Izrael má nejrasističtější vládu v historii, ale věřím ve dva státy, říká děkan jordánské univerzity Al Momani
Izrael sdílí s Jordánskem svou nejdelší hranici a také mírovou smlouvu, která je jedna z mála mírových smluv mezi Izraelem a arabskými státy. V posledních letech jsou vztahy mezi Izraelem a Jordánskem napjaté, současná izraelská vláda svou politikou na Západním břehu situaci nepomohla a do toho se přidala vojenská operace v Gaze. Domácí situace v Jordánsku není o nic klidnější, protože téměř polovina Jordánců má palestinské předky. Jak vnímá současný konflikt mladá generace Jordánců, jakým výzvám musí Jordánsko v současném izraelsko-palestinském konfliktu čelit a je dvoustátní řešení stále ve hře? Na to Reflexu odpovídal Hasan Al Momani, děkan Fakulty mezinárodních vztahů na University of Jordan.
Profesor Hasan Al Momani je děkanem na Fakultě mezinárodních vztahů Prince Al Hussein Bin Abdullaha II. a specializuje se na řízení konfliktů a mezinárodní vyjednávání a v rámci doktorského studia se zabýval podmínkami, které ovlivnily jordánsko-izraelská jednání v letech 1991-1994. Studoval na několika univerzitách v Evropě, včetně King's College v Londýně nebo na Uppsalské univerzitě ve Švédsku.
Pracujete s mladými generacemi v Jordánsku více než 30 let, jak vnímá ta současná generace to, co se děje na Blízkém východě?
Kdybyste mluvila s generací mladých Jordánců před 20 - 30 lety, když jsem v akademické sféře začínal, všimla byste si toho, jak moc byla tehdejší generace zpolitizovaná, ten konflikt byl v nich zakořeněn. Později s rozvojem internetu si mladí našli i mnoho dalších rozptýlení a zájem lehce opadl. Nedávná eskalace v Izraeli je ale úplně jiná, než všechny předešlé operace. Získala si vysokou pozornost mladých lidí tady, protože celou operaci sledují online na internetu.
Z vlastní zkušenosti, kterou mám tady v Jordánsku, lidé rozlišují to, co se říká v televizi a co říká vláda mezi tím, co si myslí a co vidí na sociálních sítích..Jaká je důvěra v tradiční média v Jordánsku?
Ani Jordánsku se nevyhýbá celosvětový fenomén dezinformací. Zvlášť u mladé generace si všímám, že už nezkouší televizi ani zapínat. Vystačí si se sociálními sítěmi a je pravda, že obsah na internetu, který tady uvidíte se dost liší od toho, co byste viděla nebo slyšela u nás v televizi nebo v rádiu. Myslím, že ten kontrast je mnohem větší než třeba v Česku. Všechny ty záběry z Gazy logicky působí na lidi tady ještě mnohem emotivněji než kdekoliv jinde, dotýká se to jejich indentity. Mám pocit, že momentální situace v nich probudila něco jako vlastenectví, hodně se o situaci zajímají.
S tou identitou narážíte na množství palestinských uprchlíků, které v Jordánsku žije?
Nejenom. Nezapomínejme, že téměř polovina obyvatel Jordánska má palestinské předky, ale jsou to Jordánci s jordánským pasem. Otázka uprchlíků je ještě trochu jiná kapitola. To co se děje za našimi hranicemi se nás dotýká úplně ve všech aspektech našich životů - ekonomicky, politicky, sociálně, identitárně.
Jordánsko se snaží v konfliktu vystupovat neutrálně, s Izraelem uzavřelo v roce 1994 mírovou smlouvu, ale vztah je pořád hodně křehký..
Ano, a to hlavně kvůli tomu, že vláda Benjamina Netanjahua je jako břemeno míru. To je proč se v posledních letech vztahy mezi Jordánskem a Izraelem o tolik zhoršily. Jeho vláda je ta nejrasističtější, kterou kdy měli a to ovlivňuje i nás, protože nesmíme zapomínat, že konflikt mezi Izraelci a Palestinci způsobil a pořád způsobuje vážné ekonomické a sociální výzvy Jordánsku. Jsme největším útočištěm palestinských uprchlíků, přijali jsme jich skoro tři miliony. Umíte si to představit?
