Petr Dujka: Když nám komunisti sebrali zámek, tak dovnitř už nepustili ani maminku pro plenky
Je po přeslici čili po mamince potomkem hraběcího rodu Bubnů z Litic. Petr Dujka (72) dnes spravuje rodinný renesanční zámek Doudleby nad Orlicí a pěstuje v orlickém podhůří víno. Jak se dívá na své předky, z nichž jeden nabízel po Bílé hoře českou korunu Valdštejnovi, jiný mířil s poselstvím k Napoleonovi, další byl ministrem v protektorátní Eliášově vládě? V rozhovoru pro Reflex vypráví i o své rakouské babičce, která se natruc Hitlerovi naučila česky, o komtese Eleonoře, mamince, která odmítla emigrovat a pracovala v bufetu, i o tom, jak se mu dnes v Česku podniká.
Zanedlouho má váš rod jubileum, před 360 lety získal dědičný titul hrabě. Masarykova republika tituly sice zrušila, ale oslovují vás někdy pane hrabě? Přece jen jste pánem na zámku Doudleby nad Orlicí.
Nemám hraběcí titul. Když mě lidé osloví pane hrabě, říkám: „Nejsem hrabě.“ Potom si s nimi třeba začnu tykat a najednou jsem u nich hrabě, ale jako přezdívkou u určité společnosti. Takže když třeba přijdu na pivo, od pípy se ozve: „Ahoj, hrabě, vole, pojď na panáka.“
Kořeny vašeho rodu Bubnů, původně vladyckého, později hraběcího, sahají do 14. století a do východních Čech, kde jste dodnes. Prapůvodně ovšem vlastnili na Plzeňsku hrad Buben, od něhož se odvíjí zvláštní rodové jméno. Je to tak?
Doložitelné rodové kořeny sahají dokonce až do 13. století, kdy se setkáváme s prvními zmínkami o vladycích, kteří nosí predikát „z Bubna“. Mnozí členové rodu jsou spjatí s vládnoucími rody Přemyslovců, Lucemburků a s většinou významných českých šlechtických rodin. A se jménem hradu je to přesně naopak, podle rodového jména nazvali později hrad Buben.
V erbu máte kromě bubnu i lva, k čemuž se váže pěkná příhoda. Heřman z Bubna bojoval v 16. století v tureckých válkách a přivezl si s sebou domů lva, kterého zachránil před přesilou šelem. Když zemřel, lev se utrápil, a tak Heřmanovi dali do hrobky jeho kůži pod hlavu. To bude jen legenda, že?
Heřman II. Varlich z Bubna byl vojevůdcem a generálem habsburské císařské armády. V báji se praví, že šelmy, před kterými Heřman lva bránil, byli tygři. A na legendě zřejmě něco bude. Když se totiž Heřmanova hrobka v kostele na Horním Jelení stěhovala na důstojnější místo, byl u toho kromě památkářů a dalších expertů i můj dědeček, který říkal, že lví hříva v tumbě opravdu byla. Mimochodem, byl to právě Heřman, kdo nechal kostel i zámek na Jelení postavit.
Když poskočíme v dějinách dál, v časech Bílé hory stáli vaši předci na obou stranách občanské války – na stavovské i katolické. Vy jste potomek té druhé části rodiny, kterou Habsburkové za loajalitu odměnili povýšením do panského stavu?
Měli jsme v té době u císaře černý puntík. Naše část rodiny sice byla katolická, ale bratr našeho předka, Jan Mladší Varlich z Bubna, se postavil na stranu protestantů a po Bílé hoře utekl do exilu, kde se stal generálem emigračního vojska. Později cestoval s družinou do Čech, tedy do země, kde na něj byla uvalena klatba. Při tajných nočních schůzkách zde nabízel Valdštejnovi korunu českého krále. Kdyby neutekl, byl by popraven na Staroměstském náměstí. Jeho jméno bylo přibito na šibenici a on byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a majetku. Druhý černý puntík byl za to, že další z předků si vzal Budovcovou z Budova. A Václav Budovec z Budova byl jeden z těch popravených. Takže s naší rodinou si císař moc nevěděl rady. Nakonec nám majetek katolické části rodiny zůstal.
Váš předek, Ferdinand Antonín, byl vynikající diplomat a stratég v napoleonských válkách, účastnil se i bitvy u Lipska, jako přímý podřízený rakouského císaře byl vyslán s poselstvím k Napoleonovi do Paříže. Máte o tom rodinné zprávy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
