Jan Štefl: Potravinová soběstačnost ve všech komoditách je neufinancovatelná utopie
Celou Evropu už několik týdnů svírají protestní demonstrace zemědělců. Začalo to kvůli snížení dotací na naftu, další výtky vůči vládám a požadavky se pak postupně přidávaly a kupily. Padaly nejrůznější nápady, jak pomoct evropskému zemědělství. Ovšem ne vše je vůbec možné a realizovatelné, jak vyplývá z rozhovoru s Janem Šteflem, místopředsedou Asociace soukromého zemědělství ČR.
Během demonstrací se ozývá často potravinová soběstačnost. Je tohle důležité, když potraviny tak jako tak cestují po celé Evropě? Není to takový socialistický resentiment bývalých "jezeďáků"?
Spíše než termín potravinová soběstačnost je ve skutečnosti mnohem důležitější a širší termín potravinová bezpečnost. Ta zahrnuje nejenom určitou míru potravinové soběstačnosti, například v každém státě, ale především také potřebu udržení určité regionální produkce a výroby potravin včetně udržení, nebo dokonce navýšení úrodnosti půdy a s tím související péči o krajinu. Snaha o stoprocentní potravinovou soběstačnost prakticky ve všech komoditách v každém státě je ekonomicky nezvladatelnou a neufinancovatelnou utopií. Na druhé straně udržování přiměřené soběstačnosti v zemědělské produkci, potravinách a především udržení živého venkovského podnikatelského prostředí a produkční krajiny v každé zemi je nutností.
Zároveň zazněly stížnosti, že současná situace dopadá zejména na ty, kteří se specializují na určité plodiny (obiloviny, řepka). Není to také už styl zemědělství, co je za námi? Velké lány, specializace, malá diverzifikace podnikání….
Kdo se specializuje pouze na některou zemědělskou komoditu, musí počítat s tím, že mu trh může připravit nemilá překvapení ve výkyvech cen jím produkované komodity, a to v dobrém i negativním smyslu. Ten, kdo naopak vyrábí nebo produkuje pestřejší skladbu komodit, má zpravidla sice vyšší provozní i investiční náklady, ale zase na jeho ekonomiku podniku tolik nedopadají roční tržní výkyvy cen jednotlivých komodit. Obecně také platí, že při nízkých cenách rostlinných komodit jsou lepší ceny u živočišných komodit a naopak. Podobně je tomu u sezonní produkce ovoce a zeleniny. Zemědělec tedy má v tomto smyslu i určitou volbu v tom, jak bude svoji činnost diverzifikovat či se bude specializovat.
Systém evropského zemědělství se zdá značně zašmodrchaný, pořád se něco dotuje. Nebylo by lepší méně dotovat a koupit si to jablíčko za jeho skutečnou cenu? My jsme navštívili dvě ekologické farmy, jedna zcela bez dotací, druhá částečně s dotacemi, ale pouze investičního charakteru (nyní rekonstrukce špýcharu z 16. století)…
Systém evropského zemědělství zase tak zašmodrchaný není. Spíše se v ČR cíle a úkoly Společné zemědělské politiky špatně prezentují a vysvětlují a praktikují. Veškeré zemědělské podpory, chcete-li dotace, nesmí podle pravidel Společné zemědělské politiky směřovat a nesměřují do podpory produkce zemědělských komodit, protože těch EU produkuje dokonce nadbytek. Směrují k úhradě nákladů souvisejících s péčí o zemědělskou krajinu, její pestrosti a k pestrosti venkova včetně podpory především menších rodinných farem. Pokud bychom zemědělství v EU nechtěli dotovat, museli bychom ustoupit právě od některých především enviromentálních požadavků, které na zemědělce klademe, a asi bychom neudrželi ekonomickou životaschopnost menších farem na venkově. Vše by rychle ovládly a produkovaly národní a nadnárodní holdingy a společnosti, což by mohlo vést ke ztrátě tolik důležité potravinové bezpečnosti.
Hodně se hovoří o pesticidech. Jejich snižování je součástí Green dealu. Co vše na téhle dohodě vlastně vadí?
Green deal se v současnosti již týká energetiky a průmyslu, pro zemědělství zatím ještě nemá schváleny žádné prováděcí vyhlášky ani nařízení. O nich se teprve jedná a diskutuje. Forma a parametry snižování spotřeby pesticidů je jednou z těchto věcí. Obecně platí, že bude záležet na nastavení hloubky a rychlosti aplikace budoucích cílů Green dealu pro zemědělství a také kdo a v jaké výši s tím související vynaložené náklady zemědělcům uhradí. Nároky na zemědělce totiž už před zavedením nových pravidel stále jenom rostou a objem finančních náhrad vyčleněných v EU na kompenzací za tuto společenskou objednávku zůstávají již 10 let v EU v nezměněné výši.
Podle agrárního analytika pana Havla je základní úlohou zemědělství krajinotvorba. Tady se ale neustále žehrá na to, že půda nezadržuje vodu, minimálně první povodňové stupně jsou už běžné každý rok. Proč to tak je?
Zemědělství má dva úkoly, a to produkovat komodity pro potraviny a udržovat krajinu. EU k tomu dodává, že se má udržovat i životaschopný venkov, a tyto tři věci chce EU podporovat legislativně i finančně. Péče o krajinu je nyní prvořadým cílem i v EU, protože jde nejenom o udržení produkční schopnosti půdy a krajiny jako takové, ale i o potřebný způsob ochrany přírody a krajiny proti probíhajícím klimatickým změnám. EU nyní produkuje pro své občany dostatek potravin, a proto si může i dovolit podporovat nyní především tato opatření v zemědělské krajině, na venkově a v přírodě.
