Pokud nás Čína napadne, budeme se tvrdě bránit, říká tchajwanský šéf diplomacie Joseph Wu
Ministr zahraničí Joseph Wu (68) patří mezi těžké váhy tchajwanské politiky. Kromě prezidentky Cchaj Jing-wen je to právě on, kdo je pro svět často „tváří“ ostrova, který tolik leží v žaludku komunistické Číně. Možná právě proto se v květnu 2021 stal první osobou uvedenou na černé listině „zarytých stoupenců nezávislosti Tchaj-wanu“, kterou sestavila vláda v Pekingu. Chce ale šéf diplomacie Wu skutečně vyhlásit nezávislost? A jak se dívá na hrozbu, že by Čína vojensky zaútočila na jeho zemi? Na to v době, kdy byla na Tchaj-wanu předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, odpovídal Joseph Wu v Tchaj-peji v rozsáhlém rozhovoru pro česká média, včetně Reflexu.
Jednou z nejdiskutovanějších otázek je pro svět hrozba, že by Čína mohla vojensky zaútočit na Tchaj-wan, čímž ostatně někdy vyhrožuje. Je tato hrozba podle Josepha Wu reálná, nebo se jedná pouze o silná slova a zastrašování?
„Čínská vojenská hrozba existuje a zesiluje. Nerad to říkám, ale k válce by mohlo dojít. Doufáme, že k ní nedojde, protože taková válka nebude mít žádné vítěze. Válka znamená spoustu destrukce a mnoho obětí. Řekl bych, že včetně samotné Číny. Takže doufám, že k válce nedojde. Ale pokud Čína bude chtít vést válku proti Tchaj-wanu, jsme připraveni a budeme se tvrdě bránit. Stejně jako to dnes dělají Ukrajinci. Proto procházíme procesem, kdy si zejména od Spojených států zajišťujeme dostatek zbraní a munice.“
Myslí si ale ministr Wu, že by někdo přišel Tchaj-wanu na pomoc?
„Snažíme se spolupracovat se spřátelenými zeměmi, abychom zajistili, že Čína nebude mít pokušení použít vojenskou sílu k útoku na Tchaj-wan. Naštěstí máme mnoho přátel, včetně České republiky. Pokaždé, když se objeví taková vojenská hrozba, očekáváme, že naši přátelé vystoupí a podpoří nás. Navíc Číňané nám nemohou diktovat, jakým způsobem si budeme získávat přátele a jakým způsobem budou oni projevovat Tchaj-wanu podporu. My i naši přátelé jsou demokratické země, sdílíme stejné hodnoty a vzájemně se podporujeme,“ dodal šéf tchajwanské diplomacie.
A jakým poučením je v této souvislosti pro Tchaj-wan loňské napadení Ukrajiny Ruskem?
Joseph Wu k tomu českým novinářům sdělil: „Když začala válka na Ukrajině, byli lidé na Tchaj-wanu šokováni tím, že mírumilovná země může být napadena autoritářským státem. Lidé se zde dívají na televizní záběry a ptají se, zda by se to mohlo stát i Tchaj-wanu. Měli bychom se od Ukrajinců poučit z jejich statečnosti, že drží ruskou armádu na uzdě. Myslím si, že jsme dnes odhodlanější bránit svobodu naší země více než kdy jindy, protože jsme viděli, co se stalo na Ukrajině. Druhou oblastí, v níž se od Ukrajiny učíme, je asymetrická vojenská strategie. Jde o rozptýlené, vysoce decentralizované jednotky nebo jednotlivce, kteří se vypořádávají s obrovským počtem narušitelů. Proto spolupracujeme s našimi přáteli na vojenských reformách. A třetí lekcí z Ukrajiny je otázka mezinárodní podpory. Proto chceme získat další přátele a spojence. Myslím si, že naši dobří partneři v případě potřeby jednoznačně vystoupí a řeknou, že válka není přípustná a že ji nebudou tolerovat, že jsou proti jakékoli jednostranné změně statusu quo v případě Tchaj-wanu.“
Čína už útočí v kyberprostoru
Zatímco přímý vojenský útok od Číny ještě nepřišel, tak válka už běží jinou formou. Například v kyberprostoru a na poli informací. Jak proti tomu ostrov bojuje?
