Už v dětství jsem brečel, že jsem starej, svěřil se pestrobarevně excentrický zpěvák Albert Romanutti

Přijde mi, že v Bert & Friends jste si vytvořil imaginární svět, který vám nyní ve filmu Sami doma režisér a zpěvák Jan Foukal narušuje jinou, o trochu realističtější poetikou.

Bert & Friends jsou přiznaná ­alter ega, ale protože tenhle výraz nerad používám, říkám nám avataři. S Fukym si ve snímku Sami doma pohráváme s naším civilem – s figurou jinak. Není to totiž úplně přesný popis toho, jací v reálu jsme, to, myslím, film těžko dokáže popsat. S myšlenkou udělat něco společně jsme si pohrávali už rok před covidem. Dokonce jsme pořídili nějaké předtáčky, ale k realizaci jsme se dostali až v lockdownu. Dá se říct, že film vznikl z nouze, všechno se zavřelo, a my najednou měli čas přemýšlet nad tím, jak všechno udělat, aby to bylo ­uvěřitelné.

Film Sami doma jste natáčeli během karanténní zimy 2020/2021 a je vidět, že jste si náramně užívali sami sebe i skládání hudby.

Nikam se nedalo chodit, koncerty žádné, ale že se hudba k filmu hodí, nám docházelo až postupně, jak jsme docela nezávazně začali vytvářet jednotlivé písničky. Doma jsme si udělali prostor, který jsem nám pojmenoval: „Parkety, které znamenají svět.“ Nakonec to opravdu bylo o půlročním hraní, objevování filmu i sebe a také nonstop džob, jehož výsledkem byly stovky hodin natočeného ­materiálu. Při střihu jsme neustále řešili obavy, aby výsledek nepůsobil jako sebestředná samohoňka. A nutno dodat, že následné nakoukávání toho množství materiálu v bytě, kde jsme natáčeli, byl docela bizár.

Nebylo vám některých vystřižených záběrů líto?