Prožíváme digitální revoluci. Komu ujede vlak, už do něj nenaskočí, říká Luboš Lukasík z T-Mobile
Je zkušeným vrcholovým manažerem s dlouholetou praxí v telekomunikacích, v současnosti řídí divizi T-Business, která se věnuje péči o firemní zákazníky a veřejnou správu ve společnosti T-Mobile. Jeho slova o nutnosti naskočit do rozjetého vlaku nových technologií jsou úderná a důvody jasně vysvětlené.
Co vy osobně chápete pod pojmem digitalizace?
Maximální využití dostupných technologií k usnadnění života – osobního i pracovního, samozřejmě v rozumné míře. Mobilní telefon, po kterém saháme hned ráno, je dnes hlavním nástrojem pro komunikaci a řešení každodenních záležitostí. Nedávno jsem sledoval devadesátkový film, kde hlavního hrdinu naháněli přes pevnou linku. Čekalo se, až dorazí domů nebo do kanceláře. Dnes si také už ani nedokážeme představit, že bychom šli do banky zadat běžnou platbu, když vše můžeme řešit online.
Jaké další výhody nám technologie přinášejí?
Očekáváme, že za nás vykonají spoustu věcí, které nechceme dělat, zdržují nás nebo zatěžují. V domácnosti už nemusíme řešit, zda jsme zhasnuli světla a vypnuli spotřebiče – máme na to jedno tlačítko. To stejné chceme i ve firmě. Co nejvíce zautomatizovat to, co je nezáživné, rutinní nebo na to prostě nemáme lidi.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Skoro každá společnost má spoustu cestovních výdajů. Agenda na zpracování cestovného, vyplácení záloh, hrazení hotelů, pohonných hmot atd., zaměstnává relativně dost lidí. Pokud ale používáte nějaký systém, stačí vyfotit účtenku a poslat ji dál. Navíc to uděláte online. Nejde to sice úplně bez zaměstnanců, ale jejich počet je citelně menší. U státu je to podobné. Mimochodem víte, že náš státní aparát zaměstnává kolem miliónu lidí? Třeba v počtu policistů na jednoho obyvatele jsme na jednom z předních míst v Evropě. A znamená to, že jsme superbezpečný stát? Ne, je to jen o větší byrokracii. Když se podíváte na mezinárodní srovnání, u nás je ta státní správa podle mnoha indikátorů velmi neefektivní.
Co digitalizace ve školství či zdravotnictví? Jak jsme na tom zde?
Nedávno jsem slyšel podcast, kde zaznělo, že každý patnáctý učitel u nás je ředitelem, a spravuje agendu, která není digitalizovaná. Jak na tom se školstvím jsme, dost jasně ukázal covid. A zdravotnictví? Vzpomínáte, jaká vlna odporu se zvedla při zavádění e-receptů? Během pandemie jsme měli štěstí, že už fungovaly. Na evropské úrovni vidíme příklady, jako je třeba elektronická zdravotní knížka, která může ulevit systému a zvýšit efektivitu. Například Řecko díky tomu výrazně ušetřilo.
Jak jsou na tom naše firmy?
Kdo dnes volí způsob strkat hlavu do písku, výrazně ztrácí náskok a konkurenceschopnost, jeho náklady jsou, a hlavně budou výrazně vyšší. Dobře je to vidět třeba u skladových prostor. Pokud vlastníte tradiční sklad, děláte čistě jenom skladové hospodářství a vedle vás si někdo postaví sklad moderní, plně digitální, co je výsledkem? Váš soused má z hlediska provozu třeba o 15 % menší náklady, nemusí navíc shánět lidi na noční směny, a protože nemusí svítit ani topit, výrazně ušetří i na energiích. A také se mu velmi omezí chybovost. Je levnější, rychlejší, přesnější. A co udělá zákazník? Vezme prohlížeč, srovná ceny a vezme zboží od toho, kdo má produkt levnější.
Je tedy velký rozdíl mezi českými a zahraničními firmami
Když se porovnáme s firmami v rámci Evropy, není to úplná katastrofa. Máme i dost firem, které se drží v popředí – například Continental, to je mezinárodní firma vyrábějící součástky do aut. Z těch, co jsou v českých rukách, mě napadá třeba Tatra. Je i dost firem, které u nás mají digitálně řízené sklady. Ale drtivá většina podniků je stále opatrná; bojí se věci někam výrazně posouvat. To je bohužel trend celé Evropy, takže nijak nevybočujeme. Problém je, že Evropa výrazně zaostává za Asií, i za Spojenými státy.
