S hercem Igorem Orozovičem o kabaretu, kreslení, šansonech i záskoku za Matušku…
Stálý člen Činohry Národního divadla Igor Orozovič (37) je kromě zásadních rolí na své domovské scéně i jinde široce rozkročen do dalších směrů: zvládá skládat hudbu, psát písňové texty, hrát na klavír… Jeho kultovní nezávislé formaci Cabaret Calembour, kterou před 12 lety spoluzaložil s někdejšími spolužáky z DAMU Milanem Šotkem a Jiřím Suchým z Tábora, aby si mohli odskakovat ze scény „velké na malou“, vychází v prosinci konečně cédéčko. Má taky svou první hlavní filmovou roli: v kinech je k vidění romantická komedie Jaroslava Fuita Jedině Tereza.
Váš hrdina ve filmu Jedině Tereza, meteorolog a televizní moderátor, má heslo: „A když nebude hezky, tak si hezky udělejte sami.“ Věříte mu?
V životě? Rozhodně, ale lepší je to s někým – já strašně rád spolupracuju s lidma. To jsem si teď během pauzy, kdy jsme nemohli kvůli koronaviru hrát divadlo ani koncertovat, uvědomil naprosto jasně. Sám bych pracovat nechtěl – ovšem na druhou stranu pořád do všeho kecám. Málokdy chci dát nějaký projekt do cizích rukou. Dokonce i v našem kabaretu mají se mnou kolegové trable – furt kecám i do věcí, které nesouvisejí s divadlem jako takovým. Je to ale tím, že Calembour je čistě autorský kabaret. Je to naše dítě, na všech jeho složkách mi záleží, baví mě je tvořit. Je tedy pochopitelné, že jsem trochu urputnej – až nesnesitelnej.
Proto jste si sborník sebraných textů Cabaret Calembour: Všechno nejlepší 2008–2018, který vyšel před třemi lety, ilustroval sám, vlastními kresbami?
Přesně. Navíc od začátku existence Calembouru jsem se snažil pečovat i o výtvarnou stránku, i když úroveň byla leckdy všelijaká. Plakáty, které jsem několik let tvořil v programu Microsoft Word, mluví za všechno. A ilustrace do knihy našich sebraných textů? To jsem si nemohl nechat ujít. Dělám to takhle: aby věci, které si chci zkusit, nezůstaly na úrovni pouhých koníčků nebo zaprášeného autorského šuplíku, dávám si různé úkoly. Takové questy, hledačky. V těch musím obstát ve vyšší kvalitě, než v jaké jsem danou věc dělal předtím. Každý můj úkol by měl být těžší než předešlý. Nemám samozřejmě čas jít na grafickou školu nebo se vrátit na konzervatoř a studovat harmonii… Ale když máte konkrétní pracovní úkol, musíte se s ním nějak poprat. Když si kupujete mobil, taky se musíte rychle zorientovat, co je k dispozici na trhu. Nasát do sebe maximum nových informací, než se rozhodnete.
Ty úkoly si dáváte sám?
Někdy sám, někdy mě někdo osloví. Ale říkám vždycky, že bez termínů nevznikají veledíla. Bez termínů totiž často nevznikne nic. Aspoň v mém případě. Nápadů v hlavě mám hodně, ale nemají zacílení. Umělecký přetlak bez tlaku data dodání se rozplizne. Navíc často mám přetlak, že bych se šel radši někam válet. Ale ve chvíli, kdy člověk ví, že ho čeká klip, písnička nebo obrázky do knížky, musí přemýšlet, jak to udělat co nejlíp. Myslím, že umělecký talent máte málokdy jen na jednu věc. Je to balíček kreativity, schopnosti cítit a vytvářet nové věci: třeba herci často malují a muzicírují, byť jen tak pro radost.
Nebavil by vás muzikál?
Bavil, moc. Však jsem ho chvíli studoval. Jenže filmové muzikály tady skoro nevznikají.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
