Přejel jsem autem nastraženou minu - a nic. Bouchla až pod autem, které jelo hned za námi. Proč?
Legenda 4. brigády rychlého nasazení, Martin Kocourek je mezi vojáky pojem. Poslední dva roky však tento válečný veterán bojuje se zákeřnou nemocí, která ho upoutala na vozík. „Na podzim za mnou přišel velitel z Chrudimi, Petr Matouš, že chce nejenom pro mě něco udělat. Když mi pak kluci řekli o charitativním turnaji CZ FIGHTERS FOR VETERANS, rozslzeli mě,“ přiznává Martin Kocourek.
„V uniformě jsem strávil třiatřicet let. V armádě jsem našel hodně kamarádů, tedy spíš bratrů než kamarádů. Po tom, co mě potkalo, totiž člověk pozná, kdo je kdo,“ říká štábní praporčík ve výslužbě Martin Kocourek. „Na podzim 2021 jsem začal mít zdravotní problémy. Mám poškozenou míchu, jednu dobu jsem nechodil vůbec, teď zvládnu pár kroků o berlích. Prognóza je nejistá. Pravděpodobná neurosarkodióza… Nikdo neví, co bude dál. Pro armádu nejsem dost fit, skončil jsem v civilu. Jsem rád, že můžu pracovat u 4. brigády rychlého nasazení jako civilní zaměstnanec, její velitel plk. Jiří Líbal je jeden z nejlepší lidí, které jsem v životě potkal.
Když za mnou na podzim přišel Matty, myslím Petr Matouš, že nejen pro mě chce něco udělat, netušil jsem, co má v plánu. ,Budu zase chodit?‘ zasmál jsem se. Když mi pak kluci řekli o projektu CZ FIGHTERS FOR VETERANS, rozslzeli mě. A to mě jen tak něco nedojme. Byl jsem na osmi misích, v Bosně, Afghánistánu, Iráku, Kosovu, v Mali.
Na začátku tisíciletí jsme mohli domů zavolat jednou za půl roku, v roce 2009 už to bylo jednou za měsíc. To je asi jasné, co do telefonu vykládáte: ,Mám se dobře, je tu klid, nic tu nebouchá, nestřílí se tady, ne, opravdu nemusíš mít žádné obavy.‘ Nebezpečí jsem si nepřipouštěl, co se má stát, to se stane. Díky svému příjmení mám možná devět životů. Přejel jsem autem nastraženou minu - a nic, bouchla až pod autem, které jelo hned za námi. Vláďa Šupa byl ošklivě zraněný. Proč se to nestalo mně a jemu jo? To je otázka, která mě trápí. Měl jsem výčitky, byl to můj voják.
Ke konci roku 2013 mi zavolal Lesi, Jarda Lieskovan, jestli nemám někoho schopného, že jim vypadl jeden člověk. Doporučil jsem Davida Beneše. Byl jsem si jistý, že z Davida jednou bude velitel, měl pro to všechny předpoklady. ,Když budeš na misi s Lesim, je to stejný, jako bychom tam byli spolu.‘ Lesi byl legenda, každý ho měl rád, byl to smíšek a velkej válečník.
Když se to stalo, velitel mě poslal za Davidovou rodinou. Musel jsem jim říci, že jejich syn, kterého jsem poslal do mise, se už nikdy nevrátí. Neumíte si představit, jak hrozné to bylo… S Davidovými blízkými jsme stále v kontaktu. To je přece naprosto samozřejmé, že jsme je neopustili.“
Martin Kocourek by sám mohl žehrat na osud, ale nedělá to. Bere život takový, jaký je. Chlap, který byl ještě před třemi lety lamželezo, je nyní šťastný, že o berlích dokáže ujít pár kroků. Nevzdává to, ale nemaluje si vzdušné zámky. Auto s ručním řízením by se mu hodilo. Organizátoři a účastníci charitativního gala večera CZ FIGHTERS FOR VETERANS věří, že vybojují dost prostředků na to, aby mohli Martinu Kocourkovi usnadnit jeho situaci.
Časopis Reflex pak v návaznosti na projekt CZ FIGHTERS FOR VETERANS pořádá aukci fotografií zápasníků, které vytvořila fotografka Nguyen Phuong Thao.
Vydražit je můžete zde.
Výtěžek aukce je určen na pomoc válečným veteránům a rodinám vojáků, kteří za naši zemi položili život. Velkoformátové fotografie budou dražitelům slavnostně předány 14. května 2024 v pražské restauraci Červený Jelen, kde se s bojovníky také osobně setkáte.
