Po stopách největšího Čecha: Velikost génia Járy Cimrmana pomáhá udržovat celé Česko

Jak vaše spoluautorství na scénáři k šestidílnému dokumentu vypadalo?

Já nejsem spoluautor, jsem škrtač. Vždycky jsem dostal díl a jen k němu přidal doporučení, co by se mělo vyhodit. Uvědomil jsem si ale, že Cimrmanovi ctitelé mě svými nápady překvapují a inspirují: třeba uprostřed nádherné České Kanady, na zelené turistické trase z Kaprouna směrem na lesní nádraží, je taková kamenná mohyla, kam lidé přinášejí kameny. Každý přihodí svůj kamínek a mohyla roste, už je obrovská, ovšem v okolí už nenajdete ani kámen, všechno vysbíraný. A prý tam lidi říkají dětem, že si kamínky musejí nasbírat do batohu předem, protože už se ví, že v okolí nic není. To se mi zdá jako vynikající nápad, na to bychom sami nikdy nepřišli! 

Vy často stavby i památníky Járy Cimrmana povolujete. Už se stalo, že jste nějakou zakázal?

Někdy řekneme, že legenda s tím místem spojená by měla být stručnější – aby se celá vešla na jednu ceduli, aby návštěvníci nemuseli luštit tři stránky. Vždycky, když někdo přijde s nějakým nápadem, dbá se, aby byl v našem duchu. A aby to bylo vtipný. Většinou legenda, kterou se to opřede, je dlouhá, čili já jsem i v takových případech působíval jako škrtač. Protože když lidi na výlet přijdou nebo přijedou, chtějí mít jasnou a stručnou zprávu o místě, ne elaborát. Jinak často se mě ptají, jestli můžou napsat, že u nich Jára Cimr­man přenocoval, s tím bez problémů souhlasím, protože proč by nepřenocoval? Někdy chtějí potvrzení, že někde nepřenocoval: zřejmě prozkoumali důkladně dějiny svého domu a zjistili, že tam Cimr­man spát nemohl.

Ze které cimrmanovské pamětihodnosti máte největší radost?