Vzhledem k válce na Ukrajině má pro mě ocenění za Okupaci hlubší význam, říká vnučka Miloše Formana
Hvězdy Reflexu, jejichž smyslem je každý měsíc hledat ty, kteří mají na svědomí nenápadné dobré skutky, pokračuje. Na besedě se tak v pražské Vinotéce 2 Deci sešli herečka Antonie Formanová, čerstvá držitelka Českého lva a režisér Rudolf Havlík, který bude mít letos v kinech tři filmy. Při práci ani osobně se zatím nepotkali, svedla je dohromady náhoda, Hvězdy Reflexu.
Obě Hvězdy Reflexu, záznam jejichž rozhovoru si můžete poslechnout, vytvářejí vlastní autorské projekty. Antonie divadelní (za všechny Nothing Else, Mothers v pražském divadle Alfred ve dvoře), Rudolf filmové.
Zatímco na Antonii měla velký vliv rodina a slavní dědečci, režisér Miloš Forman a spisovatel Jiří Stránský, Rudolf je samouk, jehož „vysokou školou filmové produkce“ byl vznik jeho debutu Zejtra napořád (2014), kdy příliš mnoho lidí nevěřilo, že se mu ho podaří natočit. „Mám ten film hrozně rád, ale bylo to opravdu martyrium,“ vzpomíná na snímek s Pavlem Batěkem a Vicou Kerekes, jehož světová premiéra proběhla před 8 lety na MFF Karlovy Vary.
I Antonie, která právě dokončuje studium na pražské DAMU, ale získala svou první zásadní roli vlastně náhodou, v šatně Dejvického divadla, kde dodnes pracuje jako brigádnice: právě tam ji oslovil režisér David Ondříček pro dnes ceněné dvoudílné televizní drama Dukla 61 (2018).
Antonie na besedě Reflexu také popisovala loňské letní natáčení debutu režiséra Michala Nohejla Okupace uprostřed covidové pandemie - právě za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli v tomto snímku získala Českého lva: „Ten film má teď pro mě vzhledem k událostem na Ukrajině hlubší význam.“
A budou tihle dva spolu někdy pracovat? „Když jsme točili Duklu 61, nechala jsem si kvůli té roli ostříhat ofinu, což bych normálně nikdy neudělala. A tak si říkám, že bych třeba kvůli roli i jela do Asie,“ naznačila v žertu mladá herečka.
Ať už jakkoli, spojuje je rozhodně láska k cestování: Antonie Formanová projížděla cizími zeměmi od útlého dětství s divadelními performancemi otce Petra a strýce Matěje (Divadlo bratří Formanů), Rudolf Havlík při své předešlé práci projel téměř celý svět a zážitky z cest po Asii vtělil do blogů, za které byl dvakrát vyhodnocen jako blogger roku. Vydal čtyři knihy a jednu z nich, dobrodružný román Zítra je taky den z roku 2020, na besedu Reflexu přinesl; daroval několik kopií divákům. Na besedě pak mluvil nejen o své nové komedii Po čem muži touží 2 (premiéra 21. dubna), Prezidentce s Aňou Geislerovou v titulní roli (premiéra letos v červnu) a Ostrově s Janou Plodkovou a Jiřím Langmajerem (premiéra letos v srpnu), ale i o plánované druhé sérii dobrodružného cestovatelského cyklu Na vlastní nohy.
