Slíva v anketě Reflexu: Nesnáším oligarchy, co mají plná ústa obyčejných lidí, a vysoké tóny sopranistek
V anketě Reflexu zjišťujeme hodnotové a charakterové profily českých osobností. Tentokrát odpovídal Jiří Slíva, výtvarník a básník, který se věnuje kreslenému humoru, litografii, grafice a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. Jeho kreslené vtipy jsou publikovány v mnoha českých i zahraničních novinách a časopisech včetně Reflexu.
Na co jste pyšný?
Sice pýcha předchází pád, ale když už, tak jsem pyšný na to, že mne do této ankety vyzvala moje oblíbená redaktorka Jana Bendová.
Co nejvíc nesnášíte?
Třeba když má oligarcha plná ústa „obyčejných lidí“. Nebo vysoké tóny zpěvaček sopranistek, protože mám od vojny poruchu sluchu, tinnitus.
Co je podle vás největším neštěstím?
Velkým neštěstím je, když člověk nemůže dělat, co ho baví, a ještě větším neštěstím je, když ho nebaví nic.
Kdo je pro vás autorita?
V průběhu života od rodičů, některých učitelů, pak kapelníků až například po Jiřího Anderleho, který mne učil grafickou techniku leptu, a Jiřího Salamouna, který mě přivedl k litografii.
Kterému politikovi věříte?
Těžko říct, ale u nás spíš těm českého původu…
Dáte nám kulturní tip?
Z posledních týdnů Dobře rozehraná partie v divadle Kalich, film R. Polanského Hotel Palace, knížka Toyen od A. Sedláčkové.
Co je největší problém České republiky?
Nevím, zda jsou to jen naše problémy, ale třeba závist, zápecnictví…
Co by se mělo dělat se změnou klimatu?
Kdo ví, co by mohlo pomoct. Třeba nejíst luštěniny? Víc chodit pěšky? Nepouštět traktory do měst?
Jste šťastný?
Dost často ano. Zrovna dnes, když mi nabídli kluci tiskaři z litografické dílny termín tisku mé nové grafiky na příští týden.
Bez čeho se neobejdete?
Bez tužky, pera, papíru, lásky, přátelství, vína, kávy, jazzu…
Existuje Bůh?
Různé národy a rasy mají různé bohy, některé dokonce více bohů. Ale myslím, že obecně vzato existuje NĚCO jako Bůh.
Jak byste chtěl umřít?
Bezbolestně, bez výčitek.
