DJ Elderbrook: Mám kliku, že jsem začal dělat hudbu ještě před TikTokem. Dnes by to bylo těžší
Od hraní v menších klubech až po vyprodané, velkoryse produkované koncerty – taková je hudební cesta britského hudebníka, producenta a skladatele Alexandera Kotze, známějšího pod jménem Elderbrook. Ten patří mezi přední postavy současné britské elektronické a indie-dance scény. O jeho kvalitách se můžete přesvědčit sami – vystoupí 14. 11. v pražském SaSaZu. O jeho začátcích, tlaku na výkon, životě s rodinou i o vniku unikátního „cinematic“ zvuku se dočtete v rozhovoru pro Reflex.
Můžete nám říct něco o tom, jak to všechno začalo? Jak jste se dostal k tomu, co dnes děláte?
Myslím, že to začalo láskou ke kapelám jako Arctic Monkeys, The Strokes a podobně. Dlouho jsem v kapelách hrál a pak došlo na to, že jsme měli nahrávat. Stáhl jsem si nějaký software do počítače a zjistil, že zvuky můžete dělat i bez kapely. Takže jsem se kapely zbavil a zůstal u elektronické hudby.
Ta je často označována jako filmová, respektive že má takový „cinematic“ zvuk. Jaké vlivy nebo techniky k tomu využíváte?
Je to celá řada věcí. Jakmile máte hotovou skladbu, jde o to, experimentovat s různými druhy syntezátorů, které by vás předtím ani nenapadlo použít. Něco, co často dělám, je, že vezmu mikrofon, dám ho na druhý konec místnosti, přidám hodně dozvuku a pak mám písničku puštěnou v pozadí a tak nějak jen křičím. Ale při úpravě to pak držím na určité hladině, takže je to pak více emotivní a dává to skladbě větší rozměr. To je taková moje věc, co dělávám, prostě křičím z druhého konce místnosti. Nedopadne to teda vždycky, ale většinou z toho, co nahraju, něco vyberu a je to! Takže tohle je jeden ze způsobů, kterým tohoto zvuku dosáhnu.
Jaké pro vás bylo přejít z hraní v menších klubech k vyprodaným velkým sálům? Mělo to vliv na to, jak vypadají vaše shows?
Nemyslím si, že by to mělo nějak zásadní vliv. Umožnilo mi to mít větší produkci. Když hraju ve velkých sálech, mám všechna ta světla a obrazovky, ledky apod. Ne všechny prostory to můžou mít, ale pomalu se to zlepšuje. To je asi ta největší změna – můžete show povznést nad rámec hudby, můžete mít k tomu světelnou show. Tím neříkám, že nehraju i malé koncerty. Zrovna nedávno jsem byl v Miláně, nikdy předtím jsem v Itálii nehrál a teď jsem hrál v maličkém klubu pro 250 lidí.
Takže klub pro 250 lidí je podle vás malý?
No já nevím, ale je to docela málo, ne?
Byl jste někdy v poslední době třeba na punkrockové scéně? 250 podle mě není zase tak málo.
No dobře, víte, co tím myslím, haha. Nebyl tam prostor pro moje světla!
Několik vašich songů mělo velké ohlasy a obří čísla na streamovacích platformách. Jak se vyrovnáváte s tlakem a očekáváními, která s tím přichází?
Je samozřejmě fajn mít úspěch s některými svými věcmi, jako se to povedlo například s trackem Cola, který jsme dělali v kolaboraci s CamelPhat. A rád bych měl takový úspěch znovu, ale čím víc na to člověk myslí, tím náročnější to je, takže si myslím, že nad tím člověk prostě nemůže moc přemýšlet. Musíte dělat hudbu, která vám přijde dost dobrá. A pokud je dobrá, lidem se bude líbit. A to je všechno, v co můžete doufat, že?
A vy na sebe vyvíjíte tlak?
Myslím si, že dřív i jo, protože se samozřejmě díváte na čísla a říkáte si: „Ach, tohle má tolik a tolik streamů. Proč má moje nová věc jen tolik streamů?“ A pak jste smutný. Ale když se nad tím zamyslíte, tak na tom prostě nezáleží. Důležité je to, jestli se vaše hudba líbí vám a jestli jste s tím výsledkem spokojení. Vím, že to je klišé, ale... to, že se vám to líbí – na tom jediném záleží.
