Hořící stromky, bizarní zásahy i tragické příběhy. Jak hasiči tráví Vánoce?
Hasič Martin Kavka zasvětil hasičskému řemeslu už 30 let svého života. Během této doby prošel různými pozicemi – od výjezdového hasiče po vyšetřovatele požárů a mluvčího pražských hasičů. V rozhovoru popisuje nejnáročnější zásahy své kariéry, tragické i bizarní momenty na vánočních službách a přináší rady, jak prožít svátky bezpečně.
Jakými pozicemi jste za svou kariéru u hasičů už prošel?
Nastupoval jsem v roce 1994. Začínal jsem jako výjezdový hasič. Po několika letech jsem dostal nabídku dělat vyšetřovatele a toho dělám doteď. Postupně jsem se stal vedoucím skupiny a k tomu i mluvčím pražských hasičů. Vyšetřovatel jezdí k požárům, zjišťuje příčinu požárů a má na starost částečně i prevenci. Když vyšetřovatel přijede na místo, tak nejen že zjišťuje příčinu, ale dívá se, jestli je objekt správně zajištěný, zkolaudovaný a podobně.
Jak vypadá směna hasiče? A co vše řešíte?
Slouží se ve 24hodinových směnách, po směně následují dva dny volna. Hasič jde v sedm ráno do práce a druhý den v sedm končí. Výjezdoví hasiči jezdí k dopravním nehodám, požárům, k otevření bytu, běžná výjezdová činnost a vyšetřovatel, ten jezdí vyloženě řešit jen požáry. Ale vyšetřovatelé mají stejný výcvik a stejné ochranné pomůcky jako ostatní. Také jsme v nebezpečném prostředí, hrabeme se v požářišti, musíme mít přilbu, musíme mít dýchací přístroje, všechno.
A jak se dá na takový směnný režim zvyknout? Přece jen to nejsou „jen“ dvanáctky…
Dá se na to zvyknout a i rodina si na to musí zvyknout. Ale je to těžké. Od pondělí do pátku se doma často míjíte a víte, že máte za měsíc třeba jen jednu volnou sobotu a neděli. A jsou i hasiči, u kterých to v tomto režimu v rodině natolik nefunguje, že se s partnerkou rozejdou, rozvedou, může to být hodně náročné.
Jak velkou oblast musí jedna hasičská směna pokrýt?
Když vezmeme Prahu, tak ten rajón je vlastně hranice Prahy, toho kraje. V těch hraničních místech jezdí na výpomoc i kolegové ze sousedních krajů. Když je třeba nehoda na D1 v Průhonicích, tak se řeší, v jakém směru je. Když směrem od Prahy, pošlou se pražští hasiči, když do Prahy, jedou Středočeši nebo jsou tam obě jednotky.
Jaké situace v terénu jsou pro hasiče nejnáročnější?
Dopravní nehody, kde je hodně aut, hodně lidí, omezení provozu, musí se vyprošťovat, to je náročné. Třeba vyprošťování z kamionu je fyzicky i psychicky náročná činnost, jsou tam lidé, které musíte dostat ven. A potom jsou to případy, které se mohou na první pohled možná zdát banální, ale nejsou. Třeba úniky nějakých látek na Vltavě, kdy se musí zapojit hodně činností a hodně složek jako potápěči, chemici, je to zdlouhavé. A i ty, které se ze začátku zdají banální a později se vyvinou v něco složitějšího, kdy se něco nebo někdo hledá, a zase je to časově náročné. Třeba v Divoké Šárce máme občas pády lidí ze skály večer, to znamená, že se tam sjedou jednotky a ve tmě hledají člověka, který možná spadl. Je to náročné i na organizaci. Složité jsou také masivní úniky plynu. To je náročný zásah, kde se nesmí udělat chyba, aby nedošlo třeba k zapálení toho plynu nebo výbuchu.
Při dramatických událostech, jako jsou třeba dopravní nehody, býváte pro traumatizované a často zraněné účastníky prvním kontaktem v té chvíli. Z vlastní zkušenosti vím, jak důležitý moment to je a jak uklidňující prvek lidé z IZS v té chvíli jsou. Setkala jsem se s profesionálním přístupem a obrovskou empatií k dětem. Jak se toto dá naučit? Je to praxí, nebo člověk musí mít tu empatii v sobě?
Myslím, že to je kombinace. Hasiči se samozřejmě při výcviku učí i to, aby uměli lidi uklidnit. Jsou profesionálové a vědí, co dělají. To samo o sobě je uklidňující. Dopravní nehody řešíme často a oni vědí, jak se chovat k lidem v autě. Máme dokonce i soutěže v simulovaném vyprošťování, trénuje se a posuzuje, jak hasič mluví s lidmi, to vše se učí. A je důležitá i empatie toho konkrétního člověka. Plno hasičů má děti, viděli spoustu neštěstí, kde jsou i mrtví, bohužel i děti.
Kolik jste za ty roky u hasičů už odsloužil Vánoc? A jak takové služby prožíváte?
