Tatiana Dyková: A je to tady, začínám hrát matky! Mám z toho radost, otevírají se mi úplně nové role

Na konci Bratrů coby Zdena Mašínová starší umíráte na podlaze ve vězení a víte, že své syny už nikdy neuvidíte. Jaké pro vás bylo točit tuhle scénu?

Natáčení ve vězení je vždycky složité. Nasáknete tou těžkou ­atmosférou, a u Bratrů to je navíc umocněné tím, že víte, že se to takhle doopravdy stalo: že takhle skutečně umírala maminka dětí, které ještě žijou a nejspíš to uvidí. A to pro ně nemůže být pěkná ­podívaná. Zvlášť když Josef Mašín si s sebou asi nese ten kříž, že jeho máma takhle umřela možná i kvůli němu. To ale vůbec nechci hodnotit! Jen vám prostě tohle všechno při natáčení běží v hlavě.

Prý po dotočení filmu pálíte scénáře, abyste ze sebe postavy shodila. Jak jste se dostávala z paní Mašínové?

S ní tenhle můj miniobřad proběhl taky. Ale mám nový poznatek, že k úplnému rozloučení je třeba ten film ještě vykopnout ven. Protože vás do něj pořád někdo vrací, třeba při rozhovorech. Musíte se do něj znovu nořit, ale mezitím už jste v životě a v práci jinde.

A jak jste se na Zdenu Mašínovou naopak připravovala? Vycházela jste z archívních materiálů, knihy její vnučky Barbary Masin, dalších zdrojů?

Ano, spoustu jsem toho přečetla, měla jsem k dispozici fotky… A na čtených zkouškách před natáčením byl režisér Tomáš Mašín skvěle připraven, takže jsem se ho mohla na cokoliv zeptat. Po téhle fázi to do sebe naházím jako do mixéru a zamíchám. Dál aspoň v mém případě taky strašně záleží na kostýmech a masce. U Bratrů to měla maskérka Adéla Anděla Bursová opravdu těžké, musela z nás dělat takové zuboženiny, mě ostaršovat, aby bylo vidět, jakým procházím sešupem… Tohle mi jako herečce hodně pomáhá.

Mluvila jste v rámci přípravy se Zdenou Mašínovou mladší, dcerou své postavy?

Ne. Nesetkaly jsme se. Měla jsem tu možnost, ale byla za ní Karolína Lea Nováková, která ji v Bratrech hraje, a paní Mašínová byla v rozhovorech s ní velmi sdílná. Kdybych se jí vyptávala na maminku, asi by opakovala, co už řekla.

Tomáš Mašín si zakládá na tom, že dal v Bratrech velký prostor právě ženským postavám, oběma Zdenám. Ocenila jste to?

Ve scénáři jsem si přečetla „matka bratrů“. A je to tady, začínám hrát matky! Do té doby jsem hrála holky, které mají na starost vlastně jenom sebe. Zamilujou se, řeší, jestli si ji ten kluk vezme, bla bla bla. Ale během natáčení jsem byla přešťastná, že hraju matku, protože se tím přede mnou otevřely dveře k úplně novému druhu rolí. V matkách je obrovská košatost, třeba už jen další rovina lásky – mateřská, je to celé daleko větší. Pro mě byl velký úkol nenechat se na placu strhnout energií kluků, Oskara Hese a Jana Nedbala v rolích synů. Oni byli plní adrenalinu a v maskérně poslouchali metal a já, která zábavu na placu miluju, jsem si pořád říkala: Táninko, ne, vůbec si toho nevšímej, pouštěj si svého Mahlera a soustřeď se.