Těch uprchlických táborů je v Jordánsku hodně, jaký je momentální status palestinského uprchlíka?
Nemají jordánské občanství, mají něco jako cestovní dokument a jordánská vláda jim poskytuje základní občanská práva jako právo na práci, právo na studium. Takových lidí tady máme hodně i ze Sýrie, Jemenu a z Iráku. Více než 30 % populace tvoří uprchlíci a to je nepředstavitelná zátěž pro náš sociální systém. Nelíbí se mi, jak se Izrael snaží odvrátit pozornost od konfliktu, který je mezi nimi a Palestinci, tím, že sem tam vypustí otázku, proč nepřijmeme více uprchlíků z Gazy nebo ze Západního břehu. Máme jich snad málo a pomohlo to nějak tomu, co se děje mezi nimi? Ne.
Předpokládám, že se stejně většina palestinských uprchlíků chce vrátit domů, nebo je tomu jinak?
Samozřejmě, že se chtějí vrátit domů. Nevím, jak je to u těch, kteří tady žijí desítky let, ale to přece není řešení. Ideologický základ pravicových extremistů v Izraeli je takový, že věří v historické území Palestiny, které je jejich půdou, a že finálním řešením je vyhnat Palestince pryč do okolních států. Neříkám, že toto je většinový názor Izraelců, ale bohužel jim tato sorta lidí vládne momentálně. A byly tady i časy, kdy tyto radikální skupiny v Izraeli zvedaly téma, které nazvaly “Jordánská možnost”, to znamenalo, že Jordánsko je Palestina, a že Palestinci patří do Jordánska. Je to jednoduché, Izrael se snaží exportovat vlastní problém do okolních států a možná i napříč celým světem, ale tak to není. Je to problém mezi Izraelci a Palestinci a předmětem konfliktu je půda, nikoliv náboženství.
Bezprostředně po útoku Hamásu na Izrael, jak byste popsal atmosféru tady v Jordánsku?
Všichni byli v šoku. Bylo to překvapení pro Izrael, pro nás i pro Hamás. Přicházely různé a často i protichůdné informace, jedno bylo ale jisté už od začátku a tím bylo to, že politika Benjamina Netanjahua selhala. Jestli je něco z čeho tady měli lidé radost, nebylo lidské utrpení, ale ponížení Netanjahua. On byl ten, co pořád říkal, že je pan bezpečnost, že je ten, co může porazit Hamás a opravdu nečekal, že bude ten, který bude Hamásem poražen. Bude při nejmenším v arabském světě pamatován jako premiér, za jehož vlády byl Izrael napaden Hamásem a to je opravdu paradox.
Jak vnímáte Hamás, který podle vás izraelského premiéra porazil?
Hamás je výsledkem neutuchajícího konfliktu mezi Palestinci a Izraelci. A Izraelci dělají tu chybu, že se neustále, už od jejich vzniku, snaží vypořádat s dopady, ale neřeší příčiny. Před Hamásem tady byla Organizace pro osvobození Palestiny, takže Palestinci pořád vytvářejí nějaké organizace odporu. A proč vytváří organizace odporu? To jsme zase u těch příčin. Musím říct, že Hamás je obrovský problém. Nejsem jeden z těch co má problém říct, že Hamás je teroristická organizace. Je to teroristická organizace, je to nechtěný produkt širšího problému, kterým je okupace. Benjaminu Netanjahuovi se povedlo v posledních několika letech naprosto odvrátit pozornost od toho, co je příčinou teroru a velmi šikovně za sebou poskládal lidi z nejrůznějších radikálních skupin napříč Izraelem. Je to skvělý rétor a manipulátor, který nikdy nevěřil ve dvoustátní řešení.
A vy v něj věříte?
Ano, já v něj věřím. Já vím, že nad tím už mnoho lidí zlomilo hůl, ale je to jenom otázka vůle. Od první minuty, co vytvoříme podmínky pro vznik Palestiny, uvidíme i vůli pro dvoustátní řešení. Samozřejmě, že teď jsou všichni plní pomsty, ale jakmile nahradíme zabíjení a vzájemnou nenávist nadějí ekonomického rozvoje, obchodu a blahobytu, kde na konci bude cílem samostatný stát, vyžene to pomstu. Jenomže teď Palestincům žádnou naději ani vizi nedáváme, nemají čím nahradit svůj vztek.
