rozdával lidem v těchto velice těžkých časech radost a útěchu. Jsem pyšný.
Říkáte, že vám diváci letos píšou víc. Jsou jiné i jejich pocity?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