V nějakém komentáři jste použil přirovnání, že jsme jako žába, která se pomalu vaří v kotli, a nestačili jsme včas vyskočit. Proč to tak je?
Jednoduše řečeno: máme se moc dobře. Pokud se nám daří dobře, neuvědomujeme si to. Nechce se nám riskovat, jít do nových výzev, nechceme ani investovat. Máme takové pravidlo – nejen u nás, ale i v sousedních zemích, a to je: „Co funguje, na to nesahej.“ Takže problém vidím v mentálním nastavení většiny úspěšných firem. Když se s jejich zástupci bavím o nějakých moderních technologiích, říkají: „My tuhle novou technologii řešíme, ale nepotřebujeme ji letos, možná ani příští rok, takže si zatím vystačíme.“ Jenže pokud na to nebudou nachystáni a nezačnou se na ni ani připravovat, tak to za ty dva roky nezvládnou.
V době covidu jsme ale viděli, že to může zafungovat obratem. Do digitálního světa jsme museli skočit velmi rychle a skoro po hlavě…
Ano, to zafungovalo v momentě krize. Všichni se okamžitě připojili přes vzdálený přístup, a to, co bylo dříve používáno jen výjimečně (ZOOM nebo třeba Teamsy), se začalo používat standardně. Ale ten svět kolem i dnes běží velmi rychle. Populární je vše kolem AI – tedy práce s velkým množstvím dat, jejich zpracováním, moderními technologiemi. Je to ale záležitost, která tu funguje už delší dobu; třeba ve výrobních procesech. Pro firmy, které je používají, je to bráno jako jakýsi standard. Na druhou stranu, pokud se nepřizpůsobíme, neskončí to žádnou katastrofou. Svět kolem nás pojede dál, my ale oproti ostatním budeme pozadu. Nebudeme asi úplně stagnovat, možná i pomaličku porosteme. Nicméně pak se možná budeme divit, kam jsme se dostali, resp. nedostali. Nebo se vzpamatujeme, a zjistíme, že tudy cesta nevede.
Jaké je tedy vaše doporučení? Co je potřeba udělat?
Hlavně si uvědomit, že tenhle pomyslný vlak jede opravdu strašně rychle. A pokud do něj nenaskočíme teď, tak to nezvládneme ani v budoucnu. Není to tedy o tom, že si řeknu: letos nebudu nic dělat, udělám to příští rok. Víme o AI, která pracuje s obrovským množstvím dat – a pokud ta data ve své firmě nesesbíráte, nemáte digitalizované procesy, nemáte na všech svých výrobních jednotkách, ať starých nebo nových, postavená nějaká čidla, tak se prostě do budoucna nezlepšíte. A když si vedle vás pořídí byznys někdo jiný, kdo tyto procesy má, ta propast mezi vámi se bude výrazně zvětšovat.
Není to i o generační výměně ve firmách? Mladí jsou s digitálním světem přeci jen více propojení.
Částečně ano, ale nemyslím si, že jde jen o to. Existuje i spousta firem, které vedou její původní majitelé, dnes už v úctyhodném věku, kteří jsou stále velmi inovativní. Jde spíše o chuť ty věci řešit, hledat možnosti a posouvat se dopředu. Je potřeba, aby si firmy uvědomily, že věcí odehrávajících se na pozadí, je strašně moc. Jak ve výrobní oblasti, tak ve zbylé podnikatelské sféře. A technologií, které sem přichází, je také obrovské množství. Pokud se nezačneme technologiím otvírat a nezačneme hledat, jak je využít v byznyse, postupně ztratíme tu zmiňovanou konkurenceschopnost.
Ze které z evropských zemí si můžeme vzít příklad?
