Krásná prostitutka z Devadesátek. Herečka Štěpánka Fingerhutová by se uživila i jako fotografka
V devadesátých letech se narodila. Vrátila se do nich rolí prostitutky Jany v seriálu Devadesátky. Do téže dekády – ale v Rusku – je zasazená mrazivá hra Konec rudého člověka, v níž hraje v Divadle v Dlouhé. A současná podoba téhle scény se zrodila přesně v den, kdy na svět přišla právě i ona: 1. července 1996. Herečka a dabérka Štěpánka Fingerhutová (25) uvažovala o práci překladatelky a s přehledem by se uživila i vařením: momentálně se však rozhlíží po roli v nějakém artovém filmu. A přesně ví, kdo by jej měl režírovat.
Do širokého diváckého povědomí vám pomohl krimiseriál Devadesátky, který měl sledovanost až dva milióny lidí na díl. Stála role lehké dívky s dobrým srdcem za to?
Jsem za ni strašně vděčná. Už dlouho jsem nepracovala na tak kvalitním projektu a nyní si uvědomuju, že Devadesátky zasáhly celou společnost: mluvilo se o nich na ulici, v práci, v rodinách… A taky jsem moc ráda, že jsem se díky roli potkala s režisérem Petrem Bebjakem, jehož tvorbu zbožňuju. Hlavně minisérii Herec.
Jak jste se coby ročník 1996 dostávala do doby, kterou jste zažila jen letmo?
Nemůžu si ji pamatovat do detailů, ale záblesky vzpomínek mám. Vracejí se mi, když se třeba dívám na staré fotky nebo vidím oblečení z té doby. Zahlédnu mamku v nějakých šatech a najednou mi evokují devadesátky, ale to je jen taková moje naivní představa bez kriminálních zápletek. Při čtení scénářů jsem se rodičů na tu dobu hodně ptala. Můj táta dělal elektrikáře a opravoval herní automaty v podobných podnicích, jaké jsou v Devadesátkách zmiňované. Má zábavné a trochu šílené historky.
Kariéru vám rozjel jiný seriál, Ordinace v růžové zahradě, na nějž se kritici dívají spatra. Byl to pro vás dobrý start?
Těžko hodnotit. Nedovedu si představit, jaká by byla moje kariéra bez Ordinace. Když jsem postavu sestřičky Šárky přijímala, nijak jsem seriál nesoudila, přišel mi v té době jako logický kariérní krok. Nemám slavné rodiče, neměla jsem za sebou žádné úspěchy, brala jsem ho jako příležitost dostat se k dalším rolím. Jasně, teď už mě víc baví jiný druh práce, než je rychlé natáčení na tři televizní kamery, a chtěla bych se profilovat jinak. Neodsuzuju to ale ani teď: jak je vidět na Devadesátkách, televizní seriály se dají dělat dobře – a jako divadelní herečka si potřebuju přivydělat.
Diváci „nekonečných“ seriálů mají tendence spojovat si herce s jejich postavami. „Vaše“ Šárka z Ordinace byla docela mrcha, stávalo se vám, že se na vás lidé dívali skrz prsty?
Nevěděla jsem, že moje role bude taková záporačka, všechno jsem se dozvěděla až na schůzce se scenáristy – a tam už mi jen padala čelist. To, že mi vynese tolik negativních reakcí, jsem nečekala, říkala jsem si, že moje postava tam bude půl roku, to se rychle zapomene. Kolegové a členové štábu mě varovali, že reakce může přijít – a přišla. Lidi mi to dávali sežrat na ulici, ve zprávách na sociálních sítích i všude možně. Nebylo to příjemné, ale teď už všechno asi přebily Devadesátky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
