Stanislav Komárek: To lepší už bylo, přichází placení účtů, ocitáme se stále více v rukou státu
Namísto fízlů a šanonů přichází digitální sledování a vyhodnocování. Tak vidí příští časy biolog, filozof, originální pozorovatel a kritik současné společnosti Stanislav Komárek (63). Pandemie a hysterická opatření urychlily historický přelom, který právě zažíváme. Stát je dnes podle profesora Komárka stále mocnější a občan se stává nejen jeho opečovávaným objektem, ale i jeho hříčkou.
Jste optimista, nebo pesimista? Abychom věděli, z jakého úhlu číst vaše následující výpovědi o světě.
Starý vtip z minulého režimu říkal, že pesimista je dobře informovaný optimista. Kdybych byl opravdu pesimista, koupil bych si kus konopného motouzu a nezdržoval se psaním a rozhovory.
Zaujala mě vaše myšlenka, že zažíváme začátek podobného dějinného přelomu, jako byl rok 1914 či revoluce v roce 1989. Zní to osudově, ale co si máme pod tím konkrétně představit?
V dějinách jsou vždycky období turbulentní a přelomová a mezi nimi období relativní stability. Takovou dlouhou turbulencí byla třicetiletá válka, pak byl v Evropě relativní klid až do Francouzské revoluce a napoleonských válek, po nich zase až do roku 1914. Směrem k současnosti jsou přelomy méně krvavé, „devětaosmdesátý“ se už obešel bez šibenic. Povahu současného přelomu je v detailu těžko odhadnout, ale byl-li poslední společenský převrat roku 1989 směrem ke svobodě, k uvolnění kontroly, uvolnění cestování a podnikání, od umolousané a dusivé zajištěnosti směrem k riziku, bude tenhle opět ve směru opačném, ovšem na mnohem vyšší technologické úrovni – namísto fízlů a šanonů digitální sledování a vyhodnocování.
Myslím, že se nyní lidé obávají spíš ekonomických problémů než Velkého bratra.
Jistěže. A obávám se, že hlavní turbulence nás ještě čeká a zřejmě nebude jen politická, ale právě i ekonomická. Je ostatně patrné, že celosvětově končí doba „ekonokracie“, kdy hlavními mediálními mudrci byli ekonomové a hlavním cílem růst a profit. Teď jde zase o to, co převládalo ve většině dějinných period – aby se všechno dělalo „tak, jak se má“. Carlem Gustavem Jungem používaný pojem enantiodromie, česky „protiběh“, říká zhruba to, že každé lidské snažení se obrací ve svůj opak, a to tím rychleji, čím více se tlačilo na pilu: v Sovětském svazu se namísto ráje pracujících vybudovalo peklo pracujících, nacisté namísto kýžené světovlády nordického člověka dosáhli za pouhých dvanáct let toho, že pak od něj pes kůrku nevzal. V posledních dekádách jsme usilovali zejména o bohatství, svobodu, zdraví, mír, rovnost. Nepřipravili jsme si tím nástup opaku? Máme také tendenci si přítomnost vylepšovat „vykrádáním“ minulosti i budoucnosti, pálíme fosilní paliva z dávných věků a ekonomickou úroveň si vylepšujeme neodchováváním dalších generací. Trochu se obávám, že to lepší z větší části už bylo, teď přichází doba placení existenciálních účtů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
