Buchert: Do Bruselu vysíláme slabé politiky. Přitom jde o prestiž a stotisícové platy
Volby do Evropského parlamentu se v České republice dlouhodobě vyznačují nižší volební účastí. Proč si většina Čechů stále myslí, že se nás problémy Evropské unie netýkají? Jaké postavení si Česká republika vybudovala za dvacet let v Evropské unii? A proč se nám nedaří posílat do Bruselu silné zástupce? I na tyto otázky spojené s volbou europoslanců odpovídá Viliam Buchert, který se domácí i zahraniční politické scéně podrobně věnuje.
Česká republika si na dalších pět let volí dvacet jedna poslanců, kteří ji budou zastupovat v Evropském parlamentu. Volební účast se dlouhodobě drží pod hranicí třiceti procent a výrazný nárůst ji nejspíš nečeká ani letos. Může za to pocit, že je nám Brusel vzdálený nejen geograficky, ale i politicky.
Pro europoslance se přitom jedná o důležitou a vcelku prestižní roli. Nejen že je to dobře placená práce, poslanci, kteří mandát získají, budou mít významný vliv na směřování Evropské unie i České republiky.
I přesto, že se zájem o dění v Evropské unii a dopad na Českou republiku ve společnosti ve výsledku zvyšuje, stále nemáme v zahraniční politice tak silný hlas, jaký bychom mít měli. Mezi politiky s vyšší šancí uspět patří ti ze stran SPOLU a ANO. Celkový problém nejen s letošními kandidáty je ale jejich slabé postavení z hlediska světové politiky.
Kdo má největší šance na zvolení? Jaké téma je pro Českou republiku v otázce Evropské unie opravdu důležité? A proč to není v první řadě Green deal?
