Jindřich Vobořil: Omezení reklamy i větší kontrola prodeje alkoholu by byly správné

V  Česku je obrovská tolerance k alkoholu, daleko větší než v jiných zemích. Proč tomu tak je?

Když to trochu přeženu, třicet let se s tím nic nedělá. Poté, co jsem v létě 2010 nastoupil poprvé na místo národního protidrogového koordinátora, měl jsem na starost jenom drogy. Pořád jsem ale upozorňoval, že je potřeba celý přístup integrovat a mít tam i alkohol, tabák a hazard dohromady. Za Rusnokovy vlády jsem pak kvůli tomu byl málem na vyhazov. Skartovala se tehdy dokonce nějaká moje zpráva. Bylo kolem toho hrozně horko. Den před Štědrým dnem roku 2013 mi premiér volal a chtěl, abych vydal nějakou zprávu, protože někteří ministři požadovali moji okamžitou rezignaci. Jenom myšlenka na možnost integrovat politiky v oblasti závislostí, více se jí věnovat a veřejně nasvítit, vyvolávala problém. To pro alko­hol pořád platí. V Česku držíme status quo, tedy stav, který známe. Ať je to v oblasti prevence, léčby, nebo nějakých regulací, problémy s alkoholem dál ignorujeme. Sice jsme si loni na jaře schválili Akční plán politiky v oblasti závislostí 2023–2025, kterým jsme to měli změnit, ale odvaha a chuť situaci měnit a dávat do toho více peněz jsou pořád malé. Samozřejmě velká a obecně sdílená tolerance k alkoholu je jednou z příčin.

A pořád dál hrdě říkáme, že pivo je národní nápoj. Že se nemá danit tiché víno, na což tlačí některé politické síly a lobbistické skupiny. Zatímco byla zakázána reklama na tabákové výrobky, na alkohol běží dál. Někdy dokonce v televizi kolem sportovních přenosů, což je velký bizár, když má sport vést k zdravému životnímu stylu. Skutečně se to nedá změnit?

Tolerance k problematickému pití je obecně ve střední Evropě velká. Vždy tomu tak bylo, ať si vezmeme Česko, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, či Maďarsko. Na rozdíl od jiných jsme my nedělali žádná velká opatření. Příkladem je třeba Německo, kde se pohled podařilo změnit, kde mají různá opatření a zákony a kde se snížil počet mladých lidí, chcete-li dětí, kteří zneužívají alkohol.

Jak konkrétně?

Když se podíváme na opakované mezinárodní studie s názvem Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) či na studie HBSC zaměřené na rizikové chování dětí ve věku 11–15 let, není na tom Česká republika oproti jiným zemím dobře. Pořád jsme, bohužel, v negativním směru na špičce. Nelze se tomu divit, u nás všude vidíme reklamu na alko­hol, máme malé restrikce, všude se alkohol prodává.

To znamená, že pokulhává i ­státní správa?