Jógový Tyrš: Zpověď královny české Bikram jógy Terezy Bonnet Šenkové

„,Jenom dva‘ pro případ, že bychom museli utíkat,“ vysvětluje. „A teta Zita říkala, že určitě utíkat budeme, protože kdo to kdy slyšel – cvičit v takovém vedru, to se prý v Česku neujme, protože Češi nejsou blázni.“ Teta Zita pravdu výjimečně neměla. Sen Terezy Bonnet Šenkové se stal skutečností. Postupně postavila a rozjela dvě pražská studia, jimiž proudily davy klientů. Pak ale přišel covid a dříve úspěšná podnikatelka stála letos na jaře před bankrotem. Tehdy se rozhodla požádat klienty o pomoc a uspořádat sbírku na podporu obou studií. Během několika hodin se na účtu sešel jeden a čtvrt miliónu korun od vděčných klientů a zbytek do cílové částky dva mi­lióny následoval v řádu dvou týdnů. „Byl to šok,“ říká dnes.

Jak jste se cítila, když vám došlo, že bez cizí pomoci zkrachujete?

Strašně jsem se bála. Když mi někdo volal, ptal se spíš, co bude s jeho členstvím a kdy dostane zpět částku za nevybrané lekce. A najednou jsem si měla říct lidem o peníze? Navíc s tou mojí blbou hrdostí, se kterou pořád hraju, jak všechno zvládám? Co máš těm lidem říct? Co máš říct svý mámě, která se tak trochu stydí, že její dřív úspěšná dcera je finančně na dně a ona má svoje kamarádky přemlouvat, aby jejímu děcku pomohly? Jenomže situace byla taková, že na pózy už fakt nezbyl prostor.

Proč jste vlastně nepožádala o podpůrné programy na pomoc podnikatelům postiženým covidem?

Dostala jsem určitou podporu na zaměstnance, to ano, ale na majitele společnosti se nevztahovala. A taky jsme dostávali nějaké peníze na nájem, ale jen na jedno studio, protože druhé jsme otevřeli těsně před začátkem pandemie, takže v první vlně nesplňovalo podmínky. V druhé vlně pandemie nám zase byla dotace snížena, protože výpočet se opíral o první kvartál, kdy jsme jen rekonstruovali. No a teď na jaře jsme zjistili, že podle nových pravidel už covid nájem nepřijde vůbec. Když jsem si uvědomila, že poslední milióny jdou už za námi osobně, rozklepala se mi kolena.

Jsou na tom stejně podobná studia ve Francii?

Ani omylem. Jejich majitelé dostávali na účet peníze srovnatelné s loňským obratem. Nikoli se ziskem, ale obratem! Takže oni si odjeli na dovolené a renovovali studia.

Setkala jste se i s nedůvěrou?

V rámci kampaně jsme vyložili všechny karty na stůl. Podrobně jsme popsali, proč jsme se ocitli, kde jsme se ocitli, manželovy úspory jsme vložili do Bikram Yoga Prague a za to postavili ­první studio v ulici Karoliny Světlé. Pak jsme vypláceli mou někdejší partnerku. Sotva jsme všechno splatili, otevřela se Pankrác a my byli zadluženi nanovo. Ale sotva jsme Pankrác trochu rozjeli, dostali jsme výpověď v Karolině Světlé, přestože jsme si mysleli, jak máme neprůstřelnou smlouvu. Ovšem neprůstřelná nebyla. Pak jsme konečně splatili Pankrác a znova si napůjčovali na nové studio ve Vodičkově ulici. Zrovna jsme se chystali, jak budeme prodávat permanentky na první splátky – no a za pár týdnů přišel první lockdown.

Byl to váš první životní krach?

Když je chvilku dobře, chystám se vždycky, že zase něco přijde. Prostě jediná jistota je permanentní změna. Začalo to už v Paříži. Studovala jsem tam tanec a můj sen byl dělat umění. A protože mě tehdy Francouz nechtěl nechat brigádničit v McDonaldu, abych si vydělala na školu, přihlásil mě na konkurs do Moulin Rouge. Já radši chtěla do toho McDonaldu, takže jsem se fakt docela snažila, aby konkurs nevyšel. Ovšem – jaké překvapení – samozřejmě vyšel a místo jsem dostala. Ale pak jsem si odvařila kyčle dřív, než mi bylo dopřáno na vysněnou uměleckou dráhu nastoupit. Takže krach snu o tanci byl první z řady krachů, kdy jsem se musela posbírat a začít znovu a jinak. Ani jsem si nestačila všimnout, že pro spoustu jiných byl nesplněným snem právě Moulin Rouge, kam já se dostala úplně mimochodem, asi proto, že jsem o to nijak zvlášť nestála.

Tančení v Moulin Rouge bylo příčinou endoprotézy kyčlí?

Určitě tomu pomohlo. Musela jsem však mít i nějakou genetickou predispozici, že šlo všechno tak rychle. Bylo těžké se s tím srovnat, ale když jsem narazila na Bikram jógu, znovu jsem se zvedla.

Dá se říct, že vám Bikram Choudbury, její zakladatel, změnil život?

Tahle velká slova používají většinou Američané. Mimochodem, rozdílné přístupy Evropanů a Američanů mě nepřestávají bavit. Už na kursech bylo vidět, že Evropané k věci přistupují ryze prakticky, prostě chceme si otevřít studio nebo začít jógu učit. Zatímco Američani tam jezdili kvůli těm „new beginnings“. Byli to často lidé po různých životních traumatech, někdy třeba i závislostech… Oni říkali: „Bikram saved my life.“ A já pragmaticky odpovídala: „Bikram gave me the certificate.“ Nicméně – a to je třeba říct – nás učil učit s jeho energií, zápalem. Jenomže ten se stejně úplně napodobit nedá. On je prostě výjimečný.