Na to Joseph Wu kromě jiného řekl: „Tchaj-wan je pravděpodobně cílem číslem jedna na světě v případě kybernetických útoků. Trpíme čínskou dezinformační kampaní, čínskými kybernetickými útoky, velmi často Číňané pronikali i do naší společnosti a snažili se podkopat naši demokracii. Už jsme z toho ale poučeni. Máme agentury specializované na řešení kybernetické bezpečnosti nebo na řešení informační bezpečnosti nebo na boj s dezinformacemi.“
V rámci delegace předsedkyně Pekarové byli na Tchaj-wanu i zástupci české bezpečnostní komunity. Existuje tedy přímá výměna informací v tomto směru mezi Českem a Tchaj-wanem?
Ministr Wu sice na to odpověděl, ale ne úplně přímo: „V tichosti v této oblasti spolupracujeme s jinými zeměmi. Naši experti jezdí do Evropy. Nemohu pro vás ale identifikovat, do jakých zemí jezdí, jen říkám, že jezdí do Evropy velmi často. A pokud si česká vláda myslí, že je vhodné, abychom si vzájemně vyměňovali názory na bezpečnost v informačního prostoru, určitě budeme rádi. Den před naším rozhovorem někdo například spustil dezinformační kampaň, že Tchaj-wan dodává zbraně Ukrajině. Jenže to není pravda, tak jsme museli ihned reagovat. Čína ale rozjíždí dezinformační kampaně už mnoho let a vede je velmi tvrdě. Takže ten boj nemá konce.“
Jaké je postavení Tchaj-wanu?
Tchaj-wan sice funguje jako normální demokratická a ekonomicky velmi zdatná země, ale jeho oficiální postavení ve světě je nejednoznačné. Většina států oficiálně vyznává propekingskou „politiku jedné Číny“ a s ostrovem udržuje diplomatické vztahy jen 13 zemí. Jaký je to ostrov problém a jak ho řeší?
Ministr Wu odpovídá takto: „Čína na nás vyvíjí velký tlak a snaží se Tchaj-wanu zabránit v navazování dalších mezinárodních kontaktů nebo v účasti na mezinárodních aktivitách či v mezinárodních organizacích. Proto je pro nás návštěva velmi vysokého představitele spřátelené země, jakou je Česká republika, něčím velmi významným. Čína se určitě pokusí použít nátlak nebo hrozby, aby zabránila ostatním vůdcům světa přijet na Tchaj-wan. To je situace, se kterou se musíme po celá ta léta smiřovat. Předsedkyně Pekarová měla projev v našem parlamentu a hovořila o tom, že se Česko za všech okolností postaví na stranu Tchaj-wanu. Tchajwanci, kteří ten projev viděli, byli velmi dojatí. Takže její návštěva byla velmi významná i z hlediska našich vztahů s Čínou.“
Joseph Wu rovněž upozornil na to, že svět by měl věnovat pozornost ohrožení, kterému je Tchaj-wan vystaven ze strany Číny, protože tato asijská supervelmoc se neomezuje jen na svoje bezprostřední okolí. „Čínský expanzionismus se neomezuje jen na Tichomoří. Jsou velmi aktivní také v Indickém oceánu. Také čínský vliv v Africe je nesrovnatelný s jinými zeměmi světa, dokonce se zdá, že vliv ostatních zemí v Africe klesá.“
Na otázku, kdo je tedy největším spojencem Tchaj-wanu v Evropě a zda to není Česká republika Wu říká:
„Na to není snadná odpověď. Například tradiční evropské mocnosti, jako je Německo a Francie, podporují účast Tchaj-wanu na mezinárodním poli. Pokaždé, když se například chystá výroční shromáždění Světové obchodní organizace, vždy jdeme za německou a francouzskou vládou a ony nám vyjdou vstříc a podpoří Tchaj-wan. Podobné je to v OSN a dostává se nám velmi silné podpory i ze strany Evropského parlamentu. Hospodářské vztahy s evropskými zeměmi jsou velmi dobré, politické vztahy zůstávají stejné.“
K samotným vztahům s Českem dodal: „Česká republika je jedním z našich nejlepších přátel v Evropě, ne-li nejlepším. Má to několik důvodů. Ve vaší zemi je několik významných lidí, kteří jsou velmi stateční, i když na ně Čína vyvíjí kvůli Tchaj-wanu nátlak. Toho si tchajwanský lid všiml. Proto zde mnoho lidí bere Českou republiku jako nejlepšího přítele.“
Mohl by Tchaj-wan vyhlásit nezávislost?
