Jiří Strach: Evropa už není křesťanská. Na norskou Popelku nepůjdu
Do českých kin půjde den před Štědrým dnem norský film Tři přání pro Popelku, který měl být poctou české legendární pohádce Tři oříšky pro Popelku. Norský snímek ale vyvolal už před svým uvedením některé kontroverze. Jak se na ně dívá režisér Jiří Strach (48), jenž sám populární pohádky natočil?
Na Twitteru jste zveřejnil anketu: Půjdete se podívat do kina na norskou inkluzívní Popelku? 1) Ano; 2) Ne; 3) Nasrat. Jak na tuto otázku odpovídáte vy?
Jelikož je introspektivní doba adventní, volil bych smířlivou odpověď: „Ne.“
Kdyby ovšem někdo chtěl „inkluzívně“ předělat vaše pohádky Anděl Páně, co byste mu řekl: 1) Ano; 2) Ne; 3) Nasrat?
Pravděpodobně bych zapomněl, že je doba adventní.
Proč je nová Popelka už dopředu považována za zneuctění naší vánoční tradice? Neměla by to být spíše pocta naší národní kinematografii?
Zneuctění tradice? Tento přízemní názor jsem nezaznamenal. Remaky přece patří do filmařských tradic. Nevyvolalo vášně něco jiného?
Tak dobře, proč nám vlastně má vadit, že se v nové pohádce budou líbat muži?
Odpovím obecněji. Totalitní režimy rozpoznáte kromě jiného podle toho, že v touze prosadit svou ideologii vymývají mozek i malým dětem. Nacisté v Hitlerjugend horovali pro svou představu dobra – árijskou rasu, likvidaci Židů a nadřazenost Německa. Komunisté v pionýru zase pro jiné své dobro – socialismus, JZD a marxismus-leninismus. Tihle všichni chtěli učinit svět údajně lepším podle svých neomylných představ. Nevím, za co bojují novodobí spasitelé světa, každopádně indoktrinace dětí je ohavné manipulativní zlo, jehož pravá tvář se dříve či později ukáže.
Evropská komisařka pro rovnost, Malťanka Helena Dalliová, vypracovala příručku inkluzívní komunikace, ve které potírá jakékoliv odkazy na evropskou křesťanskou tradici spojenou s Vánoci. Považujete to za exces, nebo doklad zániku evropské, křesťansko-židovské civilizace?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
