Václav Moravec: Novináři odhalující lži bývají kritizováni, že kazí atmosféru. Politici přeci potřebují klid na práci
Moderátor a vysokoškolský pedagog Václav Moravec v pořadu Prostor X nastínil jeden z problémů dnešní žurnalistiky. Dle jeho slov novinářská umanutost a trvání na zodpovězení nepříjemných otázek při televizních rozhovorech již nejsou nadále v očích společnosti vyžadovanou hodnotou a naopak novináři, kteří poukazují na lži a rozkrývají negativní kauzy, často čelí kritice, že kazí atmosféru ve společnosti.
„Dostal jsem poměrně velké množství stížností od diváků, že jsem umanutý Milanem Hniličkou, když jsem se ptal na to, jaký trest potká Milana Hniličku, když je jedním z účastníků té párty v Teplicích v hotelu pana bývalého člena ČSSD Bendy. To je neuvěřitelné, že ti diváci mne kritizují, že jsem umanutý, protože by to měli ocenit, že v tom tématu pokračuji. Jak je možné, že krajský policejní ředitel Husák byl donucen k odchodu, zcela správně, a jak to, že to u jiných účastníků té schůzky neplatí?“ táže se v rozhovoru Václav Moravec a ilustruje tím jeden z problémů dnešní žurnalistiky spočívající v jejím přijetí veřejností.
Celý rozhovor s Václavem Moravcem můžete zhlédnout zde:
Prostor X: Rozhovor s Václavem Moravcem • Prostor X
Na otázku, zdali je umanutost u novinářů čím dál tím méně vyhledávaná hodnota, Moravec odpovídá: „Jaromír Volek, kterého mám jako sociologa médií velmi rád, tak používá nádhernou metaforu kanárků v dole. Že novináři jsou kanárci v dole, kteří upozorňují, že obsah metanu je příliš velký a může dojít k udušení horníků. To, co si dovolím tvrdit, bylo společenským konsenzem v letech devadesátých, že novináři jsou, a očekáváme to od nich, kanárky v dole a upozorňují na tu zvyšující se koncentraci metanu, tak v současnosti ti, kteří jsou kanárky v dole, tak čelí větší kritice, že nám tady kazí tu atmosféru, možná trochu normalizační a přece my očekáváme klid na práci a podobně,“ vysvětluje Moravec a dodává:
„To, že se vlastně očekává, že ten novinář neproblematizuje úplně lež, protože má zůstat objektivní, já tomu říkám pseudoobjektivita, protože kde se zastaví to rozřeďování pravdivého poznání? Zastaví se to, když si řekneme, že jedna a jedna jsou dvě? Koronavirová krize je toho krásnou ukázkou. Její hloubka a problémy, které jsou s ní spojeny, by asi nebyly takové, pokud bychom v těch minulých deseti letech přistoupili jako společnost na to, že není možné všechno relativizovat, že nějaké základní hodnoty existují.“
