Danuše Nerudová: Některé věci ženám pořád nejsou dovoleny. Třeba nadsázka

V prezidentských volbách na vás byla upřena extrémní pozornost. Jaké jsou vaše další plány? Stáhnete se z veřejného pro­storu?

Nestáhnu. To, že bych byla už jen akademička, je pro mě uzavřená kapitola. Samozřejmě na univerzitě zůstávám, přednáším, ale myslím si, že jsem otevřela dveře pro důležitou agendu a nechci, aby se zavřely.

Podařilo se vám získat především podporu a pozornost mladých lidí. Jak s tím naložíte?

Ano, mladí lidé mi důvěřují – a i díky mému staršímu synovi se mi u nich podařilo vyvolat zájem o politiku. Navíc já mám k mladým lidem blízko i z pozice akademického pracovníka, kde se s nimi denně setkávám. Myslím taky, že to, jak můj tým dokázal pomocí sociálních sítí přitáhnout k politice mladé a aktivovat je, vstoupí do učebnic politického marketingu.

Co konkrétně mladým lidem ­nabízíte?

Nechci je zklamat, protože si jejich vzedmutí velmi vážím. Přeji si, aby to v nich zůstalo, protože za dva a půl roku máme parlamentní volby a oni je mohou rozhodnout. Takže teď hledáme na společných setkáních, jakou formou to nejlépe využít. Jestli to bude politická strana, jestli think tank, jestli se podaří dohodnout se s Petrem Pavlem, že to bude nějaká skupina na Hradě… Ještě opravdu nevím. Ale chci mladým lidem pomoct se do politiky dostat.

Tohle jste myslela, když jste mluvila o tom, že je na Hradě třeba generační obměna?

Je na čase dát příležitost mladé generaci. To bylo také ústřední motto mé kampaně – naslouchat generaci, kterou tady nikdo nebere vážně. Často slýchám, jak jsou mladí hrozní, líní, jak… Já se snažím vysvětlovat, že naopak tato generace je lepší než my. Jsou ­soustředěnější, mají své vize a cíle, nechtějí jen nosit papír do kopírky, ale dělat něco, co pro ně má smysl.

Pro mladé je zásadní problematika životního prostředí, kterou ale většinová společnost vy­těsňuje a marginalizuje.