Probuďme se! Nejsme ochotni si připustit hrozby a podceňujeme je, varuje bývalý zpravodajec a diplomat
Plukovník Libor Kutěj (56) zná české zpravodajské služby jako málokdo. Byl důstojníkem služby, který byl pověřený různými úkoly, a to i v zahraničí. V letech 2007–2009 byl zástupcem ředitele Vojenského zpravodajství a dnes je ředitelem Ústavu zpravodajských studií na Univerzitě obrany v Brně. Působil také jako diplomat v Izraeli a Jordánsku. „Obávám se, že za dobu, co v Evropě díky bohu nebyl velký konflikt, se změnila naše mentalita. Nejsme ochotni si některé hrozby připustit,“ říká v rozhovoru pro Reflex v reakci na to, co dnes reálně hrozí České republice.
Dnešní svět se zdá být nebezpečný a nevyzpytatelný, nedaleko od nás zuří krvavá válka. Jak dnes fungují české bezpečnostní a zpravodajské služby? Jsme něco takového schopni zvládat a jsme připraveni na řešení krizí?
Nejsou to čučkaři. Civilní i vojenské služby se neustále přizpůsobují situaci a trendům, jinak by to ani nešlo. Nefungují, jak si někdo usmyslí, že si samy řeknou, co by dělaly. Úkoly jim v každoročních prioritách zadává vláda. Služby předkládají vládě svá zjištění a na základě toho to pak kabinet naformuluje.
Komu a jak to předkládají?
Existuje Výbor pro zpravodajskou činnost, který je orgánem Bezpečnostní rady státu a jenž to koordinuje, tam se vyhodnocují informace nezbytné pro zajištění bezpečnosti České republiky. K tomu může něco přidat vláda nebo nějaký resort.
Ale vlády se mění. Mění se pak i ty priority?
Dobrá otázka, ale služby pracují s dlouhodobou perspektivou. Třeba rozvědka nemůže pracovat nahodile, potřebuje nějaký časový výhled, zabezpečení, dobrou přípravu. Zejména v případě složitých kontrarozvědných zemí, jako je Rusko, Čína, Írán nebo Severní Korea. To jsou komplikovaná prostředí.
To znamená, že tam všude máme agenty?
To neříkám. A na takovou otázku vám nemohu ani odpovědět.
Doufám, že v některých těch zemích jsme.
Popíšu to obecně na příkladu Ruska, protože o něm se v posledních týdnech nejvíce hovoří a některé výroční zprávy služeb ho opakovaně zmiňují. O Rusku jako velmi vážné bezpečnostní hrozbě začala česká veřejnost více hovořit až po okupaci Krymu v roce 2014, ale nebylo to dostatečně. To se změnilo po zahájení ruské agrese na Ukrajině v roce 2022. Jenže česká kontrarozvědná zpravodajská komunita ruskou hrozbu už od roku 1990, tedy po revoluci, nikdy nepodceňovala.
Takže ruská hrozba není nic nového, jak by se mohlo jevit kvůli válce na Ukrajině?
Absolutně ne! Rozvědky i kontrarozvědka se Ruskem intenzívně zabývají desítky let.
Jak přesně zpravodajské služby reagují na to, co se děje?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