Štědrý den vychází tak třikrát za deset let, takže už jsem jich odsloužil dost. Plus jiné roky zase zbylé vánoční svátky nebo Silvestr. Já jsem sloužil 24hodinové služby i dvanáctihodinové, které je možné sloužit na pozici vyšetřovatele. U těch dvanáctek se to dá udělat tak, že se udělá štědrovečerní večeře prostě později po službě, ale u celodenních služeb to nejde. Je to o zvyku. A pokud jde o ty samotné výjezdy, tak Silvestr snad nemá rád nikdo, to je peklo. Sice už to je s petardami o něco lepší, ale po půlnoci prostě jezdíte. Občas jsou to hlouposti jako zapálené kontejnery, občas hořící auto. Naopak vánoční svátky jsou klidnější. I když i to je relativní. Řeší se třeba požáry adventních věnců, vánočních stromečků. A na samotných stanicích tím, že se slouží 24hodinové služby, tak když není výjezd, mají hasiči společně slavnostní večeři. Buď se domluví, že se jídlo přiveze, nebo se dělá tady. Máme tu vánoční stromky, které si hasiči ozdobí, a máme takovou tradici, že ředitel pražských hasičů na Štědrý den objede všechny stanice a popřeje hasičům hezké svátky. Je tu hezká vánoční atmosféra. Hasiči i díky 24hodinovým službám prakticky tráví ve službě půlku života, je to druhá rodina.
Vy máte děti, jaké to bylo, když byly malé? Zvykla si rodina, že s ní nemůžete být doma celé svátky?
Nejtěžší to bylo, když bylo dětem od tří do nějakých jedenácti let, kdy jsou ty Vánoce pro děti nejhezčí. To jsme si holt udělali Ježíška den před nebo den po. A synové byli i rádi, že jsme si někdy udělali Vánoce dřív, že Ježíšek přijde dřív. Dnes jsou dospělí a slaví sami a potom se sejdeme jako rodina. Letos zrovna sloužím na Štědrý den, takže se sejdeme jako rodina na večeři už 23. prosince.
Takže se podle vašich služeb řídí všechny oslavy v rodině?
To je asi možná nejtěžší, že se rodina musí přizpůsobit tomu, co děláte. Po službě jsou sice dva dny volno, ale celé dva dny to nejsou. Jste unavení, chcete to dospat. A když děti chodí do školy, tak tatínka vidí stejně jen odpoledne, potom o víkendu by chtěly na výlet, ale tatínek jde v sobotu do práce a podobně. Pro rodinu je to náročné. Chce to velkou toleranci ze strany partnera.
A k jakým situacím ve svátky tedy jezdíte? Jaké to jsou výjezdy?
Na Štědrý den často jezdíme třeba k případům, kdy lidé smaží a začne jim hořet olej na pánvi. Bohužel jsou stále lidé, kteří nalijí do hořícího oleje vodu, což ten požár naopak rozšíří. I dopravní nehody. Lidé spěchají z práce, chtějí rychle ještě něco koupit a bourají. Pak vyprošťujeme lidi z výtahů, když třeba jedou na rodinnou návštěvu a je jich ve výtahu moc a podobně. A samozřejmě prskavky na stromku. Pořád říkáme lidem, ať je na stromky nedávají, a pořád ty případy jsou. A když hoří vánoční strom, tak to je rychlovka, je do deseti vteřin v plamenech a může začít hořet celý byt.
A je nějaká vánoční služba, na kterou nezapomenete?
Bohužel pamatuji velmi dramatickou a tragickou událost, kdy rodina dala právě prskavky na stromek, došlo k požáru a maminka zemřela. V bytě na Štědrý den. To je pro rodinu trauma na celý život.
Štědrý den je za pár dní, můžete tedy poradit, na co si dát pozor, aby lidé měli klidné Vánoce a vlastně i hasiči klidnou službu?
Tak třeba v případě adventních věnců by lidé měli mít na paměti, že je to dekorace, a když má různé mašle, šišky, větve, tak by se nemělo nic zapalovat. Pro zapálení svíček jsou nejlepší třeba ty keramické, jen čtyři holé svíčky. Nechci lidi strašit, ale je třeba prostě dávat pozor na to, co kde zapalujete. Zapálené svíčky by měly být obecně vždy pod dohledem. Je také dobré mít doma kouřový hlásič požáru. Nestojí moc a dá se sehnat v každém hobby marketu.
A co pro vás osobně byla nejnáročnější služba?
Pro mě bylo nejnáročnější vyšetřování požáru levého křídla Průmyslového paláce na pražském výstavišti. Příčinu požáru jsme vyšetřovali 10 dnů, bylo to fyzicky náročné, protože se to tam celé zřítilo, a pracovali jsme v náročných podmínkách. A potom případy, kdy hraje roli lidská tragédie. Pamatuju vyšetřování požáru v bytě na Spořilově, kdy tam jdete a vidíte v dětské postýlce mrtvé malé miminko. Jinde jsem zase vyšetřoval požár umakartového jádra v bytě, kde zůstaly dvě děti. To jsou náročné situace, které člověk jen tak nezapomene.
A naopak nějaké veselejší případy? Zažíváte i vtipné situace?
Trochu bizarní věci, které se na Vánoce objevují, jsou třeba situace, kdy lidé vidí na druhé straně ulice v okně plameny, zavolají nás a my přijedeme a zjistíme, že v bytě je poklidná vánoční atmosféra a lidé si pouštějí plameny v televizi. Měli v klidu štědrovečerní večeři a najednou přijela jednotka hasičů. Nebo jsme jeli i k případu, kdy dítě strčilo hlavu do dětského záchodového prkýnka a my jsme ho přijeli vyndat. Odemykáme pouta v ložnici, je spousta takových drobností, někdy i úsměvných, které se dějí celoročně ve službách. My vždy přijedeme a lidem pomůžeme. I když to nemusí být úplně akutní. Někdy nám lidé říkají, proč jezdíme třeba sundávat kočky z parapetu, ať si to majitel vyřeší sám. Ale naše úloha je zachraňovat lidi, zvířata a majetek a to opravdu děláme.
