Zpěvačka Katarzia: Dnes už nemáme sex kvůli dělání dětí, ale kvůli orgasmu, který náš život dělá hezčím

Chtěla jste být herečkou, nakonec jste na filmové škole v Bratislavě vystudovala divadelní produkci, scenáristiku a dramaturgii. Jakou je Katarzia scenáristkou vlastního života?

Svým způsobem všechno inscenuje, aby to bylo trochu drama, aby cítila, že žije. Podvědomě vyhledávám nestandardní situace, hraju si s hranicemi lidí, riskuju své, ale nikdy to nemyslím špatně. Ráda ukazuju způsob, jak být k sobě hodní nebo chápaví i v situacích, kdy by byl někdo třeba naštvaný nebo chladný. Když se potkají podobně nastavení lidé, je to „bláznovstvo“! Většina mých vztahů, i kamarádských, je – v dobrém – trochu bizarní nebo jinak zábavná. Často se mi stává, že vytvářím situace, jež by lidé normálně nezažívali.

Jaký je poměr euforie a spálení?

Absolutně „fifty-fifty“. Nejdřív euforie, pak pád.

Uchováváte si nějak ty zažité ­situace?

Všechny. Píšu knihu, zatím má tři sta stran, ale vyjít může až po mé smrti. Jeden blízký kamarád ví, kde ji případně najít. Je to tragikomedie. Mám dvě tři blízké kámošky-korespondentky, kterým z ní čtu. Skvělé je, že mě nesoudí, což je dost vzácné, i vzhledem k tomu, že některé části jsou poměrně extrémní. Celé to začalo se slovenskou výtvarnicí Katou Škamlou, ale ona mi pak o sobě přestala psát. A já to své začala posílat jiným kámoškám, ať se má kdo smát. Není to až tak divoké čtení, žiju docela nudně, spíše je to o hranicích emocí. Jsou to zážitky, jež musíte mít odvahu nehodnotit, což je něco, co se i já učím. Snažím se nemoralizovat ani nesoudit cizí vztahy. Baví mě euforie i zklamání ze vztahů. Zkoumání podvědomí a následné ustalování zážitků do neutrálu – vyčistění. Dokázat odsunout ego, nechat si v sobě to, proč mě kdo zaujal, a vymazat z toho tu jakoby romantickou stránku. Pokud je co, odpustím, dám najevo, že se nezlobím, že žijeme dál. Přijde mi, že přátelské vztahy tak jsou mnohem delší a vzácnější, vydrží desítky let.

Pohráváte si s pojmy jako celibát nebo polyamorie…

Zkoumám je na sobě i na ostatních. Vloni na podzim jsem bydlela v Los Angeles u kamarádů – manželského páru, který se veřejně prezentuje jako polyamorický. Ona, umělkyně a zpěvačka vōx, vlastním jménem Sarah Wintersová, se kterou se známe z Red Bull Music Academy z Berlína, a její muž, hudební manažer a scenárista. Na měsíc jsem si u nich v domě pronajala byt a začala zkoumat, jak žijí, přečetla několik studií. Pokud někoho tohle téma zajímá, doporučuju knihu Polysecure: Attachment, Trauma and Consensual Nonmonogamy od terapeutky Jessiky Fernové, při jejímž čtení jsem si uvědomila, že to může být přístup ke vztahům, ve kterém se dá fungovat.