Rusko je toxické prostředí, do něhož jsme byli neustále vtahování, říká ukrajinský vojenský blogger

V roce 2014, po ruské anexi Krymu, sloužil Markus na frontě u Slovjansku v Doněcké oblasti, kde byl vážně zraněn. Přesto po několikaměsíčním léčení vyrazil na 1800 kilometrů dlouhou pouť do španělského Santiaga de Compostela. Lezení po horách a cestování však pro něj skončily loni 24. února, kdy se navzdory následkům zranění opět chopil zbraně.

Sešli jsme se samozřejmě on-line a ve třech: bez překladatelky Evy Reutové, která ostatně pro české nakladatelství Familium spolupřeložila i Markusovy Stopy na cestě, bych se svou školní ruštinou nevystačila. Valerij Markus ve vojenském stanu pil něco horkého a kouřil doutník; proti zelené celtovině je jeho krásný obličej popelavý a působí nesmírně unaveně. Spal prý pouhé čtyři hodiny. „My jsme spotřební materiál. Zdroj,“ napsal v závěru Stop na cestě. „A až splníme svůj úkol, sami se dobrovolně vydáme do šrotu. Předpoklady k tomu vidím na svém chování a myšlenkách. Po tom, co jsme tu dělali a viděli, tam nejspíš patříme…“ Markus má na sociálních sítích více než milión fanoušků; mezi vojenskými bloggery je na Ukrajině v celkovém počtu odběratelů na špici. Díky lidem, jako je on, dostávají Ukrajinci i svět v rámci možností informace z předních linií a mohou podpořit armádu v komentářích a zprávách, což motivuje vojáky i celý národ.

Valeriji, teď bylo pár týdnů nemožné se s vámi spojit, vaše jednotka se přesouvala. Pořád ještě vedete 47. střelecký prapor?

Už před nějakým časem se z našeho střeleckého praporu stala 47. útočná brigáda. Jsem v ní na pozici, která v NATO odpovídá postu hlavního seržanta brigády.

Znamená to, že k vám dorazilo víc dobrovolníků, nebo jste se spojili s jiným praporem?

Na podobné otázky odpovídat nemohu. Každopádně teď jako ­brigáda máme více lidí a více ­techniky.

Dostávají vaši lidé pravidelnou gáži, nebo bojují za vlast za­darmo?

Jsme oficiální a plnohodnotnou jednotkou Ozbrojených sil Ukrajiny. Všichni, kdo u nás slouží, mají nárok na kompletní servis poskytovaný Ukrajinou – plat, sociální balíček, menáž. V současné době příslušníci naší brigády absolvují výcvik; někteří na základně, někdo v zahraničí, někdo na Ukrajině. Momentálně jsme ve fázi formování, přejímáme techniku, tanky, výbavu pro dělostřelectvo, a připravujeme se na okamžik, kdy znovu vyrazíme na frontu.

Máte pod sebou nějaké legionáře? A potkal jste v letošních bojích Čechy?

Máme tady Poláky, Američany, Nory, Brity, ale přímo u nás Češi nejsou a na frontě jsem se s nimi zatím nepotkal, ačkoli vím, že tu působí.

Čím se tahle fáze války liší od té, které jste se účastnil od roku 2014 v Donbasu? A zlepšil se stav ukrajinské armády, jejíž bojovou morálku, vybavení i úroveň výcviku ve Stopách na cestě kritizujete?