Hraběnka z paneláku: Vědění je bohatství národa. Nejsme most mezi Východem a Západem. Jsme Západ

Jste vystudovaná historička. Můžete krátce představit svůj rod?

Žerotínové jsou staro­bylý moravský rod, panského stavu dosáhli už v 15. století. Jejich historie sahá přinejmenším do 13. století a největší slávu zažili v době předbělohorské. Bílá hora byla pro náš rod, který se vesměs hlásil ke stavovské opozici, hotovou katastrofou. Velká část Žerotínů musela emigrovat, přišla o majetky, zůstala jen jedna větev rodiny. Pak ale patřívali až do počátku 20. století k moravské zemské elitě, někteří pracovali jako vysocí státní úředníci.

Podle jednoho z dávných pramenů pocházeli předci Žerotínů z Kyjevské Rusi. Prapředek údajně patřil ke knížecímu rodu Rurikovců, předchůdců Romanovců, jenž odtamtud uprchl, usadil se na Moravě a z jeho potomstva vzešli i Žerotínové. To je nedoložená legenda, že?

Je to legenda. Bývaly časy, kdy každá rodina musela najít předky pomalu až k bohům. My máme doloženého předka Bluda z Bludova. Kdysi se Žerotínové pídili, kde se ten Blud vzal, a přišli na zmíněné Rurikovce. I když tedy říkám, že je to legenda, skutečně existují prameny, které tomu nasvědčují. Kdoví. Ten bájný původ od rurikovských vládců s kapkou císařské byzantinské krve nejspíš ale přispěl k tomu, že počátkem 18. století dostali Žerotíni od císaře Josefa I. říšský hraběcí titul.

Vy patříte k jejich poslední, losinsko-bludovské větvi, která po meči již vymřela a pokračuje po přeslici, čili v ženské linii. Je to tak?

Ano. Babička Helena byla dcerou posledního hraběte ze Žerotína. Nikdo jiný než moje rodina už v Čechách ani na Moravě nežije. Mí předci nezřídka uzavírali i sňatky s uherskou či pruskou šlechtou, a pokud vím, přímí příbuzní nežijí ani tam. Pouze v Rakousku máme ještě příbuzné.

Žerotínové žili po celé Moravě. Vaši předci, kteří tu zůstali i po Bílé hoře, pak na Šumpersku a Velkolosinsku. Tahle oblast bývala v historii národnostně i nábožensky, řekněme, komplikovaná. Jak silně se to odrazilo v dějinách rodiny?

Samozřejmě že silně. A nejen kvůli stavovskému povstání. Moje prababička Zdenka, rozená Podstatzká, v době okupace říkávala, že Češi v nás vidí Němce a Němci Čechy. My jsme především bývali zemští patrioti, bez ohledu na jazyk. I já se hrdě hlásím k moravské národnosti a jsem velká patriotka. Bludov, kde žijeme, je historicky specifický ostrůvek uprostřed někdejších Sudet. Vždy se tu mluvilo česky a nejen my coby zakladatelé vsi, ale i další místní rodiny tu máme staleté kořeny.

Asi nejslavnější člen rodu, ­Karel starší ze Žerotína, jedna z auto­rit stavovské opozice, byl stoupencem Jednoty bratrské. A jak jsme se učili ve škole, byl i ochráncem Jana Amose Komenského. Máte k slavnému předkovi osobnější vztah?

Mému praprapradědečkovi se kdysi podařilo převézt Karlovy ostatky a pohřbít je v bludovské žerotínské hrobce. V restitucích jsme získali jeho velký portrét. Přiznám se, když jsem Karla na něm poprvé viděla, pomyslela jsem si: „Proboha, takový přísný pán se na mne bude pořád dívat, to mám po zábavě.“ Ale přísahám, že když jsme obraz zavěsili v koncertním sále, měla jsem pocit, že se na mě mile usmívá sympatický pán. Pak jsem se o něm dozvídala historky, které ani náhodou nebyly protestantsky přísné. Nejraději mám tu, kdy přijel na jedno ze svých panství, a protože šafář předtím špatně uložil víno, neměl co pít. Tak byl rozčilený, že si poslal pro další víno na jiný zámek, byť byla venku slota. Bez vína žít nedokázal. Kdykoli si beru víno z lednice, manželovi říkám: „Já můžu, my to máme v rodině.“ Karel měl postupně čtyři manželky a všechny miloval, psal jim krásné dopisy. Dnes je mi už blízkým člověkem, nikoli asketickým protestantem z dějepisu. I jeho postoj ke stavovskému povstání byl lidský a umírněný. Při svých cestách po Evropě totiž viděl, jaké utrpení přinášejí války. Jedním z vůdců stavovského povstání byl jiný Žerotín, Ladislav Velen, jeho bratranec. Karel mu spíš oponoval, prosazoval náboženskou toleranci.

Ladislav Velen musel po bitvě na Bílé hoře odejít do exilu?

Ano. Ani se neví, kde odpočívá, neví se nic o jeho konci, jeho rodinná větev se v historii rozplynula. Karel starší do exilu nemusel, dostal výjimku. Někteří mí předci si mohli vybrat, jestli se vzdají své víry. A několik z nich se pak z vyhnanství i vrátilo. Nevydrželi v cizině. Láska k Moravě byla silnější. Vrátili se a přestoupili na katolickou víru. Jak kdysi napsal jeden badatel, po Bílé hoře už Žerotínové nebyli čeští bratři a luteráni, ale katolíci, mluvili německy a nadechli se k velké kariéře... Kapku jedovaté, ale tak to nejspíš bylo.

I vy jste katolička?

Celá rodina jsme hluboce věřící a ano, jsme katolíci. Syn dělá v bludovském kostele dokonce pomocného kostelníka, i když studuje na vysoké škole v Praze.