Jednou ze zásadních otázek, která se Tchaj-wanu po desetiletí týká, je to, zda někdy vyhlásí oficiálně nezávislost. Podle místních průzkumů veřejného mínění si většina Tchajwanců již dávno nepřeje sjednocení s pevninskou Čínou. Ale nechystá se ani vyhlášení nezávislosti ostrova. Co s tím? Zůstane tento stav podle Josepha Wu zachován?
„Tato otázka je velmi často kladena, ale zároveň může být i velmi citlivá. Výsledky průzkumů veřejného mínění jsou v tomto případě stabilní. Ukazují, že naprostá většina lidí tady na Tchaj-wanu se už dávno považuje za Tchajwance, nikoliv za Číňany. A naprostá většina Tchajwanců si přeje zachovat současný stav. Nechceme sjednocení s Čínou. Těch, kteří sjednocení podporují, je nepatrná menšina, jen několik procent. Těch, kteří by nyní chtěli nezávislost, je ale také málo. Naším argumentem je, že status quo slouží nejlepšímu zájmu všech zúčastněných stran.“
Nemohla by to ale změnit příští vláda? Strana Kuomintang, která je dnes v opozici, si přeje lepší vztahy s Čínou, ale ke sjednocení je i ona opatrná. Naopak na celostátní úrovni v současnosti vládnoucí strana DPP kdysi volala hlasitě po nezávislosti (včetně ministra Wu), ale i ta dnes v tomto případě není tak razantní. Co můžeme tedy očekávat?
„Nevím, která politická strana bude sestavovat příští vládu. Máme demokracii a v té neexistuje žádné předurčení. Není to jako v Číně, kde dopředu víte, jak hlasování dopadne. Znají nás jako umírněné. Znají nás jako zodpovědné. A rádi bychom, aby tomu tak bylo i nadále. Takže hodláme zachovat status quo. Čína ho zachovat nehodlá. Čínská vláda tvrdí, že podle rezoluce OSN číslo 2758, která byla přijata v roce 1971, byla tchajwanská otázka vyřešena, a že je to vnitřní záležitost Číny. Jenže to je nerespektování reality, protože Tchaj-wan nespadá pod jurisdikci Číny. Takže je to pro nás velmi obtížná situace, i když se snažíme zachovat status quo. Za těchto okolností ještě více potřebujeme přátele v zahraničí, aby status quo nebylo porušeno.“
Polovodiče jako zbraň?
Při rozhovoru českých médií padla také otázka, zda by Tchaj-wan, podobně jako jiné země, nemohl využít to, v čem je ekonomicky velmi silný, protože je to největší výrobce polovodičů na světě, které potřebuje každý sektor ekonomiky.
Ministr Joseph Wu v tomto případě ale „netlačil na pilu“. Popsal situaci takto: „To je těžká otázka, protože nemohu vzít tak malinkou věcičku jako je polovodičový čip a použít ho jako štít bez toho, aby vzápětí na mě Čína nezaútočila. Nechceme nic takového ale používat vůči jakékoli zemi. Tchaj-wan dodává přibližně 60 procent všech polovodičových čipů na světě. A u těch s nejvyšší kvalitou je to ještě více. Kdyby došlo k narušení dodávek, bude to znamenat hospodářskou katastrofu pro zbytek světa. A to rozhodně nechceme dopustit. To je ale i další argument pro to, že by se Čína neměla uchylovat k žádnému použití síly. Pokud chtějí mít mír, mohou si ho zajistit prostřednictvím dialogu nebo jednání.“
