Režisér Ofir Raul Graizer: Amerika je docela drsný, syrovější film. Ale pořád, věřte mi, o velké lásce
Do českých kin vstupuje 8. prosince mladistvá izraelsko-česko-německá Amerika plná jasných emocí, pestrých barev i omamných vůní. Svou světovou premiéru zažila letos v červenci na festivalu ve Varech. V Berlíně žijící izraelský režisér a scenárista OFIR RAUL GRAIZER (41) už na karlovarském festivalu jednou byl: po světové premiéře svého debutu Cukrář v roce 2017 se ve Velkém sále Hotelu Thermal dočkal nejdelších ovací ve stoje v moderní historii festivalu. I po světové premiéře jeho druhého celovečerního snímku, melodramatu Amerika, které vzniklo v koprodukci s Českou republikou, se tleskalo dlouho a nadšeně.
Hlavní hrdina Ameriky Eli v Chicagu pracuje jako plavecký trenér a až zpráva o smrti jeho otce ho přiměje vrátit se do rodného Izraele, kde potkává kamaráda z dětství Jotama, který se svou snoubenkou Iris vede malé květinářství. Jejich výlet ale všem změní život…
Máte pravdu, je to docela drsný, syrovější film. Ale pořád, věřte mi, o velké lásce, kamarádství a základních lidských hodnotách.
Amerika byla natočena v koprodukci s Českou republikou, co to přesně znamenalo?
Že jsem mohl strávit úžasné dva měsíce v Praze při práci na postprodukci filmu. Byl jsem mimochodem hrozně spokojený s kvalitou zdejší postprodukční práce a můžu směle tvrdit, že zdejší čeští filmoví odborníci zdaleka nemyslí na film jako na produkt; považují za zásadní i uměleckou stránku věci.
Váš první celovečerní film Cukrář byl uveden v kinech ve 26 zemích, včetně USA, Francie, Česka, Japonska a Mexika. Získal řadu ocenění, stal se oficiálním izraelským zástupcem na Oscarech. Co se vám tehdy na začátku téhle cesty ve Varech po premiéře Cukráře honilo hlavou?
Stál jsem ve Velkém sále, netušil jsem nic. Byl to můj debut, před tím na jiných zahraničních festivalech jsem byl jen s krátkými filmy. Bylo hrozně těžké ten film zaplatit, trvalo to dlouhých sedm let. Byli jsme i s producenty strašně rádi, že jsme ve Varech v tom slavném Velkém sále, ale z našeho pohledu jsme udělali malý film, který nikdo jiný nechtěl.
Ale potom…
A máte pravdu, reakce byla neuvěřitelná, z toho Velkého sálu Cukrář úplně explodoval do světa. Mého Cukráře později na tři roky koupil americký Netflix, momentálně se pracuje na hollywoodském remaku. Jsem mimochodem zvědavý, co s tím udělají.
Financovat váš druhý film Ameriku už nebylo tak těžké?
Nebylo, najít finance trvalo jen dva roky, ale pak začala pandemie. Natáčeli jsme v létě 2020 ještě bez očkování, v okénku mezi dvěma přísnými lockdowny, o kterém nikdo nevěděl, jak dlouho bude trvat. Každý den jsme cítili, že se blíží konec, že nás zavřou. Posledních pár záběrů jsme naštěstí točili v exteriérech, na horách a u vody, ale i tak jsme se báli, že se jeden z nás nakazí a my budeme muset na dva týdny přerušit natáčení, což by bylo absolutně likvidační. Měli jsme strašné štěstí.
Na čem teď pracujete a bude to zase o lásce?
Mám na mysli několik nových projektů, ale věřte mi, ani jeden z nich nebude o vztazích. Už jsem přesycen milostnými trojúhelníky!
Měl jste strach z druhého filmu, když ten první je tak úspěšný?
Trošku jsem bojoval s pocitem strachu, ale pak jsem si řekl, že ten druhý film jednoduše natočím přesně tak, jak chci. Amerika je pro mě velmi zásadní příběh inspirovaný mými vzpomínkami, nechtěl jsem si ho nechat pokazit předčasnými obavami z neúspěchu.
Na rozdíl od Cukráře v Americe ale nejsou žádné dorty.
Ano, žádné sladkosti, které by ten hořký život trošku ukonejšily, vím. To je možná jeho nevýhoda. Jediné, co v něm máte, jsou kytky a příroda, ale to je taky mocný nástroj krásy. Natáčeli jsme v Německu, v Izraeli a v Chicagu.