Na špici jsou severské země a pak státy Pobaltí, a ty se také musely prosadit. My jako země jsme v takové komfortní pozici – za posledních několik let máme extrémní růst HDP. To, co se tady stalo po pádu komunismu, je prostě ekonomický zázrak, ať si každý říká, co chce. Máme výhodu, že se praotec Čech zastavil až tady, a tak těžíme z blízkosti velkých trhů: Německo, Rakousko, Polsko… Když se podíváte, kolik tu projíždí kamionů, vidíte, že jsme takovým logistickým centrem regionu. Dlouho jsme také čerpali z toho, že sem přicházelo velké množství zahraničních společností, vznikla tu i spousta našich úspěšných firem. Měli jsme vzdělanou, a pořád relativně levnou pracovní sílu. Češi jsou navíc velmi konzervativní a neodchází odsud. Jsme jedna z mála postkomunistických zemí, ne-li jediná, kde obyvatel neubývá. Ve velkých firmách třeba v Německu najdete velké enklávy zaměstnanců z Polska, Maďarska, ze zemí bývalé Jugoslávie. Ale Čechů coby na prstech jedné ruky spočítal. Takže trhy máme blízko, energie za rozumné ceny. A co z toho máme? Jediné, co nám do budoucna zůstane, je ta konkurenceschopnost. Teď jde o to, co nejvíce uplatnit moderní technologie.
Ve společnosti na druhou stranu panuje obava, že AI připraví lidi o práci.
Jestli někdo přesouval šroubky zleva doprava, naučí ovládat mašinku, která to bude dělat za něj. Je to samozřejmě otázka rekvalifikace, a to je oblast, kde svou úlohu mají manažeři, vizionáři, a je to i úkol politiků, které si platíme v managementu státní správy. Oni by měli vědět, kam to celé směřuje. A já to vidím tak, že jestli nebudeme tyhle technologie uplatňovat a zavádět, tak ve světě neuspějeme.
O jak velkých investicích se tedy bavíme?
Možná to řadu lidí překvapí, ale investice do digitalizace nemusí být nijak horentní. Jak na úrovni firem, tak i státu. A změny jsou relativně rychle proveditelné. Navíc se u nich dají ještě využít i nějaké strukturální fondy. Celkově je to tedy spíš o mindsetu.
T-Mobile nedávno digitalizoval i festival Colours of Ostrava. Jak to dopadlo a jaké jste z toho načerpali poznatky?
Dopadlo to skvěle. My jsme vyslyšeli požadavek nových vlastníků, kteří chtěli všechno cashless. A to z několika důvodů: aby to fungovalo rychle, dobře a zbavili se hotovosti. Spustili jsme jednoduchou síť, ve které běžely platební terminály všech prodejců. Navíc návštěvníci dostali na ruku čip, takže to mělo přínos i z pohledu bezpečnosti. Náklady pro takto velký festival se pohybovaly v řádu jednotek milionů korun, za použití relativně jednoduché technologie. To podobné se dá udělat všude: ve firmě zavedete jednoduchou síť, začnete do ní připojovat veškeré stroje, přístroje, včetně těch starých, zavedete QR kódy pro zákazníky. Také se teď mluví o 5G sítích pro firmy. Investice do takové privátní sítě se může u běžné výrobní společnosti měsíčně pohybovat třeba ve výši mzdy jednoho zaměstnance. Nejsou to vždy nutně superobrovské částky. A pokud to ve firmě zavedete, umožní vám to třeba pasivní sledování potřebných součástek.
To je problém, o kterém se moc nemluví: ale dle odhadů tráví někteří zaměstnanci velkých provozů až 20 % času tím, že něco hledají.
To je pravda. Vezměte si, že máte výrobu třeba odlitků, máte na ně různé formy a přístroje. A tak vlastně stále něco přemisťujete nebo hledáte. Přitom stačí nalepit tag, který vás v nákladu vyjde na pár korun, vaše 5G síť vám umožní ty věci sledovat a najdete je s přesností na metr. Když toto nabídnete šéfovi logistiky, řekne vám, že je to jako splněný sen. A tak bude v provozu jezdit ještěrka a někdo nad tím vším bude jen dohlížet. Do výroby zapojíte stroje, které vám ušetří zdroje, zaměstnance můžete přesunout na kvalifikovanější a zodpovědnější práci. Radím tedy: Hledejte technologické možnosti s partnery, kteří vás jednoduchými kroky posunou dopředu a vysvětlí, čeho jste schopni dosáhnout. Zajděte za nějakou firmou poskytující technologické poradenství. Nebo navštivte Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. V části, která se jmenuje Digitální továrna, uvidíte reálné ukázky toho, co je na trhu k dispozici a nové technologie si tu můžete i vyzkoušet. A až uvidíte, co si reálně můžete pořídit doslova za pár korun, tak vám to možná i vyrazí dech.