S ohledem na to, jak se v dnešním světě věci rychle mění a všechno je jinak než před lety: máte pocit, že např. sociální sítě mají na vaši hudbu a na její streamování nějaký vliv?
Vlastně nevím. Třeba TikTok moc nepoužívám. Ale například skladba Cola je stará asi sedm let, ale minulý rok nebo rok předtím ji najednou všichni začali znovu poslouchat a používat. Takže sociální sítě ty starší věci potom tak nějak opráší a oživí. Ale jinak co se týče vlivu, kdo ví? Lidi díky tomu nachází novou hudbu, takže v tom je to fajn. Když jsem začínal, bylo to na SoundCloudu – to je vlastně taky docela sociální médium. Nahrál jsem tam svoji skladbu a pak ji jeden člověk sdílel. Pak tři lidi, pak sto, pak pět set lidí a najednou o mé hudbě věděli všichni. Takhle jsem začínal. Mám obří kliku, že jsem začal dělat hudbu ještě před TikTokem, protože si myslím, že teď by bylo velmi těžké začínat. Myslím, že pro spoustu nahrávacích společností je TikTok jediná cesta, jak začít a fungovat. Tak ještě štěstí, že jsem toho byl ušetřen.
Vaše videoklipy často obsahují výrazné vizuály, které doplňují vaši hudební tvorbu. Jak moc jste zapojen do jejich produkce?
HODNĚ. Je to pro mě hodně důležité. Rád jsem u všeho od začátku do konce, od vymýšlení nápadů až po samotnou přítomnost při střihu a dávání poznámek k úpravám a střihům. Než jsem začal dělat hudbu, chtěl jsem být videoeditorem. Proto mi tak záleží na mých videích. Takže můžu být vlastně dost otravný. Myslím, že režiséři mě pravděpodobně považují za hodně otravného, protože si myslím, že vím, o čem mluvím, ale ve skutečnosti moc nevím. Ale jsem velmi zapálený, haha.
Jaký je váš názor na současný stav elektronické indie hudební scény? Kam si myslíte, že směřuje?
To je těžká otázka, protože je to ve světě na každém místě jinak. Moje věci jsou třeba dost populární v Americe a myslím, že tam má elektronická indie kultura silnější postavení. Zatímco například v Itálii, kde jsem předtím nehrál (až na zmíněný koncert), je to možná o něco těžší. Takže to opravdu záleží na tom, kde jste. Kdybych to měl shrnout, tak to řeknu jen tak, že každé místo je jiné. Lidé mají rádi odlišné věci a různé věci vzkvétají v různých obdobích podle toho, kde se zrovna nacházíte.
Jak udržujete zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem vzhledem k nárokům hudebního průmyslu?
To je dobrá otázka. Možná ani nemám zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, haha. Ale momentálně jsem na turné a jeden příklad za všechny je to, že jsem na turné se svou rodinou. Mám dvě děti, takže jsem teď na turné se svou ženou a dvěma dětmi. A to si myslím, že je docela „zdravé“. Trávím s nimi celý den a pak jdu odehrát show a pak se probudíme v jiném městě. Takže jo, zapojení rodiny, to je důležité. Máme svůj vlastní maličký rodinný autobus, něco jako obytňák. Takže jsme všichni pohromadě a je to docela zábava. Je to jako kempování.
Jako kempování, kdy se ale každý den probudíte na parkovišti. A jak to, že máte rodinu, ovlivnilo celý proces tvorby hudby? Změnilo se tím pro vás něco?
Hodně se toho změnilo. Už nemůžu zůstávat vzhůru do pěti do rána a pít u toho, když dělám na nových věcech. Teď se snažím psát během dne. Jdu do studia hezky v 9 ráno a píšu. V tom pro mě je asi ta největší změna. Během dne pracovat a v noci spát.
Máte ještě krom hudby nějaké kreativní koníčky nebo zájmy, ve kterých se realizujete?
To je dobrá otázka, ale upřímně řečeno – já vlastně nemám na nic jiného čas. A navíc jsem v ničem tvůrčím krom hudby nikdy nijak neexceloval, vždycky to byla jen hudba. To je to, co mě baví a co dělám.
